(15.30 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Již zde zaznělo, že to byla Česká strana sociálně demokratická, která prosadila v minulém volebním období omezenou účinnost zákona č. 48/1997 a nutila tím ministra Stráského předložit komplexní novou úpravu zdravotního pojištění spolu s úpravou zdravotní péče. Tyto úpravy byly jako tisk 333 a 334 předloženy v minulém volebním období.
Již zde zaznělo, že to byla ČSSD, která pod záminkou pozdního dodání diskety s textem návrhu odložila jeho projednávání, a byly to také hlasy ČSSD, které zamítly v prvním čtení na jaře roku 1998 požadovanou komplexní právní úpravu zdravotní péče a zdravotního pojištění. Tato sněmovna již dvakrát zcela jasně zamítla bianco prodloužení účinnosti zákona č. 48/1997. Dokonce při závěrečném hlasování o zákonu o léku způsobilo násilné přiklížení nepřímé novely zákona č. 48 odmítnutí jinak poměrně málo konfliktní novely zákona o léku.
Odmítnutí prodloužení účinnosti není aktem destruktivním, ale aktem konstruktivním. Jaký je důvod k úplné nečinnosti vlády ve věci nové úpravy zdravotního pojištění? Buď si ČSSD neví rady s dalším vývojem zdravotnické legislativy, nebo stávající ministr není schopen vytvořit dělný tým, který by zákony v odpovídající podobě připravil. Chybějí jakékoliv informace o alespoň obrysech budoucího návrhu. Chybí jakýkoli byť i náznak komunikace vlády a ministerstva s Poslaneckou sněmovnou či s veřejností. Chybí také mimo jiné náznak informace o možném personálním posunu na místě ministra zdravotnictví.
Ve světle této beznaděje pokládám za nemožné souhlasit s prodloužením účinnosti starého zákona na nekonečno. Jsem oprávněn prohlásit, že pokud by v rámci této diskuse zazněla jasná garance premiéra, že ve druhém čtení bude návrh předkládat jiný ministr zdravotnictví, nebude Občanská demokratická strana hlasovat v prvním čtení pro zamítnutí tohoto vládního návrhu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Karel Vymětal, poté je řádně přihlášen pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, aby tady nedošlo k matení pojmů, k tomu, co říkal můj předřečník kolega Cabrnoch. Myslím si, že bychom si měli všichni uvědomit, že návrh zákona, který projednáváme, nepředkládá nepřítomný poslanec a ministr zdravotnictví David, ale předkládá jej vláda České republiky jako kolektiv, a vláda je přítomna. To je všechno, děkuji. (Hlasy z pléna: Ne.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. (Hluk v sále.) Prosím o klid v jednacím sále. Poprosím všechny diskutující hloučky, aby se rozešly, a poté budeme pokračovat.
V tuto chvíli si přeje mluvit předseda vlády Miloš Zeman, kterému udílím slovo.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Nejdříve bych rád v odpovědi na dotaz pana poslance Cabrnocha konstatoval, že ministr David uvázl díky špatnému stavu německé dálniční sítě v této silniční síti, a právě proto ho zastupuje místopředseda vlády Špidla. Každý z nás, kdo někdy uvázl v rozsáhlé dopravní zácpě, ví, o čem mluvím.
Chtěl bych však odpovědět na podstatnější připomínku pana poslance Cabrnocha. Na připomínku, která je velmi originální a která zní, že nebude bojkotovat propuštění tohoto zákona do druhého čtení, pokud dám garanci výměny ministra zdravotnictví.
Chtěl bych konstatovat, že to pokládám za poněkud zvláštní, protože až dosud jsem se domníval, že tato sněmovna posuzuje zákony, ptá se, zda tyto zákony jsou dobré nebo špatné. Pokud je sněmovna současně nespokojena s ministrem, a to jakýmkoli ministrem, pak má právo, i když naše ústava neumožňuje odvolání jednotlivého ministra sněmovnou, vyjádřit svým usnesením nespokojenost s prací jakéhokoli konkrétního ministra. Ale spojování těchto dvou tematik pokládám za velmi nekorektní, neboť se může stát, že špatný ministr předloží dobrý zákon, dobrý ministr předloží špatný zákon, a my jsme tady primárně od toho, abychom posuzovali zákony, nikoli ministry.
Přesto řeknu panu poslanci Cabrnochovi, za jakých podmínek bych ministra zdravotnictví odvolal. Odvolal bych toho ministra zdravotnictví, který by se stal nástrojem lobby zaměstnaneckých pojišťoven snažících se neustále zvyšovat své režijní náklady v neprospěch svých pojištěnců. Odvolal bych toho ministra zdravotnictví, který by se stal nástrojem lobby zahraničních farmaceutických firem, jejichž zásluhou mimo jiné výdaje na léky v této zemi už dosahují 35 miliard korun. Odvolal bych toho ministra zdravotnictví, který by se stal nástrojem lékárenské lobby, té lékárenské lobby, jejíž zisková marže, i po odečtení zhruba osmiprocentního podílu velkodistributorů, dosahuje více než 26 %. Odvolal bych takového ministra zdravotnictví, který by uzavřel smlouvu na vrtulníkovou záchrannou leteckou službu s firmou, která vůbec nemá vrtulník. Ano, takového ministra zdravotnictví bych odvolal. A pouze takového.
Využívám dále práva daného mi jednacím řádem, podle něhož předseda vlády může mluvit na libovolné téma, a dovolte mi, abych jednou větou informoval Poslaneckou sněmovnu, že podle dnešního publikovaného údaje Českého statistického úřadu se ve srovnání s prvním čtvrtletím hrubý domácí produkt, po odečtení sezónních vlivů, zvýšil o 3,6 % a ve srovnání s druhým čtvrtletím minulého roku, přes hluboký pokles v následujících čtvrtletích, vzrostl o tři desetiny procenta.
Konstatuji, že tato vláda splnila svůj slib, že vyvede tuto zemi z ekonomické krize (smích), kterou zavinili jiní, a to především ti, kdo se ve Sládkem impregnovaných lavicích tak srdečně zasmáli. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo řádně přihlášený pan poslanec Zdeněk Škromach, připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Myslím, že tady zazněla spousta vzpomínek, spekulací, co kdo v tomto zákoně udělal nebo neudělal. Myslím, že samozřejmě i složení minulé Poslanecké sněmovny bylo asi tak z poloviny jiné, ale mnozí pamětníci, kteří u toho byli, vědí, jak se například právě tato zákonná norma tvořila a v jaké době došlo ke změnám, které byly. Bylo to v době, kdy tady existovala vládní krize, kdy se sestavovala fakticky nová vláda, kdy už nebyla vůle v této sněmovně nějaký rozumný zákon přijmout.
Můžeme samozřejmě hovořit o tom, jestli nový zákon mohl být nebo neměl být připraven před půl rokem, před rokem nebo před několika měsíci. Reálný fakt ale je, že v tuto chvíli jednáme o prodloužení a můžeme i díky časům, které jsou nastaveny, dosáhnout toho, aby tato norma prošla normálním legislativním způsobem přes Poslaneckou sněmovnu, Senát a pana prezidenta, a mám pocit, že tady mnohdy převládají určité řekněme politické zájmy nad zájmem obecně společným a prospěšným pro občana tohoto státu.
***