(14.20 hodin)
(pokračuje Mertlík)
První se zabývá problematikou mandatorních výdajů státního rozpočtu, druhá obsahuje informace o nepřímých závazcích státu spojených s fungováním transformačních institucí. Důvodem ke zpracování těchto doplňkových studií byla snaha o větší transparentnost jak rozpočtových, tak i mimorozpočtových finančních operací a o komplexnější pohled na vývoj veřejných financí jako celku.
Paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k tomu, že návrh zákona o státním rozpočtu je projednáván v prvním čtení, chtěl bych vás seznámit s jeho základními charakteristikami, vnitřními proporcemi, s úzkými místy bilance příjmů a výdajů, ale i s jeho pozitivními prvky. Ve svém vystoupení se zaměřím na následující problémové okruhy:
1. Hodnocení ekonomického vývoje v roce 1999 a predikce na rok 2000.
2. Hlavní zásady rozpočtové politiky vlády pro příští rok.
3. Navrhovaná výše příjmů a výdajů a salda státního rozpočtu na rok 2000.
Konečně 4. Vztah státního rozpočtu k rozpočtům okresních úřadů a obcí.
Předkládaný návrh státního rozpočtu především ve své kvantifikační části odráží hospodářský vývoj v předcházejících měsících a jeho základní tendence v nadcházejícím období. Lze je stručně charakterizovat následovně. Pět čtvrtletí trvající recese přešla v první polovině roku 1999 do fáze mírného oživení s tím, že určité náznaky návratu k hospodářskému růstu, které jsme v poslední době zaznamenali, se projevily mírným přírůstkem HDP o 0,3 % meziročně, ve druhém čtvrtletí - ve srovnání s prvním čtvrtletím t. r. - však po korekci sezónních výkyvů o celých 3,6 %. Na základě aktualizovaných odhadů očekáváme proto pokles HDP za rok 1999 o asi 0,5 %. Makroekonomická predikce pro rok 2000, která je součástí předložené rozpočtové dokumentace, předpokládá pozvolné oživení české ekonomiky v příštím roce vyjádřené přírůstkem HDP ve výši 1,4 %. Na tomto předpokladu jsou postaveny odhady určujících veličin příjmové stránky rozpočtu.
K pozitivním rysům vývoje v letošním roce můžeme přiřadit snižování vnější nerovnováhy především v oblasti obchodu se zbožím. Za sedm měsíců roku 1999 dosáhl deficit obchodní bilance 31,4 mld. Kč, což je v meziročním srovnání lepší výsledek o 11,7 mld. Kč. Pro rok 2000 uvažujeme o dalším mírném poklesu záporného salda obchodní bilance na úrovni kolem 64 mld. Kč.
Z pohledu velikosti deficitu běžného účtu a jeho podílu na DPH česká ekonomika již opustila rizikovou zónu. Běžný účet platební bilance za první pololetí skončil téměř vyrovnaný s deficitem pouhých 0,5 mld. Kč. Na této úrovni by se měl schodek běžného účtu pohybovat i koncem roku 1999 a obdobný výsledek očekáváme i pro rok 2000.
Spíše úsporné tendence v chování sektoru domácností byly v prvním pololetí 1999 převážně motivovány snahou o vytvoření finančních rezerv pro případné zhoršení finanční situace např. v důsledku ztráty zaměstnání, opožděných výplat mezd apod. Spotřeba domácností ve stálých cenách by v roce 2000 měla vykázat přírůstek ve výši asi 0,9 % a bude ovlivněna zejména vývojem reálných důchodů domácností a jejich pokračujícím úsporným chováním.
Stabilizace úrovně spotřebitelských cen je meritorním rysem ekonomického vývoje v posledních měsících. Výrazné zpomalení cenového růstu lze ilustrovat meziročním zvýšením hladiny spotřebitelských cen, které letos dosáhne nejnižších hodnot od počátku transformace. Od ledna do srpna se tato hladina zvýšila o pouhých 1,9 % a podle odhadů by na konci roku neměla převýšit hranici 2,4 %. Míru inflace ze spotřebitelských cen odhadujeme pro rok 2000 ve výši 4,2 %; nárůst zde ovlivní především vývoj cen průmyslových výrobců a cen surovin. Predikci inflace považujeme za jeden ze zásadních parametrů makroekonomického rámce návrhu státního rozpočtu. Podobné tendence jako v okruhu spotřebitelských cen se uvažují i v cenách producentů. Pro rok 2000 uvažujeme o zvýšení hladiny cen průmyslových výrobců na úrovni zhruba 2,6 %.
