(16.10 hodin)
(pokračuje Talíř)
A u této předlohy jsem přesvědčen, že stávající stav zlepšuje, protože především odstraňuje nejednoznačnost, která u restaurování kulturních památek vyplývá v našem případě ze dvou zákonů. Totiž ze zákona o památkové péči a z živnostenského zákona.
Je možné doložit na řadě příkladů, kdy se dostává do konfliktů stav, že Ministerstvo kultury uděluje oprávnění k restaurování kulturních památek pouze fyzickým osobám, kdežto v živnostenském zákoně se restaurování umožňuje i právnickým osobám, a to dokonce i tehdy, když nemají oprávnění nebo příslušné povolení Ministerstva kultury. Stačí, aby tam byla jakási osoba, která drží toto oprávnění, a zaštiťovala celou tuto právnickou osobu. Tento stav je zde jednoznačně vyřešen, jak řekl předkladatel, tím, že ze živnostenského zákona se vyčleňuje restaurování předmětů, které jsou kulturními památkami, a podřizuje se režimu památkového zákona. Zároveň se v živnostenském zákoně zavádí licencovaná živnost pro restaurování předmětů kulturní hodnoty, které nejsou kulturními památkami, a stanoví se tam kvalifikační předpoklady.
Myslím si, že to je posun, který vede k jednoznačnosti, který vede k zprůhlednění stávajícího systému a zlepšuje podle mě stávající stav.
Samozřejmě za předkladatele musím konstatovat, že nejsme neomylní a že je možné v rámci druhého čtení diskutovat např. u této vázané živnosti o podmínkách, které se tam stanovují pro přidělení této živnosti, jak je správně a lépe definovat. Na druhou stranu je jasné, že zvláště mezi restaurátory je tento návrh přijímán s určitými rozpaky. Stejně jako zřejmě paní zpravodajka jsme dostali stanovisko pana dr. Jaroše, který hovoří za Sdružení restaurátorů kulturních památek, z jehož stanoviska ona podstatnou část citovala.
Nicméně z důvodů, které jsem uvedl, to znamená, že návrh zjednodušuje stávající situaci a činí ji jednoznačnou, doporučuji, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Talířovi. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Je tomu tak. Pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážená paní předsedající, vážení zbývající členové vlády, kolegyně a kolegové, samozřejmě, že ode mě nemůžete čekat nic jiného než to, že jakožto jeden z předkladatelů podpořím tento návrh zákona. Chtěl bych k němu říci jenom několik podrobností.
Musím se přiznat k tomu, že v oblasti restaurování nejsem odborníkem. Vím, jaký je rozdíl mezi restaurátorem a mezi restauratérem. Vím, že restaurační činnost se obvykle neodbývá v restauracích, ale nemám vlastní zkušenosti z této činnosti. Proto jsem si podobně jako paní zpravodajka obstaral expertizy odborníků a je to přesně jak v té anekdotě, která se v našich zemích vykládá o právnících, že sejdou-li se dva právníci, vzniknou tři právní názory. Mohu vás ubezpečit, že bych vám mohl dát k dispozici názory neméně vážených odborníků, jako má paní zpravodajka, kteří naopak tvrdí, že takového zákona je nám třeba, že je to zákon, který je potřebný, a vyjmenovávají nejméně pět, možná i sedm důvodů, proč by bylo potřeba přinejmenším alespoň o něm diskutovat.
Chtěl bych jenom říci, že proti jedné záležitosti z těch, o kterých tady hovořila paní zpravodajka, se musím trochu ohradit. Já restaurování kulturních památek považuji za vysoce kvalifikovanou činnost, ať už se nazývá, nebo nenazývá licencovanou živností, a jako takovou kvalifikovanou živnost bych si ji dovolil přirovnat třeba i k činnosti - doufám, že se přítomní lékaři neurazí - lékařů, protože restaurátoři také zachraňují památky, podobně jako lékaři nám zachraňují naše zdraví a životy, památky mnohdy nedozírných hodnot. Chápu tedy potřebu, aby tyto památky restaurovali, tedy zachraňovali navýsost odborně kvalifikovaní odborníci, se vzděláním pokud možno co nejvyšším, anebo alespoň s takovým zázemím, které by zabránilo tomu, čeho jsme byli například ve východních Čechách - a není to tak dávno - svědky, že "díky" neodbornému tzv. restaurátorskému zásahu v jednom z kostelů zčernaly všechny sochy natolik, že jde o zásah do nenávratné hodnoty a tyto památky jsou navždy zničeny.
