(pokračuje Ransdorf)
Je tedy evidentní, že řeči o tom, že důvodem k zásahu proti Svazové republice Jugoslávie byla humanitární katastrofa, jsou ničím neopodstatněným pokrytectvím a připomínají praxi, která nastala v roce 1990, kdy velmi širokou publicitu měla podobná vyjádření o humanitární katastrofě, o krutostech iráckých oddílů, aniž bych chtěl dělat ze Saddáma Husajna nějakého beránka a mírotvorce. Největší publicitu měla tehdy zpráva o tom, že údajně iráčtí vojáci vypnuli inkubátory s novorozenci. Tato věc silně pohnula veřejným míněním v USA. Měla to říci v říjnu 1990 na slyšení na zahraničním výboru neznámá Kuvajťanka, až se pak ukázalo, že tato neznámá Kuvajťanka byla dcerou kuvajtského velvyslance v USA a že k tomuto vystoupení byla připravována agenturou pro public relations, která hájí zájmy Kuvajtu v USA.
Podobných případů manipulace s fakty v minulosti by bylo možné uvést více, např. známou záležitost audience americké velvyslankyně Gillespie u Saddáma Husajna těsně před vpádem iráckých vojsk do Kuvajtu. Tato věc byla široce komentována zahraničním tiskem a je dobře dokumentována, takže je zbytečné, abych se o ní rozšiřoval.
Nyní bych se rád vyjádřil k samotnému tisku 250, který byl předložen k posouzení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Domnívám se, že je nutné se pozastavit nad nerovnovážností, která je ve vztahu vůči jugoslávským ozbrojeným silám a vůči UCK. Zatímco všechny ozbrojené síly Jugoslávské svazové republiky, které se nacházely na území Kosova, budou odsunuty a dojde vlastně k odzbrojení srbské populace, tak pokud jde o UCK, která představuje 35 - 40 % veškeré ozbrojené síly albánské populace na území Kosova, objevuje se pojem demilitarizace, který není ekvivalentní odzbrojení. Navíc je plánováno, že ke složení zbraní dojde až teprve do měsíce po zahájení operace. Za tento měsíc - jak ukazuje současný vývoj - mohou proběhnout různé věci, které se zcela vymykají kontrole.
Mám s sebou svodku událostí za poslední dny a zájemcům bych mohl ukázat události, ke kterým tam v posledních dnech docházelo. V každém případě dvě události z posledních dvou dnů si zaslouží pozornost v nejvyšší míře. Je to jednak prohlášení velitele UCK Rustema Mustafera, které bylo zaznamenáno včera v Prištině, že UCK nesloží zbraně, ale přemění se v armádu nezávislého Kosova. To je v jasném rozporu s tím, co bylo ujednáno. Podobně prohlášení Saliho Mustafera, které bylo učiněno dnes, v úterý v 9.40 hodin, kdy tento velitel UCK prohlásil, že se v žádném případě UCK nehodlá podřídit demilitarizaci.
Myslím, že je velmi důležité, abychom si uvědomili, že právě tento velitel se hlásí k dřívějším stanoviskům UCK, že cílem není autonomie, ale cílem není ani samostatné Kosovo. Cílem je Velká Albánie, tedy sjednocení všech Albánců v jednom státě. To je věc, která ohrožuje mír na tomto úseku Evropy na dlouhá léta.
Chtěl bych připomenout, že ve svém komuniké č. 41 ze 7. ledna 1998 UCK se vyjádřila, že přenáší boj do zóny číslo 2. Touto zónou číslo 2 je Makedonie. Následně propukla celá řada atentátů a teroristických činů, zejména v Tetovu a jeho okolí. I v tomto roce, kdy Makedonie čelí velikému tlaku, kdy je tam 300 tis. uprchlíků, kdy přijímá na svém území celou řadu oddílů spojeneckých vojáků, musí čelit také teroristické kampani, která je tam praktikována. Byla odhalena skladiště zbraní, která mají jasný původ. Jedná se o zbraňové arzenály UCK.
V této souvislosti musím připomenout také názor, který byl vysloven velitelem třetí jugoslávské armády Nebojsou Pavkovičem, že v případě, že nebude plněno dojednání, které bylo podepsáno, srbské síly se znovu vrátí do Kosova. V takovém případě bychom ale už měli co do činění s pozemní válkou, nikoliv válkou, která byla vedena v pohodlí a relativní bezpečností kabin letadel ve výši 10 - 12 km.
Chtěl bych také soustředit pozornost posluchačů na další aspekt předkládaného materiálu. Proč se této akce může zúčastnit pouze PfP, země, které patří k Partnerství pro mír? Je výslovně uváděno Rusko a další země bývalého Sovětského svazu, ale jedná se přece o akci, která teď byla přesunuta do kompetence OSN. Jedině OSN z hlediska mezinárodního práva má mandát, aby takovou operaci vedla. Proto omezení na PfP je neudržitelné. Myslím si, že stejně tak neudržitelné je to, že politický dohled - jak se v důvodové zprávě říká - by měl být svěřen NATO. Takový postoj je těžké přijmout.
Chtěl bych také upozornit na to, že tato záležitost naráží - jak už správně upozornil kolega Kohlíček - na omezení mezinárodního práva. Podle 9. Vídeňské konvence o smluvním právu z roku 1980, konkrétně článku 51 a 52, jakákoliv smlouva, která je vynucena násilím nebo hrozbou násilí, je nulitní. Chtěl bych připomenout sněmovně - je to právě ta část dotyčné konvence o smluvním právu, která je pro nás nesmírně důležitá z hlediska Mnichovské dohody.
Chtěl bych podotknout, že i poměry, které byly spojeny s touto kosovskou operaci, velmi výrazně připomínají rok 1938 jak pokud jde o průběh, celé zarámování, tak také zdůvodnění ze strany útočících mocností, protože tehdy se také argumentovalo humanitární katastrofou, která byla nejdříve vyvolána a které bylo možné zabránit daleko účinnějšími prostředky.
Pokud jde o UCK, která - jak se zdá - nehodlá respektovat celkový rámec dohody, chtěl bych připomenout, že celý tento problém má ještě jeden aspekt. Jestliže nebude odzbrojena, jestliže nebude podrobena mezinárodnímu režimu, hrozí ozbrojený konflikt s přenesením do dalších oblastí, jako je Černá Hora, západní Makedonie, ale nelze vyloučit ani dvě pohraniční provincie Řecka, které také patří do plánů UCK na zřízení Velké Albánie.
Dámy a pánové, je tu i okolnost, že poprvé vedoucí mocnost světa a její spojenci se zapletli do spolupráce s teroristickou organizací, která financuje své podniky, svou aktivitu, z drogových obchodů.
***