(16.10 hodin)
(pokračuje Karas)
Těmto otázkám věnují státy srovnatelné velikosti značnou pozornost a mají též rozpracovány efektivní metody postupu. Bylo by vhodné, aby Ministerstvo zahraničních věcí tuto oblast činnosti podrobněji a obsáhleji rozpracovalo a orientovalo se přitom na moderní metody šíření informací.
Za účelnou je třeba považovat těsnější spolupráci s Ministerstvem kultury při rozpracování kulturní diplomacie.
Je dobré, že koncepce věnuje pozornost vztahům s krajany. V této oblasti je ale mnoho a mnoho nevyužitých možností, o kterých se tento dokument vůbec nezmiňuje.
Koncepce zahraniční politiky ČR je dokument, který vznikl v konkrétní historické a politické situaci. Má-li hrát úlohu základního rámce pro zahraničněpolitickou činnost ČR, bude muset reagovat na vývoj vnitřní i mezinárodní situace. Proto je správné, že vláda počítá s tím, že koncepce bude podle vývoje situace aktualizována. Aktualizovaný dokument by měl být projednán Parlamentem.
K usnadnění kontroly činnosti vlády v oblasti zahraniční politiky ze strany Parlamentu je žádoucí, aby ministr zahraničních věcí informoval pravidelně v ročním intervalu Parlament o zahraniční politice České republiky a též o naplňování koncepce. To by mělo zavést praxi, která je běžná v řadě demokratických zemí a umožňuje nejen parlamentu, ale i veřejnosti kontrolovat vládu v této důležité oblasti její činnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Karasovi. Nyní vystoupí pan poslanec Vilém Holáň, po něm pan poslanec Petr Mareš. Hovoří pan kolega Holáň, prosím.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, ve sněmovně je velmi častým jevem, že to, co předloží jeden, je druhým nemilosrdně strháno bez ohledu na pozitiva i negativa. Na druhé straně předkladatel zpravidla není ochoten z vážně myšlených komentářů a připomínek připustit také zhola nic a projevuje většinou jakousi automatickou reflexní obrannou reakci. Toto tvrzení se dá snadno ověřit ve stenozáznamech. Myslel jsem si, že se vyhne projednávání zahraniční problematiky, leč nestalo se tak.
Předložená koncepce zahraniční politiky České republiky obsahuje nepřehlédnutelné klady. Je to práce komplexní a zároveň přehledná, vystihuje hlavní směry a priority zahraniční politiky ČR, které jsou většinově přijatelné. Ostatně ministr zahraničních věcí projevil při přípravě koncepce slušné úsilí o konsensus politických stran, když návrh předložil k poměrně široké diskusi. Tak se to jistě u zahraniční a bezpečnostní politiky má dělat.
Přesto některé významné části koncepce mohou být podrobeny výhradám, resp. mohou být viděny v jiném světle, než v jakém je vidí autor. Hned na začátku se píše o hodnotovém rámci principů zahraniční politiky. Běží jistě o zcela teoretická východiska, nevzbuzující většinou zvláštní zájem. V koncepci se uvádí, že za základní hodnoty považuje Česká republika obecné mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv. Mám za to, že by bylo možné jít více ke kořenům a za základní nejen české, ale i evropské hodnoty označit především osobní svobodu, úctu k základním lidským právům, odpovědnost a solidaritu, a nad nimi teprve budovat strukturu či konstrukci odvozených hodnot, které jsou v koncepci již uvedeny.
Ale v koncepci najdeme i místa daleko praktičtější, k nimž lze mít výhrady, resp. na která lze při jiné politické orientaci uplatnit jiná hlediska. Na první pohled je v koncepci upřednostňována orientace evropská před transatlantickou. Cíl je zjevný: přiblížit se co nejvíce zájmům Evropanů a Evropě, neboť druhého cíle, členství v NATO, bylo již dosaženo. Tato nerovnováha však může být pro realizaci praktické zahraniční politiky problémem, jak se ukázalo při nedávném vývoji okolo krize v Kosovu.