Chtěl bych vás ubezpečit, že také Ministerstvo kultury by nerozhodovalo v tom smyslu, že by v kanceláři seděl bezduchý ministerský úředník, který by neuměl dělat nic jiného nežli štemplovat tiskopisy a dávat doporučení podle toho, jak by se mu právě zachtělo. Pokud vím, udělování těchto licencí by mělo být záležitostí opět a jedině oborníků, které by si pro tuto práci Ministerstvo kultury jako kvalifikované odborníky objednalo.
Samozřejmě opět se povedou lobbistické spory o tom, jestli ten či onen odborník je větší než jiný odborník a jestli ten či onen odborník má právo udělování oněch licencí a jestli by to neměl dělat někdo jiný. Ale tak je tomu vždycky, když jde o lobbistické zájmy a když jde - buďme upřímní - také mnohdy o poměrně velmi slušné finanční obnosy.
Z tohoto důvodu bych vás chtěl požádat, abyste tomuto zákonu věnovali pozornost v tom smyslu, aby o něm mohla proběhnout kvalifikovaná diskuse, a tato kvalifikovaná diskuse může proběhnout pouze za předpokladu, že zákon bude propuštěn do druhého čtení, že bude diskutován ve výborech a znovu ve sněmovně. Zamítnutím v prvém čtení nic nedocílíme. Budeme jenom konzervovat systém, který teď - a v tom se myslím s paní zpravodajkou shodneme - ideální nebo alespoň dobrý není. Takže bych vás chtěl požádat, abyste propustili tento zákon do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Pan poslanec Martínek chce do rozpravy, nebo závěrečné slovo? Závěrečné slovo. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu a udílím slovo panu poslanci Martínkovi k závěrečnému slovu.
Poslanec Radko Martínek: Vážení kolegové, vážené kolegyně, vzhledem k průběhu diskuse a návrhu, které tady byl dán, cítím za povinnost říci ještě k celé záležitosti několik slov. Jednak svou odborností jsem historik, který se dlouhodobě zabývá památkami. Mám to obrovské životní štěstí, že jsem byl starostou města, které je městskou památkovou rezervací, a svůj životní koníček jsem mohl spojit také s praktickou činností. Mám řadu zkušeností právě s restaurováním, s restaurátory a se všemi záležitostmi, které se toho týkají.
Z tohoto důvodu mám také spoustu známých, kteří se zabývají restaurováním, ať už stavebních památek, nebo jednotlivých artefaktů, dílčích artefaktů. Tento návrh novely jsme velmi široce konzultovali a mohl bych vám - stejně jako paní předkladatelka - zajisté ukázat řadu podpůrných stanovisek pro to, co je navrhováno.
Já bych nicméně kladl důraz na dvě věci, které jsou v této fázi velmi důležité. Za prvé ze svých konkrétních zkušeností - a znovu říkám, že to nejsou jenom teoretické zkušenosti, ale praktické - musím bohužel konstatovat, že restaurátorská praxe a práce je a nutně musí být spojena s tím, co se restauruje, a není možné - a také v celé historii lidstva to nikdy neznamenalo, pokud ty památky nebyly ničeny - aby mohl kdokoli sáhnout na památku určité umělecké hodnoty. Tato novela se zabývá právě těmi nejvybranějšími kusy, které v naší zemi jsou. Právě proto je nezbytně nutné, aby ten restaurátor, který může restaurovat takto významné věci, měl určité vzdělání.
***