(12.30 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
V důsledku toho jsou všechna léčiva používaná ve zdravotnických zařízeních odebírána z lékáren, a tedy zatížena přibližně 25% marží.
Pozměňovací návrh A11 měl v úmyslu zakázat distributorům dodávat lidská léčiva veterinářům. Po řadě diskusí se tento návrh ukázal i jako návrh špatný, vedl by k významnému zdražení veterinární péče pro chovatele zvířat. Proto přijetí pozměňovacího návrhu A11 nebudu doporučovat.
Na druhé straně pozměňovací návrh G2 otevírá možnost, nikoliv povinnost, dodávat do zdravotnických zařízení léky v těchto zařízeních používané přímo od distributorů. Využitím tohoto způsobu nákupu léčiv mohou především větší zdravotnická zařízení dosáhnout značné úspory v nákladech na léčiva, a tedy i značné úspory fondu veřejného zdravotního pojištění. A proto doporučuji přijetí pozměňovacího návrhu G2 a žádám vás o jeho podporu.
Pozměňovací návrh B1 vrací do návrhu zákona odstavec § 25, jehož obsahem je výčet léčiv, která může Státní ústav pro kontrolu léčiv zařadit na žádost žadatele o registraci mezi vyhrazená léčiva. Podle mého názoru rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv kompetentně ve věci registrace léčiva. Stejně tak tento ústav rozhoduje o tom, zda lék bude vázán na recept, nebo vydáván v lékárnách i bez receptu, tedy i prodáván. Není důvod, aby poslanci zastupovali rozhodnutí odborníků a hlasováním rozhodli o tom, zda je např. účinná látka theoclan moxastinia bezpečný v množství 25 mg, 28 mg nebo 32 mg. Toto je rozhodnutí výsostně odborné a patří do rukou odborníků. Nedoporučuji proto přijetí tohoto návrhu a trvám na tom, že odborný ústav přímo řízený členem vlády je suverénní autoritou v procesu rozhodování o registraci.
V praxi probíhá rozhodování tak, že výrobce nebo dovozce, který žádá o registraci, v rámci této žádosti může požádat o zařazení léku mezi léky vyhrazené. O registraci rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv, organizace přímo řízená ministrem zdravotnictví. Státní ústav pro kontrolu léčiv je odbornou autoritou. V rámci registračního řízení rozhoduje o tom, zda lék může být v ČR používán bez toho, že by mu k tomu zákon dával nějaký rámec. Státní ústav rozhoduje o tom, zda má být výdej léků vázán na recept, nebo zda lze lék volně zakoupit v lékárně, opět bez jakéhokoliv zákonodárného výčtu. A také rozhoduje o tom, a to u velmi malého množství léků, zda je lék natolik bezpečný, že může být prodáván i mimo lékárny, a tedy zařazen mezi léky vyhrazené.
Není pochyb o tom, že obě rozhodnutí, tedy o tom, zda lék může být v ČR používán, a také o tom, zda lék může být prodáván bez receptu, jsou rozhodnutí výsostně odborná, a rozhodnutí mnohem důležitější než rozhodnutí, zda lék může být prodáván také mimo lékárny, tedy zařazen mezi léky vyhrazené. V obou prvních závažných rozhodováních je státní ústav autoritou suverénní, v posledním případě by jeho rozhodování mělo být podle vládního návrhu svázáno výčtem několika účinných látek.
Není žádný důvod pro to, aby o bezpečnosti či nebezpečnosti konkrétní účinné látky, lékové formy nebo dávkování rozhodovali poslanci hlasováním. Toto rozhodnutí je výsostně rozhodnutím odborným. Odborníci kompetentní k takovému rozhodnutí pracují ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv a pracují na Ministerstvu zdravotnictví, které je orgánem státnímu ústavu nadřízeným.
Pokud ministr zdravotnictví hovoří o hrozící korupci kolem rozhodování o vyhrazených léčivech, předpokládá korupci úředníků a ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Vzhledem k tomu, že právě ministr zdravotnictví Státní ústav pro kontrolu léčiv řídí, a tedy za něj zodpovídá, hovoří o své malé schopnosti zabránit korupci svých podřízených. Celý spor kolem vyhrazených léčiv je sporem vskutku principiálním, sporem mezi levicovým a pravicovým vnímáním zodpovědnosti.
