(12.00 hodin)
(pokračuje Miloš Zeman)
Mezi nimi se vyskytuje celá řada osob, která neuspěla v politice. Čtu například články člověka, který se označuje za politického analytika, který byl manažerem Občanského hnutí ve volbách a kterému se podařilo něco, co bylo téměř zázrakem - prohrát parlamentní volby pro tuto politickou stranu, třebaže měla v obou vládách 16 ministrů a v obou parlamentech 60 poslanců. To je skutečně výkon hodný zaznamenání, ale tento volební manažer nyní pod převlečením za politického analytika trousí své cenné rady na stránkách našeho denního tisku.
Kolegové, domnívám se, že příručky o tom, jak zbohatnout, píší velmi často lidé, kteří si tím vydělávají na denní chleba a sami nejsou bohatí. Domnívám se, že příručky o tom, jak se stát úspěšným manažerem, píší bývalí organizátoři, kteří zkazili vše, na co sáhli. Kdysi se říkalo, že ten, kdo něco umí, tak ten to dělá. A ten, kdo to neumí, ten o tom učí. Myslím si, že dnes by bylo možné modifikovat toto přísloví. První část by zůstala. Ten, kdo to umí, ten to skutečně dělá. Ten, kdo to neumí, ten o tom píše.
Dovolte mi, abych vám připomněl krásnou definici Karla Čapka, který zde byl již jednou citován. Definici literárního kritika. "Literární kritik je člověk, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl." A právě v tom je onen základ nerovnováhy mezi novináři a těmi, o nichž novináři píší, tedy mezi politiky, protože novináři píší především o politicích.
Nedomnívám se, že by bylo správné jakýmkoliv způsobem brát novinářům právo na jejich názor, na jejich komentáře, ale myslím si, že je poctivé - vzhledem k rovnosti šancí - aby politici měli právo na odpověď.
Chtěl bych vás informovat, že vláda za předpokladu, že tento zákon projde do druhého čtení, je plně ochotna vstřícně diskutovat o jeho případných modifikacích. Jsem si vědom, že zde zazněly např. námitky vůči právu na odpověď vztaženém k pravdivé informaci. Přiznávám se, že já jsem byl odpůrcem tohoto práva, protože si myslím, že na pravdivou informaci není nutné, a dokonce ani možné reagovat a zakotvovat zde právo na odpověď. Přiznávám však, že mě přesvědčil pan ministr kultury jedním příkladem: Jestliže o vás napíší, že jste HIV pozitivní, ale nenapíší, že jste tuto pozitivitu získal z nakažené krevní konzervy, tak vás většina této ne zcela tolerantní společnosti bude pokládat za homosexuála. A vy máte právo na odpověď vůči této pravdivé, ale neúplné informaci. I to je argument, který bychom měli zvažovat. Například i tím, že bychom definovali nikoli pravdivou informaci, ale informaci polopravdivou, případně informaci neúplnou.
O tom všem je tato vláda plně připravena diskutovat. Domnívám se, že ve druhém čtení, bude-li do druhého čtení návrh zákona propuštěn, je možné dosáhnout i podstatných modifikací původního znění, a jsme k němu plně připraveni.
Prosím však, aby byla zachována ona rovnost šancí bez ohledu na to, kdo je momentálně v opozici a kdo je momentálně ve vládě. Prosím, aby ti, kdo nebyli schopni zvítězit v řádných volbách nebo alespoň získat v těchto volbách významnou pozici, nevytvářeli své mediální tlaky, které by veřejnost spíše dezinformovaly než informovaly a spouštěly mezi veřejnost a politiky mediální železnou oponu.
Byl jsem zde svědkem interpelace, na kterou jsem minulý týden odpovídal, kdy jeden z významných deníků uveřejnil na své první straně informaci "Vláda schválila Havlovu návštěvu v Kosovu". Tato informace byla nepravdivá. Pravdivá informace, která by ovšem nestála za publikaci by zněla: "Vláda vzala na vědomí návštěvu prezidenta republiky v Albánii". Dezinformace, vážení kolegové, je vždy atraktivnější než informace, protože připoutává pozornost.
Neberu novinářům právo na názor, neberu novinářům právo na komentář, ale nemají-li se stát politici lovnou zvěří, mají mít podle mého názoru právo na odpověď a novináři mají mít vůči své profesi tutéž odpovědnost, kterou mají politici kontrolovaní voliči.
Závěrem mi dovolte připomenout ještě jednou Karla Čapka. Je to apokryf, který se jmenuje Referát divadelního zpravodaje. Dovolte mi, abych velmi stručně tento apokryf odcitoval. "Navštívil jsem hru jménem Hamlet. V této hře vystupovala vynikající osobnost, která uchvátila diváky. Ta osobnost se jmenovala Polonius. Pronášela brilantní věty, jako např. Ano, můj princi. Zajisté můj princi. Ten mrak vypadá jako kolčava, můj princi. Ó, ne, máte pravdu, můj princi, ten mrak vypadá spíše jako velbloud. Divadelní zpravodaj pak pokračuje sdělením, že v polovině hry byl Polonius za zástěnou zákeřně probodnut. Od té doby, praví divadelní zpravodaj, hra ztratila jakýkoliv význam a smysl a diváci houfně opouštěli síň, zatímco na jevišti se potácel jakýsi dánský princ, který blábolil cosi o tom, zda být či nebýt." Tak končí referát divadelního zpravodaje v Čapkově apokryfu.
Domnívám se, kolegyně a kolegové, že zde máme mnoho těchto divadelních zpravodajů, a my všichni bez rozdílu politické příslušnosti bychom měli při respektování jejich práva na jejich názor dosáhnout toho, aby bylo respektováno i naše společné právo na odpověď.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi vlády, nyní má možnost vystoupit pan ministr Grégr, poté místopředseda vlády Egon Lánský a místopředseda vlády Rychetský.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, stavím se za navržený tiskový zákon a plně podporuji a plně se stavím za právo na odpověď, aby se nemohlo stát, že člověk nemá obranu proti vyslovení polopravd, lží, vyřčených v náznacích apod., proti tomu, když se řekne "a" a nedodá se nehodící se "b".
Vycházím ze svých osobních prožitků a zkušeností, a nejen svých. Jsem téměř denně skandalizován některými novináři a masmédii. Na to jsem si již téměř zvykl, i když se nejedná jistě o záležitost zpříjemňující život mně i mé rodině. Budu se jistě bránit, bude-li zpochybňována moje minulost, moje činy a moje chování v době normalizace, jak se mi stalo právě v době několika uplynulých dnů, a to i za pomoci jednoho z poslanců, a jak se příslušná televizní stanice snaží i nadále konat.
***