Podle mého názoru není dobré dávat snahu o exkluzivitu vztahů s evropskými zeměmi najevo uvnitř Severoatlantické smlouvy. V této věci vidím důležitý rozdíl např. proti zahraničnímu programu křesťanských demokratů, v němž obě dimenze zahraniční politiky, evropská i transatlantická, jsou v rovnováze. Pro jistotu ale zdůrazňuji, že tím nemíním ubírat na závažnosti evropské dimenze, která je bohužel už dost snižována reprezentanty opozičního partnera vlády.
Na koncepci, ale možná spíše na jejím dnešním projednávání se také silně projevuje další zlozvyk. Totiž projednávání materiálu s velkým časovým skluzem. O našem přijetí do NATO se v koncepci mluví v budoucím čase. A tak se také stalo, že koncepce není poznamenána přijetím nové strategické směrnice a působí v této části dojmem neaktuálního materiálu. Stálo za zamyšlení, zda neměl být zpracován dodatek, který by byl vzal do úvahy vliv nové strategické koncepce. Příkladem může být otázka, na niž odpověď závisí jistě více na politické než odborné úvaze. To je otázka podpory akce NATO i bez mandátu Rady bezpečnosti v případech, kdy je nutný rychlý a neodkladný zásah, pro který by rozhodnutí Rady bezpečnosti a vysoce pravděpodobné veto tam mohlo být osudným zpomalením.
Výsledkem této nedůslednosti je potom i nejednoznačnost praktická, která vedla k různým vyhýbavým výrokům v období vrcholu kosovské krize, která nám vynesla pověst problémových spojenců a vedla i k takovým krokům, jako byla česko-řecká iniciativa, jejíž nadbytečnost se stává v období, kdy konflikt spěje k závěru, zřejmou. Její podpis v Pekingu je pak už něčím, k čemuž nelze přihlížet shovívavě ani při mé pověstné umírněnosti.
Další poznámky se týkají již užších okruhů, nejsou však tím méně významné. Například oživování aktivit visegradské skupiny vypadá trochu jako snaha dělat něco okatě opačného, než co dělaly minulé vlády, a to v období, kdy má tato aktivita ještě menší význam, než mohla mít v minulosti. Ostatně reálná spolupráce Polska, Maďarska a naší republiky a Slovenska fungovala a bude fungovat i bez tohoto nadbytečného kroku. Nicméně nadstandardní a specifické vztahy se Slovenskem a všestrannou podporu obnovenému integračnímu úsilí Slovenska sám velmi podporuji.
V odstavci, který specifikuje naši politiku ke Spolkové republice Německo, doporučuji končit větou, která zní: Ve své politice vychází - rozuměj Česká republika - z toho, že česko-německé vztahy se musí orientovat na společnou budoucnost ve sjednocené Evropě, jak to stanovila Česko-německá deklarace. Zbytek tohoto odstavce je nadbytečný. Vracel by diskusi v podstatě před deklaraci.
Rovněž bych považoval za korektní se zmínit o předcházející koncepci a o tom, zda úlohy, které se v té předcházející koncepci stanovily, byly splněny a jak.
A konečně k připomínkám tohoto řádu také patří, že v textu chybí jakákoliv zmínka o vztahu České republiky k Vatikánu jako specifické, ale velmi významné mezinárodní síly. Myslím, že všechny mírové aktivity Vatikánu by si zasloužily explicitní podporu ČR. Explicitní podporu by si zasloužila i celá řadu dalších aktivit v oblasti ochrany svobody, lidských práv, odsouzení násilí, ochrany životního prostředí atd.
Připojím se k těm, kteří doporučují, aby koncepce byla vzata na vědomí, ale samozřejmě aby byla aktualizována. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Holáňovi, nyní vystoupí pan poslanec Petr Mareš. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf. Hovoří kolega Mareš, prosím.
Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou materiál, který pan předseda Zaorálek uvedl jako materiál, který má sloužit jako úvod k široké diskusi o koncepci české zahraniční politiky. Já se plně podepisuji pod jeho slova o potřebě široké nadstranického konsensu v této otázce.
***