Pozměňovací návrh pod písm. F poslankyně Jirousové se snaží dosáhnout povinnosti lékáren vydávat plně hrazená léčiva. Myšlenka uložit lékárně povinnost vydat plně hrazený lék, pokud je předepsán, je v zásadě správná. V případě, že lékárna nemá k dispozici plně hrazený lék, měla by vydat bez doplatku adekvátní jiný lék. Předložený pozměňovací návrh je však předložen ve špatném znění. Používá nedefinovaného termínu "farmakologická skupina" a ukládá v podstatě lékárně vydat na vlastní náklady pacientu i lék ze skupiny, kde žádný plně hrazený lék není. Navíc tentýž zákon v § 49 odst. 2 neumožňuje lékárníkovi v případech nikoliv emergentních záměnu léků provést. Tedy tento pozměňovací návrh v jedné části zákona by v případě přijetí nařizoval lékárníkovi něco, co v druhé části zákona mu tentýž zákon zapovídá.
Zásadní problém však vidím v hlasování o pozměňovacích návrzích C a J. Tyto dva pozměňovací návrhy, které podle názoru zpravodaje, tedy názoru mého, výrazně ohrožují přijetí návrhu novely jako celku, se paradoxně týkají úplně jiného zákona, který s projednávanou novelou žádným způsobem nesouvisí. Toto kukaččí vejce do hnízda plného potřebných změn snesl pro mne z nepochopitelných důvodů kolega poslanec Janeček, Z důvodu již pochopitelného přidal druhé, velmi podobné kukaččí vejce místopředseda vládní ČSSD pan kolega Škromach návrhem na prodloužení účinnosti zákona č. 48 z r. 1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, o jeden rok.
V rámci druhého čtení byly tedy předloženy návrhy na prodloužení naprosto jiného a nesouvisejícího zákona. Omezení platnosti zákona č. 48/1997 původně prosadili právě poslanci tehdy opoziční sociální demokracie se zcela jasným důvodem - přimět vládu ke zpracování nové komplexní právní úpravy veřejného zdravotního pojištění. Dne 30. března t. r., r. 1999, tato Poslanecká sněmovna tedy, dámy a pánové, my jsme zamítli v prvním čtení vládní návrh novely zákona 48 o veřejném zdravotním pojištění. Tehdy ministr zdravotnictví hovořil o tom, že v květnu t. r. má být dokončena příprava zásad zákona. Tehdy poslanec Unie svobody pan kolega Václav Krása konstatoval - a dovolte mi citovat ze stenozáznamu: To je prostě málo. Po celý rok nebylo ministerstvo schopné připravit zákon o veřejném zdravotním pojištění. Pokud ministerstvo předloží do poloviny roku nový zákon, je možné, abychom se jím zabývali dostatečně dlouho dobu a tento návrh mohli i potom schválit. Konec citace ze stenozáznamu kolegy poslance Václava Krásy.
Ve stejné rozpravě řekl poslanec lidové strany Miloslav Výborný - a dovolte mi opět citovat ze stenozápisu - pan poslanec Výborný řekl: Tento případ je případem, kdy zákonodárce vytváří určitý tlak na exekutivu, aby byla předložena úprava jiná. A dále pan poslanec Výborný řekl: A já se tedy táži, je-li to tento případ, vzdáme se jako Poslanecká sněmovna tohoto tlaku na vládu, aby dříve byl předložen lepší zákon, nebo nevzdáme? A já si myslím, že se vzdávat nemáme. Parafované znění tohoto zákona předpokládá vláda ve svém výhledu legislativních prací předložit do vlády v lednu roku příštího s předpokladem nabytí účinnosti nového zákona v lednu r. 2001, a je-li současná právní úprava špatná, tak se táži, proč tak dlouho. Tolik ze slov pana poslance Výborného. Ke všeobecnému překvapení však poslanec stejné strany předkládá návrh na prodloužení účinnosti zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášen… (Smích v sále, potlesk.)
Poslanec Milan Cabrnoch: Vnímám, že jste si moji pauzu na nádech vysvětlila jako konec. Ale chtěl jsem teď na konec své řeči už jenom předložit návrh o způsobu hlasování.
***