(18.40 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Problematiku předloženého návrhu rozhodně nevnímám jako závažnou prioritu. Naopak si kladu otázku, s jakou mírou odpovědnosti, věcného a politického promyšlení četných existujících vazeb předkladatelé k tomuto kroku přistoupili. Jestliže zjišťuji, že argument uvedený v důvodové zprávě a ve formulaci samotného znění navrhovaného zákona neodpovídá stávající právní úpravě nebo se dokonce jeví jako rozporný - např. žádné dopady na státní rozpočet - pak si musím položit otázku o společenské odpovědnosti těch, kteří tento zákon předložili. Jejich přístup může být samozřejmě vědomý i nevědomý, i dobře míněný. Předkladatelé mohli podlehnout lobbování zájmové skupiny, mohli podlehnout také snaze o své zviditelnění. Jde totiž v určitém směru v podtextu o choulostivou tematiku, která budí ve společnosti věci zcela neodpovídající pozornost.
Skutečnost nedokonalého, neprovázaného a nijak zvlášť potřebného návrhu zákona vede ke snížení prestiže Poslanecké sněmovny, ke snížení efektivnosti naší práce a odvádí naši kapacitu od řešení mnohem a mnohem důležitějších společenských problémů, které skutečně vytvoření neodkladného právního rámce vyžadují.
Předložený návrh postrádá vyřešení celé řady nutných vstupních otázek a vyrovnání se s dostupnými poznatky v této oblasti. Chybí promyšlenější přístup hodnotící vazby na existující právní řád, např. zákon o matrikách, dopady na dědické právo, dopad na sociální zabezpečení, jak konečně vyplývá - pro mě s podivem - z kladného stanoviska vlády, které však má i řadu výhrad.
Koncepce uvedená v důvodové zprávě návrhu zákona zdůrazňuje, že nemá jít o úpravu rodinněprávních vztahů, a zákon má tedy být oddělen od institutu manželství. Už samotné znění návrhu zákona tomu však neodpovídá. Tato svá tvrzení opírám o velmi kvalifikovaný a přitom srozumitelně zpracovaný článek prof. Haderky v Parlamentním zpravodaji č. 5 z roku 1999, který se zabývá analýzou opětovného pokusu o institucionalizaci homosexuálních svazků. Obracím se s prosbou ke všem poslankyním a poslancům, aby se pečlivě seznámili s obsahem tohoto článku, pokud ho nečetli, a to ještě před svým vlastním rozhodováním. Pro vážnější zájemce existuje velmi bohatá literatura zabývající se touto problematikou jak z hlediska mezinárodního srovnání, z hlediska sociologického nebo právně-politického přístupu. Informační studii Parlamentního institutu č. 5069 z roku 1997 nelze bohužel dnes již považovat za dostatečně informativní východisko pro podporu našeho v této věci velmi odpovědného rozhodování. Ukazuje se, že uváděné problémy partnerského soužití v ČR jsou v současné době řešitelné, a to i za stávajícího právního řádu, s využitím opor v dědickém právu, v možnostech využití instituce společné domácnosti v kombinaci se smlouvou o podílovém spoluvlastnictví. V citovaném Parlamentním zpravodaji č. 5/1999 na to okrajově ve vztahu k homosexuálům upozorňuje také článek prof. Pavlíčka o návrzích na novelu ústavy. Spolužijící osoby ve společné domácnosti při trvalejším vztahu mají totiž v našem právním řádu k dispozici dostatečné nástroje pro řešení svých zdůrazňovaných problémů. Cituji: "Náš právní řád vychází z možností dědění osob žijících ve společné domácnosti, a to bez ohledu na pohlaví." Tolik jen několik slov z dovětku prof. Pavlíčka.
Stejně tak vidím dostatečný prostor pro řešení bytových otázek osob žijících ve společné domácnosti. Jiným důležitým aspektem je dále nedostatečně zdůvodňovaná snaha předkladatelů o vytvoření nedůvodného přenesení práv a povinností manželů na partnerské soužití. Jde mj. i o výhody spojené se sociálním zabezpečením, tedy např. vyplácení vdovských nebo vdoveckých důchodů, které jsou v existujícím právním řádu ČR míněny jako kompenzace společenské funkce manželství a rodiny. Předkladatelé v důvodové zprávě tvrdí: zákon nemá přímý dopad na státní rozpočet. Toto tvrzení jednoznačně neodpovídá skutečnosti a bylo by tedy od nás velmi neodpovědné, kdybychom tuto skutečnost nebrali v úvahu.
Společensky významným rizikem návrhu je zpochybňování institutu manželství tím, že partnerské soužití je postaveno na prakticky stejnou právní úroveň. Vzniká tím jakési stínové manželství. Předkladatelé nemohou obhájit své další tvrzení o tom, že přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření a stabilitu tradiční rodiny. Takové myšlenky dle mého názoru vycházejí z předpokladu, že rodina nemá podstatnější vliv na společnost. Domnívám se naopak, že rodina a přeneseně i společnost je dnes vážně ohrožena. Na rodině záleží více, než si možná někteří z nás uvědomují, a významnost rodiny by se naopak měla více zobrazit v našich zákonech, jakož i politických záměrech určených k zachování, pěstování a posilování rodiny jako základní demokratické jednotky společnosti.
Předkladatelé při diskusích o návrhu zákona o partnerském soužití tvrdí, že tento zákon není o dětech. Všichni víme, že děti se v těchto partnerských vztazích vyskytují a vyskytovat budou. Přesto předkladatelé o tomto problému a vazbách neúprosně i nadále mlčí. Výmluvný případ z České republiky byl publikován v Mladé frontě dnes 25. května 1999, a sice o dvou německých matkách, které se účastnily festivalu v Karlových Varech. Jedním ze závažných důsledků přenesení manželských práv na partnerské soužití je významné krácení práv dětí v oblasti dědického práva. Tento nový komplex vztahů není v důvodové zprávě vůbec analyzován.
Dobré pověsti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i naší společnosti by nepochybně prospělo, kdybychom společenské problémy svými politickými rozhodnutími efektivně řešili místo toho, abychom je tvorbou mlhavě zastřených neodůvodněných institucí naopak vytvářeli či prohlubovali.
Dovoluji si tedy apelovat především na ty kolegyně a kolegy, kteří pod tíhou odpovědnosti zaostřují svoji pozornost na závažnější společenské problémy, aby nenechali snadno proklouznout tak zdánlivě jednoduchý a nevýznamný návrh zákona. Jako pozitivní vnímám v tomto ohledu záznam z jednání ústavně-právního výboru naší sněmovny, ze kterého je patrné, že členové výboru vyjádřili pochybnosti, i když možná pro neúčast některých nedospěli k jednoznačnému závěru.
Dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh na zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se paní poslankyni Parkanové, která je řádně přihlášena, a za chvíli jí udělím slovo. Nicméně po konzultaci s pracovníky Kanceláře Poslanecké sněmovny jsem zjistila, že jsme učinili jedno opomenutí, kterému nyní ještě můžeme učinit zadost. Já se chystám předložit procedurální návrh, abychom dnes po 19. hodině do 21. hodiny mohli hlasovat i o návrzích zákonů. Zdůvodňuji to tímto: na poradě vedení Poslanecké sněmovny s předsedy klubů došlo k dohodě, že se bude jednat mezi 19 a 21 hodinou, a byly vytypovány určité návrhy zákonů, které byly pro všechny poslanecké kluby nesporné a o kterých v této době bude možné hlasovat. Bohužel se nestalo to, že by v začátku schůze byl tento návrh schválen, činím jej proto dodatečně.
***