(12.10 hodin)
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením rozpočtového výboru, které jste všichni obdrželi jako sněmovní tisk č. 122/2. Toto usnesení projednal rozpočtový výbor na své 12. schůzi 21. dubna 1999. Teď vlastní usnesení k návrhu poslanců Pavla Němce a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon ČNR č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, tisk 122.
Po úvodním slově zástupců předkladatele poslance Pavla Němce, zpravodajské zprávě poslance Vladimíra Doležala a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny
I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby s návrhem poslanců Pavla Němce a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon ČNR 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, vyslovila souhlas s těmito připomínkami:
1. v článku 1 se změna v § 3 odst. 1 písmeno j) označuje jako bod číslo jedna,
2. v článku 1 se doplňuje bod 2, který zní: v § 3 odst. 1 písmeno k) se vypouštějí slova: "osvobozují se do 31. prosince 1998".
Dovolte, abych k tomu řekl několik slov. Jedná se o to, že rozpočtový výbor doplňuje zde předložený návrh poslanců Pavla Němce a dalších o osvobození bez omezení u vozidel na elektropohon.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otvírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to poslance Jaroslava Gongola, kterému uděluji slovo. Poté se hlásí pan kolega Brožík.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové. Nevím, jestli tato sněmovna považuje tuto poslaneckou novelu zákona, spočívající v prodloužení účinnosti zákona o promítnutí silniční daně do konce roku 2000, za konfliktní nebo bezkonfliktní. Na první pohled je to novela bezproblémová. To potvrzuje i stanovisko ministerstva financí, ale já se přiznám, že podle mě jde o stanovisko překvapivé. Jako ministr financí by si pravděpodobně měl na tato stanoviska dát větší pozor.
Ti, kdo v tomto parlamentu v roce 1993 tento zákon schvalovali, jistě vědí, že šlo o to, podpořit ty, kteří v dopravě podnikají a kteří by měli dostat určitou lhůtu, po kterou budou motivováni k tomu, aby si pořídili dopravní prostředky nejvyšší technické a technologické kategorie označené EURO 2. Proto minulý parlament určil omezenou platnost tohoto zákona do konce roku 1998. Dopravci si jich za tuto dobu pořídili asi 5500. O počtu osobních automobilů s EURO 2 se však bohužel nehovoří a myslím si, že to zcela opomenul i předkladatel.
Samozřejmě, že bych byl nerad, kdybychom vlastním dopravcům v konkurenčním prostředí, které zde určitě je, vytvářeli horší podmínky, které by je vedly k zániku, ztrátě zaměstnání a uvolnění trhu pro cizí. V této souvislosti se ale ptám, co chce udělat naše vláda, zejména pan ministr vnitra, pro to, aby se vytvořily stejně přísné podmínky pro cizí dopravce na našich silnicích. Je přece známo, že naši dopravci jsou v cizích státech podrobováni přísným kontrolám. Po přejezdu hranic jsou kontrolováni, zda mají všechny doklady včetně vstupních povolení, zda dodržují odpočinkové doby. Při jakékoliv, i malé technické závadě jsou pokutováni vysokými pokutami. Závady technického charakteru musí být ihned opraveny v místních opravnách za vysoké jejich ceny.
Na druhé straně cizí dopravci jsou u nás naprosto nepostihováni, nikdo je nekontroluje, a když někdy jen nějaký policista se o to pokusí, tak vystavený doklad o pokutě mu tento cizinec před jeho zraky roztrhá. Dokonce někteří dopravci k nám jezdí bez vstupního povolení.
Docela rád bych od pana ministra vnitra slyšel, co s tím chce udělat. Často v této sněmovně zaznívá, že chceme jít do Evropy. Měli bychom tam vstupovat jako rovnocenní partneři, a nikoliv jako ušlápnutý národ. Určitá hrdost by nám jistě prospěla.
Dále musím konstatovat, že předkladatel mlžil nikoliv jen v odhadu výnosu daně, ale i v tom, že v jiných evropských zemích nejsou od daně zcela osvobozeni, i když jsou majiteli vozů označených EURO 2. Vadí mi i pozice mrtvého brouka Ministerstva dopravy a Ministerstva životního prostředí, pokud se jedná o jasnou koncepci, který druh dopravy - zda silniční, či železniční - bude z hlediska ekologického, ale i ekonomického upřednostňován. Zatím si železnice platí údržbu kolejových svršků sama, ale silnice a dálnice platíme jako daňoví poplatníci všichni. Jedná se o základní koncepce, které by příslušná ministerstva měla mít a tyto obhajovat.
Velmi kriticky se však musím vyslovit k práci Ministerstva financí, které k tomuto návrhu přistoupilo zcela indiferentně. Přece není možné, aby si nevšimlo toho, že uváděný pokles příjmů, činící 250 milionů korun, je zkreslený, neboť ve skutečnosti přesahuje tuto částku o dalších 600 milionů korun za osobní automobily. To je již pěkná částka, která bude ve státním rozpočtu chybět a mohla by být věnována třeba na rozvoj pracovních příležitostí. Nezaměstnaní občané by to jistě přivítali.
Musím bohužel konstatovat, že Ministerstvo financí zcela nezvládá svoji povinnost strážce příjmu státního rozpočtu, čili výběru daní. Pan premiér by se možná měl zamyslet nad tím, zda tímto úkolem nepověří jedno ministerstvo, tak jak je to konečně v některých evropských zemích zvykem. Protože v žádném případě nechci snížit konkurenceschopnost našich dopravců vůči cizím, kteří se intenzivně připravují na ovládnutí našeho trhu, navrhuji pozměňovací návrh, se kterým vás seznámím v podrobné rozpravě, do které se hlásím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Brožík.
Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Já už při prvním čtení předlohy této novely zákona pana poslance Němce a dalších o silniční dani jsem vyjádřil také nespokojenost s tím, že pozměňovat tento zákon v průběhu zdaňovacího období je v zásadě nesystémové a odporuje jakýmsi pravidlům jednání Poslanecké sněmovny, kdy veškeré daňové novely by měly být projednány do prvního pololetí před nadcházejícím rokem, než se schvaluje státní rozpočet. Osvobození od silniční daně vozidel splňujících stanovené emisní limity EURO 1 a EURO 2 bylo původně zákonem o dani silniční stanoveno pouze na přechodnou dobu, a to na roky 1993 až 1995.
Jak už tady řekl kolega Gongol, mělo to být určitou motivací pro poplatníky, k výměně zastaralého vozového parku. Osvobození od silniční daně pro vozidla splňující zpřísněné emisní limity EURO 2 bylo původně stanoveno do 31. 12. 1996 zákonem číslo 243/1994 Sb., kdy byla na trhu nová vozidla, splňující jak emisní limity EURO 1, tak emisní limity EURO 2.
***