(11.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Charta byla současně projednána velmi důkladně ve sněmovně jak v prvním čtení, tak ve výborech. Projednaly ji výbor zahraniční, výbor pro evropskou integraci a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Měl jsem příležitost zúčastnit se jednání těchto výborů, alespoň dvou z nich, a mohu opět dosvědčit a jasně prohlásit, že debata, která se v nich vedla, byla velmi zevrubná, velmi důkladná a zabývala se snad všemi myslitelnými aspekty.
Evropská sociální charta má zvláštní postavení z hlediska přibližování se k Evropské unii. Je samozřejmě dobré, pokud můžeme nějakým jasným ústavním procesem učinit krok, který nás k Evropské unii přibližuje. Charta byla ratifikována ve všech státech Evropské unie a už odkaz na Amsterodamskou smlouvu ukazuje, že je v základě budoucího uspořádání integrované Evropy.
Tento krok má jistě svůj formální význam, ale myslím si, že důraz na Evropskou sociální chartu, který se v evropském myšlení dá zaregistrovat, je důrazem, který vychází z daleko hlubšího pojetí než jen z pojetí sociální politiky jako takové. Evropská integrace jako každý systém, který je integrován na demokratickém základě, je schopna akceptovat jenom určité rozdíly a je závislá na určitém stupni koherence. Proto se velmi dbá na to, aby právní systémy byly kompatibilní, aby ekonomická mohutnost jednotlivých států byla zhruba kompatibilní s Evropskou unií, a proto je nutné, aby sociální systém a základní sociální struktury sociální politiky byly kompatibilní s evropskými zvyklostmi. Naprosto to neznamená, že je nutné, aby byly stejné, protože právě v sociální oblasti jsou národní uspořádání velmi respektována a dá se říci, že bude trvat velmi dlouho, než dojde k nějakému hlubšímu integrování v sociální oblasti, pokud k němu dojde vůbec.
Jak už jsem se zmínil, sociální záležitosti tkví velmi hluboko v historii a kultuře národa a jsou velmi těžce přenositelné a aplikovatelné v jiných prostředích. Proto Evropská sociální charta jako taková je svým způsobem minimem, je jen rámcem a umožňuje, aby uvnitř tohoto rámce - přiblíženy sice, ale přesto - fungovaly dosti významně odlišné sociální systémy.
V okamžiku rozhodování o tom, zda tento dokument ratifikujeme, nebo ne, rozhodujeme určitým způsobem dosti výrazně o přibližování k Evropské unii, které je podle mého názoru strategickým problémem České republiky, je strategickým cílem, a bylo by velmi nešťastné a neblahé učinit kroky, které by směřovaly zřetelně mimo tento hlavní proud.
Jakkoliv si myslím, že je to krok důležitý, tak samozřejmě to není krok rozhodující, ale odmítnutí Evropské sociální charty by podle mého názoru bylo velmi výrazným krokem zpět, daleko výraznějším než přijetí je krokem vpřed, ale to už je osud řady rozhodnutí. Proto si myslím, že po zvážení je správné se rozhodnout pro ratifikaci tohoto dokumentů z důvodů, které jsem uvedl.
V debatách, které se vedly a které byly někdy velmi ostré, ale vždy byly neseny schopností politického uvažování, alespoň jak jsem je mohl posoudit, a vždy měly svůj obsah a hloubku, se podařilo většinu otázek prodiskutovat tak, že je lze s dobrým svědomím rozhodnout a zaujmout k nim stanovisko. Zůstala ale jedna velmi složitá a jemná otázka, totiž otázka, jakým kvorem, jakým procesním způsobem tento dokument ratifikovat. Mohu prohlásit zcela jasně, že v tom se nenalezla jednota. Řada velmi vážných autorit hovoří o tom, že pro ratifikaci Evropské sociální charty je potřebné ústavní kvorum, jiné, neméně významné autority hovoří o tom, že stačí prostá většina tak jako u jiných mnohostranných mezinárodních smluv. Nejzajímavější debata v tomto směru byla debata, která se odehrála ve výboru zahraničním, a ani tato debata nenalezla odpověď na tuto otázku.
Proto mi dovolte, abych doporučil sněmovně rozhodnout samostatným procesním hlasováním o tom, že ratifikace Evropské sociální charty a souvisejících dokumentů, jak jsou předloženy ve sněmovním tisku 113, se odehraje prostou většinou, tak jako u jiných mnohostranných mezinárodních smluv a dohod. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji místopředsedovi vlády. Tento vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, zahraničnímu výboru a výboru pro evropskou integraci. Usnesení výboru byla rozdána jako sněmovní tisky 113/1, 113/2 a 113/3. Prosím, aby se postupně ujali slova zpravodajové těchto výborů. Nejdříve pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 59 ze 16. 6. 1999.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s Evropskou sociální chartou (1961), s Dodatkovým protokolem k Evropské sociální chartě (1988) a Protokolem pozměňujícím Evropskou sociální chartu (1991) a stanoví, že Česká republika při jejich ratifikaci učiní prohlášení následujícího znění.
Protože příslušný tisk 113/3 máte na lavicích, nebudu číst všechny následující články a číslované odstavce charty a dodatkového protokolu. Domnívám se, že by to bylo zbytečné. Chci vás jen upozornit na jediný rozdíl, který je v usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a v usnesení zahraničního výboru, výboru pro evropskou integraci a koneckonců i v návrhu usnesení, tak jak ho předložila vláda. Jde o to, že sociální výbor neschválil výhradu článku 6 odst. 4. Zdůvodnění je vcelku jednoduché. Aby mohla plynule proběhnout ratifikace Evropské sociální charty, tak je nezbytné schválit pět ze sedmi článků tzv. tvrdého jádra této charty. Naše vláda navrhuje ke schválení pět článků a v nich je i článek č. 6. Pokud bychom tuto výhradu schválili, měli bychom pravděpodobně s řídícími orgány charty určité problémy. Navíc jsme se ve výboru domnívali, že tato výhrada je zbytečná, protože podle článku 31 lze do určité míry učinit s pomocí našich zákonů zadost tomu, že státní zaměstnanci nebo jejich určitá část nebudou mít možnost stávkovat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Prosím, aby se posadil na zpravodajskou lavici. Prosím nyní paní poslankyni Štěpovou, aby se ujala slova. Místo ní bude hovořit pan poslanec Zaorálek.
***