(11.40 hodin)
(pokračuje Kučera M. st.)
A mám pocit, že nepotřebuje, protože je kvalitním profesionálem a není potřeba mu dávat na ústa náhubek. Dobrý pes profesionál dokáže odhadnout situaci a ví, kdy postačí jenom varovně nadzvednout uši a možná lehce zavrčet, kdy postačí zavrtět varovně ocasem a kdy stačí jenom tak poklidně sedět na trávě a sledovat, co se děje kolem, protože v podstatě jenom bzučí mouchy, které nemají k věci nic co říci.
Takže nepotřebuje-li náhubek profesionál pes, proč by ho měl potřebovat profesionál novinář. Je-li to ovšem profesionál.
Někteří novináři nás straší, že bude-li přijat tento tiskový zákon, přestanou lidé číst noviny, protože noviny budou od té chvíle jenom neustálým a permanentním seznamem, kde se budou otiskovat odpovědi, odpovědi a odpovědi. Čím nás to novináři vlastně straší? Nepřiznávají takhle čirou náhodou to, že kvalita jejich článků je taková, že si budou vyžadovat permanentně odpovědi, odpovědi a odpovědi? Protože kdyby to byly články seriózní, kdyby to byly články fundované, kdyby to byly články pravdivé, nebude se nikdo dožadovat odpovědí, neboť těchto odpovědí nebude samozřejmě třeba.
Diskutuje se tady také o právu na postih právnické osoby. Kolega Mlynář nám tady naznačil, že nejsvatější pro něj ze všech svobod je svoboda slova a že ji bude hájit za každou cenu, ať se děje cokoli. Přiznám se, že i já si myslím, že mezi jedny z nejvýznamnějších svobod v lidském životě patří svoboda slova. Ale na druhé straně se přiznám, že mi nebude u některých tiskovin vadit - a kdyby kolega Mlynář chtěl, mohu mu v kuloárech sdělit nejméně dvě takové tiskoviny - že právě v rámci svobody slova budou tyto tiskoviny postiženy a tento národ se jich zbaví.
Víte, ona je to problematická záležitost. Slyšel jsem tady z úst kolegyně Dostálové, že je hanebné, že existuje ještě tiskový zákon z roku 1966. Já s ní souhlasím. Ale myslím si také, že je velmi hanebné, že někdo může téměř vše, a mnohdy na to nemá ani základní profesní a profesionální předpoklady, a jiný nemůže takřka nic. A aby bylo mezi námi jasno, já teď nehovořím o České republice roku 1999, já jsem si jenom vzpomněl na českého spisovatele Karla Čapka. Vzpomněl jsem si na skandální aféru, kterou vůči němu vyvolali někteří novinářští šmokové první republiky a která skončila tím, že Karel Čapek napsal na toto téma velice působivou novelu s názvem Skandální aféra Josefa Holouška. Mimochodem doporučil bych možná panu ministru kultury, kdyby - pokud tento zákon bude projednáván ve druhém čtení - možná kolegům poslancům tuto drobnou novelku nechal rozmnožit a dal ji jako přílohu, aby viděli, co může také tisk dokázat, chce-li to dokázat, právě ve smyslu této Skandální aféry Josefa Holouška. Podotýkám, že jde o záležitost více než šedesát let starou. Takže ta síla médií, o kterých tady hovořila kolegyně Němcová, to není výmysl konce dvacátého století. Už můj otec, který se narodil začátkem tohoto století, když maturoval, psal maturitní práci na téma Tisk - sedmá velmoc. Nic se od té doby nezměnilo. Pokud ano, tak spíše k horšímu.
Já bych vás chtěl ale informovat o ještě jedné věci. Syndikát novinářů existující v tuto chvíli, Syndikát novinářů České republiky vydal k návrhu tiskového zákona prohlášení, a nezamítl tento tiskový zákon. Měl k němu celou řadu kritických připomínek, ale chtěl, aby se o tomto návrhu zákona diskutovalo. A nám přece nejde o nic jiného nežli o diskusi. Ono deklarovat nesouhlas na půdě parlamentu je sice hezké, ale co dál? Ten nesouhlas možná nepřejde ani za oboje dvoje lítací dveře této ctihodné budovy.
Kolegyně a kolegové, já vás chci požádat o jednu jedinou věc. V zájmu - a opakuji znovu - v zájmu veřejnosti této země, v zájmu kvalitních, dobrých a profesionálních novinářů a koneckonců možná i v zájmu práce této ctihodné sněmovny pojďme diskutovat. Zamítnout něco jenom proto, že máme pocit, že jsme teď pod tlakem hystericky vyvolané atmosféry nebo že musíme za každou cenu bojovat za určité svobody v domnění, že pokud se o nich bude diskutovat, tak jsou tím ty svobody potlačené, považuji za záležitost krátkozrakou.
Proto v souladu s některými svými předřečníky, a to i z opačné strany politického tábora, chci požádat tuto sněmovnu, aby propustila zákon do druhého čtení, aby ho přidělila výboru ústavně-právnímu i výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a podrobila ho široké, hluboké a pečlivé diskusi, na jejímž konci může vzniknout kvalitní tiskový zákon, o němž jsem přesvědčen, že jej potřebujeme. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegovi Kučerovi st. Nyní na závěr poslaneckého bloku pan poslanec Miloslav Ransdorf a na úplný závěr blok vládní.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych se přiznat, že původně jsem byl proti předloženému návrhu zákona o tisku a vzbuzovaly u mě rozpaky zejména paragrafy 6, 13, 21 a 24. Poněkud mě zarazila také celá atmosféra debaty kolem tohoto zákona, ve které se najednou - i když je aktivním členem novinářské obce po dlouhá léta - ocitl v roli jakéhosi nepřítele novinářů pan ministr Pavel Dostál. Chtěl bych novináře ubezpečit z pohledu čtenáře jeho článků, že rozhodně pan ministr Pavel Dostál není nepřítelem novinářů.
To, že jsem byl původně proti návrhu zákona, vyplývalo také z poněkud maximalistického požadavku, že bych byl rád, aby naše mediální legislativa sledovala britský vzor, protože se domnívám, že britská úprava je neprověřenější léty, nejvyváženější, mimo jiné proto, že obsahuje etický kodex novináře, že obsahuje také striktní pravidla pro užívání reklamy, velice zajímavý a fungující model veřejnoprávních a soukromých médií, rovněž i ochranu dítěte proti násilí, proti tomu, co vidíme velice často právě na našich televizních kanálech, proti čemuž prakticky nezletilá část populace nemá žádnou možnost obrany.
Postupně ale, jak se vyvíjela diskuse kolem tohoto zákona, jsem svůj názor změnil až na dnešní stanovisko, kdy budu podporovat, aby se zákon posunul do druhého čtení, aby v rámci druhého čtení bylo možno odstranit některé nedostatky, které podle mého názoru v uvedených paragrafech tento zákon má. Chtěl bych navíc připojit několik poznámek, které se týkají současného stavu diskuse o tomto problému.
U nás jako by - protože dlouhou dobu to byl odříkaný krajíc - se objevil názor, že v podstatě jsou jakýmsi kyslíkem demokracie novináři a média.
***