(20.40 hodin)

(pokračuje Kocourek)

III. Souhlasí

1. s úhradou schodku státního rozpočtu České republiky za rok 1998 ve výši 29 330 569 257,90 Kč emisí státních dluhopisů podle zvláštního zákona Parlamentu České republiky;

2. s návrhem vlády České republiky na posílení státních finančních rezerv České republiky o 197 114 720,34 Kč, a to převodem prostředků získaných z vypořádání restituce měnového zlata ve výši 103 067 257,43 Kč a z prostředků na účtu Fondu republiky a darů pro republiku ve výši 94 047 462,91 Kč.

Tolik tedy usnesení rozpočtového výboru k Poslanecké sněmovně.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kocourkovi.

Zahajuji všeobecnou rozpravu. Ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Nemám žádnou přihlášku do všeobecné rozpravy, proto všeobecnou rozpravu končím.

V tuto chvíli můžeme přistoupit k podrobné rozpravě, kterou otevírám, a udílím slovo panu poslanci Svatomíru Recmanovi.

 

Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chci se vyjádřit k některým skutečnostem státního závěrečného účtu za rok 1998 a shrnul bych to do čtyř okruhů:

První okruh, zda byly naplněny záměry rozpočtové politiky ve smyslu zákona č. 348/1997 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1998. Chci jenom připomenout, že poslanecký klub KSČM návrh státního rozpočtu na rok 1998 nepodpořil.

Za druhé, jak se naplnily ekonomické předpoklady vlády přednesené ministrem financí panem Pilipem ve sněmovně na 15. schůzi sněmovny v říjnu 1997.

Za třetí bych uvedl alespoň některé podněty k přípravě státního rozpočtu České republiky na rok 2000, které vyplynuly ze státního závěrečného účtu.

Za čtvrté bych přednesl pozměňovací návrh a doplnění předloženého usnesení rozpočtového výboru k tomuto sněmovnímu tisku.

K první a druhé oblasti, jak jsem o tom hovořil, musím říci za prvé, že záměry rozpočtové politiky státu na rok 1998 naplněny nebyly. Nebyla především dodržena plánovaná shoda příjmů a výdajů, a tedy vyrovnaný schodek hospodaření státního rozpočtu podle § 1 odst. 1 zákona o státním rozpočtu. Výsledek hospodaření skončil nám všem známým schodkem ve výši 29,33 miliardy korun.

Za druhé. Ztotožňuji se s názorem Nejvyššího kontrolního úřadu a vyjadřuji znepokojení nad trvale se zhoršujícím saldem státního rozpočtu. V období posledních deseti let bylo saldo kladné pouze v letech 1993, 1994, 1995, v ostatních obdobích byl výsledek záporný, byť státní rozpočet byl sněmovnou schválen vždy jako vyrovnaný.

Za třetí. Výsledky hospodaření státu za rok 1998 potvrzují prohlubující se strukturální krizi ve státních financích, a to především založenou nerovnováhou ve skladbě příjmů a výdajů státu, kdy příjmová skladba tvořená především výnosy z daní, poplatků, pojistného na sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebude moci zabezpečit stávající rozsah státem financovaných činností. To si podle mého soudu vyžádá reformu daňového systému a rozpočtových pravidel a rovněž i reformu důchodového a sociálního systému.

Vyznačovalo se i nízkou rozpočtovou disciplinou jak vlády jako celku, tak i ostatních subjektů včetně celé řady podnikatelů. To si rovněž vyžádá změnu některých zákonů, např. již zmíněných rozpočtových pravidel, daně z příjmů, živnostenského zákona apod.

Za čtvrté. Předložený návrh státního závěrečného účtu má formu spíše statistické zprávy akcentující jednoznačně stranu vstupu a méně prostoru věnuje analýze hodnocení účinnosti vládou vynakládaných prostředků. Není vyjádřen názor vlády na kvalitu rozpočtu, který převzala od předchozích vlád - koaliční vlády premiéra Klause i od přechodné vlády premiéra Tošovského. Není uvedena ani informace o tom, zda v průběhu jeho plnění vnesla do státního rozpočtu a jeho naplňování své vlastní nové přístupy.

