(15.10 hodin)
(pokračuje Dostál)
Reagovali tehdy na základě novinových zpráv. Zcela odpovědně v této souvislosti konstatuji - na základě záměrně tiskem zkreslovaných zpráv. A tak např. zástupce šéfredaktora Práva Robert Dengler napsal, že návrh nového zákona slouží k seškrcení svobody, podle Petra Šabaty z MF Dnes nasazuje tisku náhubek a Adam Drda v Lidových novinách dokonce napsal, že nový tiskový zákon je klackem na novináře. Nikoliv, říkám. Nový zákon zaručuje na straně jedné naprostou svobodu slova, ale na druhé straně požaduje odpovědnost za tuto svobodu. To není cenzura Pavla Rychetského a Pavla Dostála, to je princip demokratické žurnalistiky, to jsou stanovená pravidla.
Dovolte mi tedy, abych vás seznámil napřed stručně se změnami, ke kterým oproti současnému tiskovému zákonu po jeho novelizaci došlo:
dochází k širší ochraně, pokud se týče práva na uveřejnění opravy,
zavádí se nový institut práva na uveřejnění odpovědi, který vychází důsledně z rezoluce Rady Evropy a z požadavků Evropské unie; tento institut byl také zahrnut do jednání mezi naším zástupcem Ministerstva zahraničních věcí a Evropskou unií,
zavádí se právo na uveřejnění dodatečného sdělení,
zákon zakotvuje výlučnou odpovědnost vydavatele periodického tisku nebo provozovatele rozhlasového a televizního vysílání za uveřejnění opravy, odpovědi i dodatečného sdělení,
zákon také rozšiřuje okruh osob, které výše uvedená práva budou moci uplatňovat,
zákon zavádí institut ochrany zdroje zveřejňovaných informací,
zavádí se zvláštní odpovědnost vydavatele za obsah periodického tisku v souvislosti s naší ústavní Listinou základních práv a svobod,
zákon nahrazuje dosavadní povinnou registraci tisku jeho pouhou evidencí,
zákon zavádí povinnost odvádění tzv. povinných výtisků,
zákon zavádí pokuty za neplnění povinností administrativní povahy uložených tiskovým zákonem - to znamená, že když vydavatel nedodrží ony záležitosti, které jsou uvedeny v tiráži, je např. okresním úřadem pokutován.
Nyní mi dovolte onen podrobnější rozklad navrhovaných úprav, který nebude tak krátký, jak jsem vám předeslal.
Dá se říci, že těžiště těch největších úprav spočívá v ustanoveních § 5, § 6 a § 21, která komplexně upravují odpovědnost vydavatele za obsah jím vydávaného periodického tisku. Tato zvláštní úprava odpovědnosti vydavatele za obsah periodického tisku vychází podle mého názoru z obecného principu, že žádné právo, tedy ani svoboda, nesmí být zneužíváno na újmu práv a svobod druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. To znamená, že ani žádné ze základních práv, to je práv garantovaných obvykle ústavními předpisy - v případě České republiky je to právě ona Listina základních práv a svobod - nelze absolutizovat a postavit proti jinému základnímu právu, které by tak mohlo být potlačeno, neboť nelze předem stanovit hierarchii jednotlivých práv a svobod.
Je přece zřejmé, že publikováním sdělení určitého obsahu lze některé obecně sdílené hodnoty a zákonem chráněné zájmy demokratické společnosti narušovat a nezřídka - to si přiznejme - se tomu tak v některých plátcích děje. Je rovněž zřejmé, že zcela hrubé porušování takových hodnot a zájmů nelze ospravedlňovat dovoláváním se individuálních práv a svobod, byť by byly zaručeny ústavním předpisem, jako je tomu právě v případě svobody periodického tisku. Uvědomme si, že jestliže článek 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká "základní práva a svobody se zaručují", znamená to nejen že stát se zavazuje nikomu v užívání práv a svobod nebránit, nýbrž že má i povinnost činit všechny potřebné kroky k tomu, aby se všem jejich základních práv a svobod skutečně dostalo, a to včetně zakotvení účinných mechanismů obrany proti jejich narušování v příslušných právních předpisech.
Hlavní zárukou ochrany základních práv a svobod je existence demokratického právního státu, který je na úctě k právům a svobodám člověka a občana založen. Proto je žádoucí stejně jako lidským právům a základním svobodám poskytnout výslovnou ochranu též ústavnímu pořádku, jímž je demokratický právní stát garantován a který je také určující pro jeho hodnotovou orientaci.
Na shora uvedených zásadách je založena úprava, o niž byl návrh tiskového zákona doplněn a o kterou se nyní v tisku vedou ostré diskuse.
Nově zapracované ustanovení v § 6 odst. 2 proto v návětí stanoví, že obsah periodického tisku nesmí být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s lidskými právy a základními svobodami, založenými Listinou základních práv a svobod. Tento zákaz je pak doplněn taxativním výčtem obecně formulovaných případů, kdy je obsah periodického tisku s uvedenými hodnotami v rozporu.
K tomu je třeba připomenout, že jednotlivá základní práva a svobody jsou v právních řádech demokratických států formulovány vždy obecně, protože sumou psaného práva, rozuměj výslovnou podobou, nelze postihnout všechny nahodilé případy. To je také důvodem, proč je v § 6 odst. 2 zakazován určitý obsah periodického tisku způsobem, který obecně reflektuje přímé i nepřímé univerzální zákazy, např. hrozeb či podněcování k násilí, různých forem diskriminace, vyvolávání nenávisti a zášti vůči určitým skupinám osob. Opět se vychází z Listiny základních práv a svobod.
Z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že hodnotit dopad konkrétního obsahu periodického tisku na určitou ústavně chráněnou hodnotu je v každém jednotlivém případě opravdu velmi komplikované. Proto toto hodnocení svěřuje § 21 opět v souladu s článkem 4 ústavy a článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod nezávislým soudům, nikomu jinému, žádnému státnímu úředníkovi, ale nezávislému soudci. Činí to tak, že umožňuje každému opět ve smyslu článku 5 Listiny základních práv a svobod, to je fyzickým i právnickým osobám, cizincům a osobám bez státní příslušnosti zdržujícím se na území České republiky, domáhat se toho, aby soud uložil vydavateli periodického tisku, jehož obsahem byl porušen § 6 odst. 2, povinnost zaplatit státu zadostiučinění ve výši od 100 tis. Kč do 3 mil. Kč v případě opakovaného porušení ustanovení § 6 odst. 2, to znamená porušení, jehož se vydavatel dopustí do tří let od právní moci rozhodnutí, kterým mu již byla uložena povinnost toto zadostiučinění zaplatit.
***