(10.50 hodin)
(pokračuje Korbel)
Existují skutečně malé záložny, které působí lokálně, ale také existují záložny, které mají celostátní působnost. U těchto velkých záložen už dochází ke změnám, jak měly být původně záložny realizovány. Tyto družstevní záložny by se neměly při současném stavu legislativy zabývat bankovními činnostmi, účastnit se majetkově v jiných právnických osobách. Novela zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, je velmi potřebná ještě s tím, že do současné doby nedošlo k podobným katastrofálním situacím, jak někdy dochází v bankovním sektoru.
Bohužel předložená novelizace tohoto zákona však neřeší podstatný problém a provádí jen drobné úpravy, které nejsou vždy ideální. Dovoluji si pouze upozornit na některé zásadní nedostatky, které se mi zdají, že nejsou adekvátně řešeny.
Zapisované základní jmění se má zvýšit pouze na 200 000. Pokud v České republice dochází k tomu, že velké družstevní záložny vykonávají bankovní činnost, účastní se majetkově v jiných právnických osobách, zakládají pobočky po celém území České republiky, zcela jasně se zařazují mezi úvěrové instituce, jak je chápou a definují i směrnice Evropské unie. Při tzv. screeningu legislativy týkající se finančního trhu se úvěrní družstva stala předmětem diskuse zástupců Evropské unie. V zemích Evropské unie až na výjimky je praxe, že tato družstva jsou vesměs zařazena pod bankovní direktivy, jako banky. Vynětí těchto družstev z bankovních direktiv není vhodné z důvodu vysokého rizika, které hrozí klientům těchto družstev v České republice.
Bylo by možná vhodné zvýšit minimální základní jmění na jeden milion s tím, že v následujících třech letech by došlo k postupnému zvýšení základního jmění na 20 milionů a do budoucna se přiblížit direktivám Evropské unie, které požadují 5 milionů EURO, tj. asi 190 milionů korun.
Dalším bodem, který není řešen, jsou roční příspěvky družstevních záložen do zajišťovacího fondu, které by zde činily pouze 0,5 %; podle předběžného návrhu by očekávané riziko mělo být vyjádřeno příspěvkem záložny do fondu ve výši 0,5 % z průměrného objemu vkladů za předchozí kalendářní rok včetně úroků. Současné vklady ve výši okolo 10 milionů korun představují nepřiměřené riziko pro realizaci návratné finanční výpomoci navrhované v případě insolventnosti družstevní záložny.
Zkušenosti Fondu pojištění vkladů za dobu trvání od roku 1994 potvrzují, že fond na krytí rizik se musí vytvářet v dostatečné výši, která je přiměřená rizikům spojeným s neschopností peněžních ústavů dostát svým závazkům, a systém musí být schopen samofinancování. Banky, u nichž dojde k výplatě vkladů z tohoto fondu, již do systému nepřispívají a je s nimi i do budoucna komplikované jednání a obvykle málo efektivní vymáhání závazků.
Proto by měl být příspěvek do zajišťovacího fondu stanoven minimálně na částku 1,5 % z průměrného vkladu se sankcí za neoprávněné manipulování s finančními prostředky z důvodu snížení ročního příspěvku do fondu.
V případě, že prostředky fondu nepostačují k vyplacení zákonem stanovených náhrad, poskytne peněžní prostředky do fondu stát formou návratné finanční výpomoci, v případě družstevní záložny formou bezúročného úvěru. V případě družstevních záložen se jedná o vlastnický vztah - vztah mezi družstevníkem a družstevní záložnou. Členové družstevní záložny jsou zároveň vlastníky, správci i kontrolory. Stát nemůže nést vysoká rizika vyplývající z činnosti soukromých právnických osob a vykrývat jejich členům ztráty vyplývající ze špatného plnění jejich vlastnického práva. Také poskytnutí bezúročného úvěru je dle obchodního zákoníku vyloučeno. Je nutno vždy sjednávat úrok.
Závěrem bych chtěl říci, že dosavadní názory se kloní k tomu, aby spořitelní a úvěrová družstva byla podřízena legislativě Evropské unie, tedy první a druhé bankovní směrnici, za jejíž implementaci do našeho právního řádu je povinna ČNB. S ohledem na právní postavení úvěrních družstev v zemích Evropské unie je to logické řešení, neboť v zemích EU se vůči nim uplatňují stejné směrnice jako vůči bankám.
