(10.30 hodin)
(pokračuje Rozehnal)
Není to ani technicky zvládnutelné při několika stovkách účastníků.
Neznám důvod, aby na dražbách movitých věcí bylo nutno uzákoňovat povinnou pauzu mezi druhou a třetí nabídkou, jak ukládá navrhované ustanovení § 22 odst. 7. Dám příklad: při běžné knižní aukci 400 - 500 knih, která trvá tři čtyři hodiny, by tato aukce byla o sedm hodin delší.
Je naprosto běžné, že pořadatel dražby, podle nového zákonu dražebník, zastupuje na základě pověření a smlouvy dražitele a nikde není vyžadováno ověření podpisů.
Nikdy za deset let období, kdy se aukce začaly znovu pořádat, není mi známo, že by bylo nutno losovat mezi dražiteli se shodným podáním. Zkrátka se shodné podání nevyskytlo. Vždy ten, kdo měl větší zájem, prostě přihodil. Zavedení losu na dražbách movitých věcí bezpochyby povede ke zneužívání a obstrukcím. Ustanovení § 22 odst. 8 se jeví pro aukce movitých věcí jako naprosto nevhodné. Nikde na světě neexistuje losování, pouze licitátor rozhoduje o pořadí příhozů.
Neznám důvod, proč by dražební protokol měl označovat původní vlastníky movité věci a totožnost vydražitele, jak žádá navrhované ustanovení § 26 odst. 2.
Dále pak několik věcných poznámek. U uvedených dražeb, vzhledem k tomu, že jsou anonymní, je naprosto běžné požadování složení jistoty, např. proti odebrání dražebního čísla. Bez ohledu na finanční limity dražených předmětů.
U uvedených dražeb je naprosto běžné požadovat vstupné, popř. vázat vstup do dražební místnosti na jiné podmínky. Tato regulace slouží k umožnění vstupu především dražitelům, a teprve potom divákům. Dražeb se běžně účastní několik set lidí.
Všude ve světě je běžné, že se draží i předměty, na nichž vázne předkupní právo státu, a stát zde pouze uplatní toto předkupní právo tím, že má výhodu oproti ostatním dražitelům.
Neznám důvod, proč by vydražitel měl podepisovat dražební protokol, jak žádá ustanovení § 26 odst. 4. Proč by dražební protokol měl být zasílán původním vlastníkům? Ustanovení § 26 odst. 7.
V dražební vyhlášce také není možné uvádět všechny dražené předměty. Dražební vyhláška - pro ty, kteří to nevědí - je papír, na kterém je napsáno, že se koná aukce, kdo ji pořádá, kdy se koná a co se tam draží. Je to oznámení, které se podle současné úpravy používá v této formě.
Dražené předměty, i několik stovek - k tomu běžně k seznámení zájemců slouží na celém světě doprovodné nabídkové listy, katalogy, které samozřejmě obsahují i dražební vyhlášku. Jsou však za úplatu. Nikde ve světě se neuvádějí tyto dražby na nějaké centrální adrese, v žádném státě.
Limit sto tisíc korun je naprosto směšný. Jedná se v přepočtu o pět tisíc marek nebo tři tisíce dolarů.
Neznám důvod, proč by vydražitel při ceně nad 200 000 Kč neměl platit hotově, jak ukládá ustanovení § 28 odst. 3. Možná by se tento paragraf mohl sladit se zákonem o praní špinavých peněz.
Naprosto scestné je požadovat na dokladech o nabytí označení bývalého vlastníka a označení vydražitele a navíc přikládat k protokolu o dražbě. Současné protokoly o dražbách obsahují při asi 400 položkách třeba 30 stran. Pokud by obsahovaly veškeré údaje požadované navrhovaným zákonem, budou obsahovat 80 až 200 stran. Toto by se vydávalo pro 300 až 500 vydražitelů, a to neprodleně podle návrhu, a vyhotovovalo by se ve třech vyhotoveních. Nikde ve světě, ani v České republice, dosud nikdo nepotvrzuje písemné převzetí předmětu dražby. Jedná se o běžný obchod, kdy je vydražiteli dán doklad o nabytí předmětu dražby a doklad o zaplacení dosažené ceny proti zaplacení dosažené ceny.
