Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(Schůze opět zahájena v 9.01 hodin.)

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, prosím, abyste se dostavili do jednacího sálu, neboť bychom měli začínat. (Krátká pauza.)

Kolegyně a kolegové, přestože od mé výzvy se jednací sál příliš nenaplnil, zahajuji v tuto chvíli druhý jednací den 17. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám, dokonce srdečně vítám i ty, kteří teprve přicházejí.

Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní. Pan kolega Miroslav Beneš má náhradní kartu č. 8. Prosím, abyste mi průběžně sdělovali čísla, pokud jste někdo obdrželi náhradní kartu.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: pan poslanec Josef Lux - zahraniční léčení, pan poslanec Václav Exner a pan poslanec Jiří Karas - konference OBSE ve Francii, kolegové Milan Ekert, Zdeněk Jičínský, Václav Nájemník, Veronika Nedvědová, Pavel Pešek, Jaromír Schling, Alena Svobodová a Pavel Tollner - účast na mezinárodní konferenci Meziparlamentní unie v Berlíně, pan poslanec Cyril Svoboda - účast na jednání Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva v Benátkách, a pan poslanec Miloš Titz - účast na zasedání Výboru pro vědu a technologii Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance v Moskvě. Z vlády je omluven místopředseda vlády Egon Lánský, všichni ostatní jsou přítomni. (Oživení v sále.)

Kolegyně a kolegové, včera jsme stanovili, že dnes budeme pokračovat body 9, 10 a 11 a poté se vrátíme k rozjednanému bodu č. 12.

Nejprve zahajuji projednávání bodu č. 9, kterým je

O úvodní slovo v tuto chvíli prosím poslance Petra Mareše. Pan poslanec Mareš již přistupuje k řečništi. Prosím ostatní, aby přistoupili ke svým lavicím a usadili se, aby se v této jednací síni dalo pracovat. Hovoří pan poslanec Petr Mareš.

Prosím, pane kolego. Jen se ještě pokusím zjednat poněkud důstojnější atmosféru v sále. Prosím všechny, kteří v tuto chvíli diskutují, stojí, nevnímají, co se zde říká, aby tak přestali konat a aby se začali věnovat práci, kterou zde odvádíme.

Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, když jsme včera podávali návrh na to, aby tento bod naší schůze byl přeřazen na dnešek ráno, byli jsme si vědomi tohoto rizika a tak s tímto vědomím ho také podstupujeme.

Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové. Ke druhému čtení vám dnes předkládáme návrh zákona, který od chvíle svého vzniku vyvolával polemiku mnohem širší a mnohem zaujatější, než jeho předkladatelé očekávali. Je to dobře, neboť můžeme doufat, že tato polemika se stane prologem ke vskutku široké, zaujaté a snad i hluboké diskusi o obecnějších problémech dalšího vývoje našeho vzdělávání, tedy oblasti, která bohužel stojí po většinu času, a to navzdory programovým prohlášením všech našich stran, na okraji pozornosti české politiky, mimo zorný úhel českých médií a za hranicemi každodenního zájmu české veřejnosti.

Již v průběhu prvého čtení tohoto návrhu zákona zazněly na této půdě sněmovny snad všechny možné a při pozornějším poslechu či čtení i nemožné argumenty proti němu i v jeho prospěch. Za dobu, která od prvého čtení uplynula, se situace v námi projednávané oblasti zásadním způsobem nezměnila. Někteří z těch, kteří zde tehdy vystupovali, se sice museli za svá nehorázná obvinění proti soukromým školám omluvit, počet soukromých škol klesl, a to jak v absolutních číslech, tak pokud jde o jejich relativní zastoupení, v celé síti našich škol. Jenom vám připomínám, že když jsme se zde o tomto problému bavili naposledy, hovořili jsme zhruba o pětiprocentním segmentu našeho školství, dnes tvoří soukromé školy 3,87 % celkového počtu našich škol.

Několik soukromých škol bylo obviněno ze závažných prohřešků proti pravidlům hospodaření se stáními dotacemi, přičemž tato obvinění byla publikována v tisku dříve, než byla prokázána a dokonce dříve, než byla obviněným dána možnost se hájit.

Velká část soukromých škol byla podrobena velmi důkladné kontrole a shledána nejen nezávadnými, pokud jde o hospodaření, ale také nadprůměrnými nebo dokonce vynikajícími, pokud jde o samotný pedagogický proces, pochopitelně aniž by někdo považoval za potřebné tyto výsledky publikovat.

Ve své podstatě však, jak již jsem řekl, zůstává postavení soukromých škol v rámci našeho vzdělávacího systému nezměněno. Nezměněn zůstává, jak soudím z průběhu nejrůznějších veřejných diskusí i z projednávání našeho návrhu zákona na půdě výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, i postoj většiny z nás k problému soukromého školství. Některé z nás prostě irituje, tak jako je irituje každá soukromá iniciativa v oblasti těch služeb, které považují za výsostnou doménu státu. Někteří považují soukromé školy prostě za zbytečné nebo nanejvýš za potřebné pouze tam, kde stát není schopen potřebnou vzdělávací službu sám nabídnout.

Někteří - a doufám, že v závěru projednávání tohoto bodu naší dnešní schůze se ukáže, že je to většina - vycházejí z předpokladu, že budoucnost systému našeho vzdělávání jako klíčového nástroje k zajištění prosperity, konkurenceschopnosti našich občanů v neuvěřitelně tvrdém kompetitivním prostředí nejvyspělejších států světa, jehož součástí, dá-li pánbůh, už definitivně budeme, jako nástroje k tomu, abychom mohli s kýmkoli kdekoli na světě jednat jako rovný s rovným, že budoucnost tohoto systému spočívá v maximální pestrosti, šíři a alternativnosti vzdělávací nabídky.

Soukromé školy jsou nesmírně cennou a domnívám se, dokonce nenahraditelnou součásti takovéto nabídky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dle "napjaté pozornosti", se kterou mě sledujete, soudím, že jsem vás zdržel již příliš. Přesto mi dovolte, abych ještě velmi stručně shrnul, co je podstatou návrhu zákona, který vám zde s kolegou Bartošem předkládáme.

Příliš často totiž naši oponenti tuto podstatu zamlžují. Náš návrh nepožaduje, jak jsme mohli mnohokrát slyšet, pro soukromé školy stejné peníze, jako dostávají školy státní. Navrhujeme pouze stanovit, že soukromá škola má nárok na dotaci ve výši normativu skládajícího se z průměrných neinvestičních nákladů, mzdových prostředků a zákonných odvodů na jednoho žáka, připadajících na srovnatelný druh a typ školy.

***