Vážným problémem, kterému vláda věnuje zvýšenou pozornost a intenzivně hledá cesty k jeho řešení, je nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti setrvale vykazuje růstový trend se sezónním kolísáním. V srpnu t. r. dosáhla 8,96 %. Růstová dynamika tohoto ukazatele kulminovala v březnu, kdy meziroční přírůstek dosáhl 2,9 procentního bodu. Je zaznamenáníhodné, že v září t. r. míra nezaměstnanosti stagnovala, a září naopak vždycky je měsícem, kdy dochází k sezónnímu skoku každý rok. Uvidíme, co to znamená, každopádně sám o sobě je to příznivý ukazatel. V souhrnných číslech se skrývají nicméně značné regionální diference, kde nejvyšší míru nezaměstnanosti vykazuje okres Most - 18,9 %, opakem je naopak velmi nízká úroveň okresu Praha-východ - 2,4 %.
Rostoucí nezaměstnanost se stala velkou výzvou v oblasti sociální politiky. Dříve lokální a regionální problémy s vysokou mírou nezaměstnanosti přerostly v problém celostátní. Jak dále ukáži, vláda na jeho řešení zaměřila svou aktivní politiku zaměstnanosti a v návrhu státního rozpočtu rezervovala na tyto účely maximálně možnou sumu finančních prostředků.
Vývoj na trhu práce považujeme za hlavní riziko makroekonomického vývoje v roce 2000, a to jak ze sociálních důvodů, tak i s ohledem na další možné prohlubování deficitu veřejných rozpočtů. Pokles poptávky po pracovní síle na jedné straně a rostoucí nabídka pracovních sil a růst makroekonomické produktivity práce při pozvolném náběhu oživení ekonomiky na straně druhé jsou předpoklady, z nichž vychází náš odhad roční průměrné míry nezaměstnanosti pro rok 2000 na úroveň 11,1 %.
Obdobný vývoj nezaměstnanosti by měl oslabit tlaky na růst objemu mezd a platů v makroekonomickém měřítku. Situace na trhu práce však bude mít nepříznivý dopad na obě strany rozpočtové bilance. Na straně příjmů půjde o pokles počtu plátců daně z příjmů ze závislé činnosti, na výdajové straně dojde k nárůstu plateb pojistného za tzv. státní pojištěnce a ke zvýšení sociálních transferů.
Odrazem hospodářské recese je rostoucí rozpočtová nerovnováha. Fiskální situace, pro kterou je již od poloviny 90. let charakteristická silná tendence ke schodkovosti, vyústila v roce 1998 do deficitu veřejných rozpočtů ve výši 29,6 mld. Kč. Letošní očekávaný deficit souhrnu veřejných rozpočtů, podtrhuji souhrnu veřejných rozpočtů, by měl dosáhnout zhruba 46,8 mld. Kč. Odhad pro rok 2000 přitom činí 73,5 mld. Kč. Podíl veřejných deficitů na HDP tak dosáhne zhruba 3,7 % a překročí horní hranici maastrichtského kritéria. Hlavní podíl na záporném saldu veřejných rozpočtů jako celku má státní rozpočet a ztráta Konsolidační banky.
Státní dluh, který na konci roku 1997 vykazoval 173,1 mld. Kč, se v souvislosti se zhoršením situace státního rozpočtu na konci roku 1998 zvýšil na 194,4 mld. Kč a ke konci srpna letošního roku činil 202,8 mld. Kč. V roce 2000 státní dluh vzroste až na úroveň 308,3 mld. na konci roku za předpokladu, že schodek běžného hospodaření státního rozpočtu nepřekročí rozpočtovaných 39,8 mld. Kč a že emisí státních dluhopisů bude uhrazena ztráta Konsolidační banky za rok 1999 ve výši 20 mld. Kč.
Česká ekonomika se potýká i se strukturálními a institucionálními problémy, které se projevují v řadě makroekonomických nerovnováh. Rizika vývoje makroekonomického prostředí, která tvoří jeden ze základních rámců pro konstrukci státního rozpočtu a jeho realizaci a jsou výsledkem setrvačnosti z období předchozích 5 - 6 let, lze v krátkodobém časovém horizontu spatřovat především v oblasti trhu práce, fiskální nerovnováhy, zahraniční zadluženosti, kapitálového trhu a finančního sektoru.
Všechny relevantní informace o očekávaném vývoji v roce 2000 a všechny odhady makroekonomických indikátorů jsou uvedeny v rozpočtové dokumentaci v části B. Na tomto místě bych chtěl jen zdůraznit, že predikce Ministerstva financí byla zpracována v koordinaci s dalšími renomovanými institucemi a že její číselné výsledky jsou v konfrontaci s reálným vývojem průběžně aktualizovány.
****