Na základě současného stavu družstevních záložen i předloženého návrhu přesto doporučuji postoupení do druhého čtení za podmínek dopracování zmíněných připomínek.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám pouze jednu písemnou přihlášku, a to pana kolegy Pavla Šafaříka, kterému uděluji slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, spořitelní a úvěrová družstva je trochu nechtěné dítě na finančním sektoru, ale domnívám se, že mají nárok na další život. Jak se finanční vzájemnost osvědčila i v zemích, kde jsou vyspělejší finanční trhy než u nás, myslím si, že by tento produkt finančního trhu měl mít možnost dalšího života.
Předkladatelé původního zákona měli spoustu různých variant, zvolili tu, která je momentálně platná dle zákona a kde určitá deregulace byla vypuštěna ve smyslu volnosti a regulace vnitřního družstevního života. Množství lidí, kteří se angažují v úvěrových družstvech, nevyužili šance a v rámci družstevních mechanismů nebyli schopni zabránit určitým nekalostem, které se konaly, konají a možná ještě chvíli budou konat.
Jako navrhovatelé reagujeme na tuto situaci, možná by měli více reagovat kolegové z ČNB nebo z Ministerstva financí. Doufám ale, že při došlechtění tohoto zákona do lepší podoby, než je momentální text, budeme ještě dále spolupracovat. Jsme ochotni naslouchat jak impulsům, které přednesl pan zpravodaj, tak impulsům z ČNB, tak z Ministerstva financí. Doufám, že zde nevznikne návrh na zamítnutí, protože deregulace, která je vnímána, by pokračovala dále a některým problémům by se nedalo předejít. Doufám, že návrh, který bude v konečné verzi schválen, tomuto hnutí dá nový impuls, větší jistotu a bude i z hlediska občanů cítit, že je to pro ně a že jsou schopni se na finančním trhu realizovat trochu jinak než přes anonymní banky.
Můžeme si říci, že momentální objem aktiv, který zde je, není tak příliš velký. Je to 10 miliard korun a na druhé straně 17 miliard třeba ve sporofondech. Vidíte rozdíl. Je to i otázka určité nedůvěry, možná špatné marketingové činnosti družstev apod. Myslím ale, že toto hnutí má nárok na život. Svým hlasováním a propuštěním do druhého kola byste k tomu měli přispět. Přimlouvám se za to.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se ministr financí.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když vláda projednávala své stanovisko k tomuto návrhu zákona, zaujala stanovisko negativní. Zaujala je proto, že se domnívá, že některé prvky, které jsou v poslanecké iniciativě obsaženy, by situaci v družstevních záložnách a v jejich regulaci spíše zhoršily než zlepšily. To ale nic nemění na tom, že tato situace není dobrá, dokonce si troufnu říci, že je vážná a že s tím musíme něco dělat. - my jako vláda a vy jako zákonodárci.
Když vznikla úvěrová družstva před několika lety, byl to krok, který byl nesystémový a byl v rozporu s tím, jak se vyvíjí úvěrové družstevnictví v evropských zemích, alespoň v kontinentálních evropských zemích, a také byl v rozporu s naší družstevní bankovní či úvěrovou tradicí, která zde existovala od Rakousko-Uherska do let krátce po druhé světové válce. Ti, kteří dnes působí v družstevním úvěrovém hnutí, rádi dnes používají slovo kampelička. Je to přinejmenším dezinformace veřejnosti. Princip kampeličky, chcete-li reifeisenky, byl jiný, než je princip těchto úvěrových družstevních záložen a podobných institucí, které vznikly u nás. Je založen na tom, že onen princip vzájemnosti, o kterém hovořil pan poslanec Šafařík před chvílí, je tam dotažen do toho, že je vytvořen ucelený systém, v němž je jakási centrála těchto záložen, která ručí za ostatní, a eventuální kolaps jednotlivé záložny buď nehrozí, podmínky pro něj jsou omezeny, nebo je řešitelný.
***