Objektivní hodnocení výsledků veřejných rozpočtů za rok 1998 není možné bez posouzení situace, v níž vznikaly a následně se uskutečňovaly. Omezení předložené zprávy na popis vývoje jednotlivých ekonomických agregátů ji degraduje na pouhý komentář. Nepostihuje vědomě vládou vytvářené ekonomické prostředí, která dala přednost ekonomické rovnováze založené na stagnaci hospodářství před snahou o ekonomický růst otevírající cestu k rovnováze.

Zpráva vlády k návrhu státního závěrečného účtu tak nevyjadřuje dostatečně složitost situace. Nemůže přispět k takovému zaměření hospodářské, rozpočtové i měnové politiky, které by vytvořilo předpoklady k dlouhodobému oživení ekonomiky.

Za páté. Výsledky ekonomiky České republiky za rok 1998 nám dokladují, že se nepodařilo naplnit ty ekonomické záměry vlády, které byly predikovány zde ve sněmovně ministrem Pilipem právě v souvislosti s návrhem státního rozpočtu na rok 1998. Připomenu jenom, že například v ukazateli hrubého domácího produkce byla predikce plus 2,2 %, výsledek je minus 2,7, nebo jak teď uvádí ČSÚ po přepočtu minus 2,3 %. Tady si myslím, že co do absolutního čísla se nejvíc přiblížila predikce skutečnosti, bohužel s opačným znaménkem. A právě v říjnu ministr financí zdůraznil - cituji - že "jde o pomalejší růst ekonomiky, ale nikoliv o stagnaci, a tím méně o krizi ekonomiky". Konec citace.

Míra nezaměstnanosti byla predikována ve výši 5 %, reálně bylo dosaženo 7,5 %. Míra inflace na úrovni 9 % s tím, že nebude překročena. Konečný efekt 10,7 %. A samozřejmě saldo státního rozpočtu nula, výsledek minus 29,3 mld. Kč. Chci říci, že míra nezaměstnanosti daná hranicí pěti procent byla překročena již v prosinci 1997, tzn. již před zahájením rozpočtového fiskálního roku.

Závěr mi z toho vychází jednoznačný: Návrh rozpočtu vycházel z nereálných cílů, z nedostatečné znalosti ekonomického prostředí.

Za šesté. Zpráva hodnotí hospodaření rozpočtů obcí a okresních úřadů, které skončilo souhrnným přebytkem 1,45 miliardy korun, jak zde uváděl i pan ministr, velmi pozitivně.

Veřejné rozpočty na rok 1998 schválené Poslaneckou sněmovnou navazovaly na mnohaletou praxi Ministerstva financí řešit jejich vzájemné vztahy na úkor příjmů obcí. Byly koncipovány tak, že státní rozpočet byl vyrovnaný a saldo rozpočtů obcí a okresních úřadů bylo podle předpokladů resortu schodkové ve výši přibližně 9 miliard korun.

Ze státního závěrečného účtu vidíme, že jejich realizace se zásadně odchýlila od schválených záměrů, tentokrát bohudík v kladném směru. Příjmy místních rozpočtů byly nadhodnoceny tím, že do nich byly zahrnuty i výnosy z prodejů hmotného investičního majetku ve výši 8,5 miliardy korun a z prodeje akcií a majetkových podílů ve výši 4,8 miliardy korun. Oba zdroje znamenají jednorázové snížení majetku určeného ke krytí opakujících se potřeb.

Další zdroj příjmu ve výši 4,6 miliardy korun představovalo zvýšené zadlužení obcí z 34,4 miliardy korun na 39 miliard korun.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP