(19.40 hodin)
(pokračuje Brožík)
Všechny návrhy zákonů přišli předkládat jak pan ministr Peltrám, pan ministr Grégr, tak pan místopředseda Rychetský atd.
Já bych chtěl ovšem ještě říci, že od pana ministra Grégra a z jeho resortu hospodářský výbor obdržel vždy a včas potřebné materiály, které měl projednávat, ať už to byly různé zprávy, přehledy apod., a že tyto materiály jsou skutečně dobře zpracovány a jsou vyčerpávající. Myslím, že toto je důležitější než dvacetiminutová účast ministra při jednání, protože ani ministr nemůže obsáhnout všechny věci a je možná někdy příznivější, pokud je zde odpovědný náměstek za danou problematiku.
Pan předseda Zeman hovořil o tom, že jsme si nevyžadovali - ano, nevyžadovali jsme, posílali jsme základní pozvánku hospodářského výboru s tím, že jsme upozorňovali na paragraf z jednacího řádu o účasti jednotlivých ministrů. Omlouvám se za to a od minulého zasedání posílám a budu posílat osobní dopisy ministrům, aby se těchto jednání zúčastňovali.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Brožíkovi. Ptám se, zda se někdo dále hlásí do rozpravy. Pan poslanec Filip, udílím mu slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Já bych v této věci využil toho, co se odehrálo před chvílí, a odbočil bych od tématu. Chtěl bych, abyste, paní předsedající, vzkázala panu kolegovi Kořistkovi, že v době, kdy byl jeho stranický předseda pan Ruml ministrem vnitra, bylo vždy lepší, aby ve výboru pro obranu a bezpečnost, např. při projednávání zákona o zbraních a střelivu, se dostavil raději ředitel odboru než pan ministr, abychom vůbec k nějakému výsledku dospěli. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy k tomuto bodu? Není tomu tak. Končím rozpravu k tomuto bodu. Vzhledem k tomu, že pan poslanec Kořistka nenavrhl žádný návrh usnesení, můžeme projednávat další interpelaci.
Předseda vlády Miloš Zeman odpověděl na interpelaci poslance Josefa Houzáka ve věci uvažovaného prodeje podílu státu v Mostecké uhelné společnosti, a. s. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 395. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Houzák, kterému udílím slovo.
Poslanec Josef Houzák: Paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, kolegové, kolegyně, k předmětné interpelaci předem upozorňuji, že nejsem ani jsem nebyl členem žádné správní ani dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti, že ani moji příbuzní nezastávají žádnou vedoucí funkci v této společnosti. Říkám to proto, že nejsem advokát Mostecké uhelné společnosti, jak jsou nazýváni někteří poslanci a senátoři sociální demokracie. Tolik do úvodu na vysvětlenou a k pochopení, že můj nesouhlas s odpovědí na písemnou interpelaci ve věci prodeje podílu státu nepramení z osobní zainteresovanosti v této společnosti a jediný můj vztah je, že pocházím z Mostu a jsem poslancem v severočeském kraji.
První moje otázka zněla, zda vláda před vlastním prodejem podílu státu v Mostecké uhelné společnosti vyvolá důslednou prověrku ke zjištění skutečné hodnoty včetně jejích dceřiných částí. Odpověď není prakticky žádná a soustřeďuje se na vyjádření 46 % akcií v hodnotě 650 milionů Kč. Uvedená hodnota je pro smích i samotným zaměstnancům a odborníkům, protože jenom strojní zařízení v podobě rypadel, bagrů, zakladačů, ale i rozsahu působení na území 50 % okresu Most neodpovídá této ceně.
Možná že měla znít otázka tak, proč právě Fond národního majetku připustil ztrátu majority a jaké personální závěry z toho byly vyvozeny. Jsem přesvědčen, že hodnota podílu státu byla značně nízká, už i s přihlédnutím ke vloženým investicím do dceřiných společností, které v mírném vyjádření představují více než jednu miliardu Kč.
Je pochopitelné, že takovýto přístup vyvolal jako první vážné obavy zaměstnanců dolu Koh-i-noor, kde např. milionové investice do poslední chvíle zařadily tento důl do kategorie nejmodernějších hlubinných dolů v Evropě, a ten se stal jako první určeným k likvidaci. Je to stav, kdy mávnutím proutku se octne na dlažbě řádově 1 200 zaměstnanců, a můžeme opakovaně říkat, že vláda schválila útlumový program. Nejsmutnější je, že snahu o jiné řešení vyvolali samotní zaměstnanci a odborová organizace, a ne odborný management společnosti.
K tomu problému směřovala i druhá otázka, zda se vláda nepokusí před vlastním prodejem podílu státu jednat s jinou uhelnou společností s většinovým podílem státu a s možností začlenit důl Koh-i-noor do takovéto uhelné společnosti. Odpověď ani v tomto případě žádná a musím se vrátit k iniciativě, která zůstala v rukou odborové organizace a samotných zaměstnanců. Podle očekávání nikdo o takovýto závod, který již v té době byl v majetku soukromé společnosti, neměl zájem. Znovu připomínám, že nejsem advokátem této společnosti, ale jsem její velký kritik. Kritik těch, kteří populistickým tlakem na obecní zastupitelstva je přesvědčili o výhodnosti prodeje akcií. Kritikem nových majitelů i starého vedení za špatnou obchodní politiku, neschopnost se seznámit s pravým stavem trhu, ale také kritikem za jejich asociální přístup.
V další části interpelace byla otázka, zda částka získaná z prodeje podílu státu, tzn. 650 milionů Kč, pokryje sociální dávky v pánevních okresech, které vzrostou v důsledku dalšího zvýšení počtu nezaměstnaných. Ani v tomto případě nemohu být s odpovědí spokojen, protože místo toho, co bylo obsahem otázky, jsem informován o předpokládaném vyčlenění částky 417 milionů pro rok 2000, pokud však bude rozpočtem schválena.
Otázka zněla na sociální podporu v nezaměstnanosti a ne na prostředky určené k získání pracovních příležitostí.
Pokud je zmínka o plánované částce 417 milionů, připomínám, že se jedná o prostředky pro celou severozápadní část Čech a s přihlédnutím ke krizové situaci nemůže tato částka výrazně pomoci řešit sociálně ekonomickou situaci. Položenou otázku jsem směřoval k vysvětlení, které dostává jasnou konturu, kdy nejenom v případě Mostecké uhelné společnosti dochází ke ztrátě vlivu státu, následuje v řadě případů vytunelování a v dalším případě krach. Tu jasnou konturu vyjadřuje odpovědnost státu za vše, co takovýto producent vytvoří v podobě řady nezaměstnaných.
Když došlo k prodeji podílu Mostecké uhelné údajně soukromé firmě ze Švýcarska, kterou obdivuji, jestliže koupí nerentabilní a neperspektivní uhelnou společnost, všeobecně se začalo říkat, že stát se zbavil odpovědnosti. Osobně to považuji za omyl, protože vše, co následuje, od sociálních podpor po zřizování nových pracovních míst, zůstává státu a z prostředků státu. Situace se stala o to vážnější, že prodejem podílu státu v této uhelné společnosti následují kroky, které situaci ještě komplikují a odpovědnost státu se zvětšuje co do rozsahu očekávané krizové situace.
Proč to říkám? Dne 1. října se uskutečnila schůzka na Ministerstvu průmyslu a obchodu, kterou vyvolali regionální zástupci okresu Most v čele se senátorem Falbrem. Jaký byl výsledek, prezentoval samotný senátor i pro sdělovací prostředky, kdy říká: Nepřítomnost očekávaných ministrů pana Mertlíka a pana Špidly, nepřipravenost ministra Grégra. Následuje informace generálního ředitele ČEZ o korektuře plánovaných odběrů pro rok 2000, místo očekávaných 45 milionů tun bude odebráno 35 milionů tun hnědého uhlí. Výsledek? Očekává se, že jedna ze tří hnědouhelných společností musí z kola ven.
***