(20.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Přechod na nepřímé daně jako těžiště daňové soustavy nemůžeme akceptovat, protože na něj doplatí ti, jak říkal můj předřečník, kteří nezavinili tuto krizi, kteří nezavinili vytunelování české ekonomiky, a domnívám se, že nepotřebujeme nižší daně, jak někteří tvrdí, ale spravedlivé a racionální daně. A to, co se sněmovně předkládá, rozhodně tímto směrem nevede.
Vláda přihlíží k přeměně české ekonomiky v průmyslový hřbitov a hybridní tvorba revitalizačního programu korunovaná prozatímně hledáním revitalizační agentury v zahraničí by mohla být příspěvkem panu prezidentovi jako námět pro jeho absurdní dramata.
Sympatický naproti tomu v činnosti vlády, i když se to zatím projevuje pouze verbálně, je důraz na vědu a školství. Ostatně jsem pochválil pana premiéra, když se tu přihlásil k třem prioritám Tonyho Blaira, kterými podle jeho slov jsou vzdělání, vzdělání, vzdělání. Říkal jsem, že se tak přihlásil ústy Tonyho Blaira ke třem Leninovým prioritám učit se, učit se, učit se. Ale spíše mi to připomíná jiné dílo Vladimíra Iljiče Lenina. To, co vláda předložila, realizuje, a sice: krok vpřed, dva kroky vzad.
Legislativní smršť - o té se tady hodně mluvilo, mluví o ní tisk, zmínil se o ní i pan premiér. Ano, je tu legislativní smršť: 120 bodů našeho programu o tom svědčí. Ale má to stejnou hodnotu a možná i stejný dopad jako Klausova privatizační smršť. Obojí totiž naplňuje Čapkův aforismus o moderní době, která cíl nahradila rychlostí. A my jsme svědky přívalu špatných legislativních předloh a mizerných důvodových zpráv.
Jestliže tu pan premiér ve svém projevu zmínil šimpanze, myslím si, že to je hlubokosměřující poznámka, správná poznámka, ale jenom bych onen závěr vedl dál. Není to svědectví o neinteligenci partnerů šimpanze v dané hře, ale je to svědectví o nesmyslnosti tohoto diskursu, kterému naše společnost bohužel tolik podléhá. Ostatně, jak už jsem měl čest říci na tomto místě jednou, v moderním výrokovém kalkulu z nepravdivých premis pravdivě plyne cokoli.
Chtěl bych říci, že si musíme položit otázku, proč v době, kdy jsme svědky poklesu HDP o 4,5 %, vláda přichází s přehledem úspěchů a pilné práce na 111 stranách. Možná by to u mne mohlo vyvolat vzpomínky na matku parlamentu. V britském parlamentu se odehrálo mnohé z toho, co pak v následujících dobách zažily parlamenty jiné. A stala se tu taková věc. Byl kabinet toryů, který vedl Robert Peel, po něm dodnes se londýnští policisté nazývají "bobíci", tak tento kabinet měl protekcionistický program. Krátce po svém zvolení a ustavení otočil a začal realizovat program přesně opačný, a sice program svobodného obchodu. A tak to bylo i v případě této vlády. Ta říkala, že zastaví privatizaci bank, že sníží úlohu bank v ekonomice. Dělá pravý opak. A můžeme dokonce sledovat v posledních dobách, v posledních týdnech i jiná vyjádření, že právě s vládou, kterou sestavili sociální demokraté, propukne tedy v tomto roce, v roce 1999 ten pravý, skutečný kapitalismus v naší zemi. To je pozoruhodné konstatování.
Myslím si, že je i na místě připomenout, jak tento kabinet Roberta Peela skončil. Byl kritizován veřejností a sám premiér Robert Peel reagoval podobně jako tato vláda. Totiž podrobným výčtem aktivit a podrobným přehledem cenového vývoje. I když, pravda, Robert Peel mluvil déle, protože nepředkládal písemnou zprávu, takže mluvil celé hodiny.
Myslím si, že je to naprosto logické porovnání, a i když to byli toryové, výsledek byl v obou případech podobný - opuštění programu, který vedl ke zvolení tohoto kabinetu a jeho mocenské pozici, vedl ke ztrátě voličské podpory, nemluvě o růstu nespokojenosti ve vlastní straně. To je, pánové, pokud se neproberete, i vaše perspektiva. Jak říkal oponent Roberta Peela v této debatě Benjamin Disraeli, národ reaguje, když se probouzí z iluzí. A myslím si, že toho jsme v dnešní době právě svědky. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším písemně přihlášeným do rozpravy a zatím posledním písemně přihlášeným kolegou do rozpravy je předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Prosím, pane kolego.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi začít v obráceném pořadí, tj. návrhem usnesení.
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nepřijímá zprávu o činnosti vlády České republiky."
A nyní k důvodům, které mě vedou k tomuto návrhu usnesení.
Za prvé mi dovolte citovat hned první odstavec na první straně této zprávy. Zní takto:
"V legislativní činnosti na úrovni vlády došlo od srpna 1998 k těmto zásadním změnám:
Na základě vládou schváleného nového statutu a jednacího řádu legislativní rady vlády ze dne 21. 8. 1998 bylo zásadním způsobem změněno především pojetí této rady jako poradního orgánu vlády. Legislativní rada vlády vykonává svou působnost prostřednictvím zasedání této rady, jejího předsedy, pracovních komisí, sekretáře a sekretariátu."
Všimněte si silného návětí - zásadním změnám, dvojtečky a textu, ve kterém žádné zásadní změny nenaleznete. V tomto duchu je zpracována celá zpráva.
Přibližně jednu její třetinu tvoří opsaný kompetenční zákon popisující, z jakých úřadů je složena vláda, jaké jsou jejich vzájemné vztahy. Druhá část, zbylé dvě třetiny, jsou jakýmsi výkazem o vyplnění pracovní doby ministerských úředníků. Zpráva neobsahuje jakýkoli pokus o hodnocení činnosti vlády, jakýkoli pokus o vymezení cílů, zhodnocení stavu po roce vládnutí této vlády, jakýkoli pokus o dání do souvislostí kroků, které vláda podnikla, a jejich důsledků. A ani náznak jakéhokoli dalšího postupu.
Nalezneme-li už nějaké konkrétní kroky, kterými se vláda pokouší přispět ke změně vývoje české ekonomiky, jsou to kroky více než diskutabilní. Za jeden z největších přínosů v ekonomické části lze nalézt zavedení registračních pokladen. Zpráva z dnešního tisku: Itálie - náš vzor v zavedení registračních pokladen - ruší registrační pokladny. Zavádíme je ve chvíli, kdy posledním, který je provozuje, je Polsko.
Pan předseda vlády v úvodu řekl, že je to slohové cvičení. A já s ním souhlasím. Tato zpráva má začátek, má konec, nemá bohužel obsah.
***