Podpis vlastníka předmětu na protokolu je technicky neproveditelný. Z dražby 400 - 600 předmětů, tzn. několika stovek původních vlastníků, je to naprosto nemožné. Pokud navrhující legislativci v rozporu s výše uvedenými námitkami nějaké důvody ke konstituování dotčených ustanovení mají, jsou to důvody smyšlené, neboť nepramení z dražební praxe. Domnívám se, že navrhované znění zákona je skutečně velmi poplatné cíli podobě realizace zástavních práv na nemovitostech, podnicích a jejich organizačních složkách. Jsem přesvědčen, že dosud platný zákon z roku 1950, opřený ostatně o rakousko-uherský licitační řád z 18. století, je s malými úpravami co do předmětů dražby a co do dražebníků použitelný pro všechny dražby v současné době. Nechává totiž volný průběh obchodu a stanoví pouze nezbytné zábrany neserióznostem.
Myslím, že by z něho byla naprosto vyhovující obecná část navrhovaného zákona platná pro všechny dražby bez výjimky.
Předkládaný návrh vlastně představuje dvě části zvláštní - dražby nemovitostí podniků a organizačních složek jako první a nedobrovolné dražby jako druhá. Aukce movitých věcí by tak probíhaly pouze podle obecných pravidel, jako tomu je dosud.
Chtěl bych upozornit, že přijetím tohoto zákona v této formě, v jaké je, by se zastavily veškeré dobročinné aukce, na kterých stojí činnost řady českých nadací. Asi byste v této chvíli čekali, že podám návrh na zamítnutí, ale nebude tomu tak, protože zcela chápu důvody, pro které je potřeba tento zákon přivést k životu. Ale těch asi 40 pozměňovacích návrhů, které jsem našel, které by umožnily nadále provádět dražbu movitých věcí, dokonce ani nepřednesu v podrobné rozpravě.
Přednesu pouze jediný pozměňovací návrh, který bude mít devět slov a bude znít: "Dražby movitých věcí budou nadále prováděny podle dosavadních předpisů - místo § 63." Vím, že tento návrh zákona byl projednáván velmi podrobně v ústavně-právním výboru a v hospodářském výboru, a je to věc, která je problémová a je potřeba, aby byl. Proto se domnívám, že problematika, se kterou jsem vás seznámil, by byla vyřešena tou jednoduchou úpravou buď do doby novely zákona, nebo do vytvoření nové zákonné normy pro aukce movitých věcí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli nemám další přihlášku do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu uzavírám.
Konstatuji, že nezazněl návrh ani na vrácení nebo zamítnutí - je tomu tak, pane zpravodaji? Je tomu tak. Tak můžeme v tuto chvíli přistoupit k rozpravě podrobné.
Do podrobné rozpravy mám tyto přihlášené: pana kolegu Vymětala, pana kolegu Rozehnala, pana kolegu Krátkého a přihlásil se i místopředseda sněmovny Ivan Langer, který má přednostní právo. Nejprve tedy vystoupí pan kolega Ivan Langer, po něm pan poslanec Karel Vymětal. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane ministře, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v rámci podrobné rozpravy přednesl pozměňovací návrh, který jsem avizoval již při minulém projednávání tohoto návrhu zákona. Je to pozměňovací návrh, který se týká podílu ve společnostech, družstvech a podnicích, který podle předložené vládní normy, podle schválených pozměňovacích návrhů jako téma zůstává neřešen. Z tohoto důvodu přednáším pozměňovací návrh:
1. § 35 odst. 3 zní: "Předmětem dražby může být věc, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštních předpisů, právo, které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou a je převoditelné na jiného (zejména podíl v obchodní společnosti nebo družstvu), nebo podnik, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené tímto zákonem.
***