(14.50 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo další má v úmyslu vystoupit v obecné rozpravě. Pan poslanec Kocourek? Ne. Žádnou přihlášku nevidím a rozpravu tedy končím.

Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem nejprve navrhovateli. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Dámy a pánové, začnu krátkým komentářem k vystoupení pana poslance Recmana. Zaznamenal jsem si tam, že řekl - parafrázuji, necituji doslova - že nemá nic proti existenci institutu Konsolidační banky, spíše zpochybňuje způsob jejího využití.

Já osobně se přiznám, že jsem v přesně obrácené pozici. Nemyslím si, že bylo šťastné, když v letech 1992 - 93 bylo rozhodnuto o vzniku Konsolidační banky. Ale Konsolidační banka se stala součástí celého systému veřejných financí a velmi důležitým nástrojem mezi tzv. transformačními institucemi této země a této ekonomiky.

Já nejsem šťastný z toho, že ta banka tehdy vznikla. Dnes je ale tady a jde o to, aby byla dobře a efektivně spravována, a to způsobem, který by vedl k tomu, aby splnila svůj základní úkol, tj. umožnila transformaci české ekonomiky - jak jejího finančního sektoru, především bank, tak i sektoru nefinančního, především těch velkých podniků, jejichž část aktiv tato banka úvěruje. A velká část těchto aktiv jsou tzv. tuzy a stará aktiva, která pocházejí z 80. let nebo i delší minulosti.

Můj hlavní problém, proč jsem vždy v minulosti kritizoval vůbec existenci této instituce a její chování, bylo to, že tato instituce dlouhou dobu byla vládami záměrně vedena jako instituce netransparentní, jako instituce, do které nikdo neviděl a jejímž prostřednictvím bylo možno potichu provádět různé kvazifiskální operace, které měly umožnit hladký průběh transformace způsobem, který by bez existence podobného skrytého a neprůhledného nástroje umožňoval to, že by navenek vycházely různé problematické procesy, které jsou s ekonomikou spjaté.

Záměrem vlády je navázat na zděděnou minulost tak, aby nástroje, které jsme zdědili, byly efektivně využity a problémy, které jsou s nimi spjaty, tj. transparentnost či v tomto případě nedostatek transparentnosti, byly nahrazeny. Proto při včera a předevčírem projednávaném návrhu státního rozpočtu mezi sešity, které jste měli k dispozici, byl také sešit o transformačních institucích. Proto jste zde na rozdíl od minulosti dostali vyčerpávající informace rovněž o Konsolidační bance. Dnes je Konsolidační banka velkou a významnou institucí, která dosti podstatným způsobem ovlivňuje dokončení transformace především velkých podniků.

Souhlasím s tím, že zodpovědnost za tuto instituci je jednoznačně definována. Zodpovědný může být ministr financí a jemu podřízený generální ředitel Konsolidační banky. Chtěl bych říci to, že stav, v jakém naše vláda a rovněž také nově jmenovaný generální ředitel této instituce zdědili Konsolidační banku a její hospodaření, nebyl dobrý. Nebyl dobrý a je velkým problémem dát toto do pořádku.

Jedinou cestou je otevření vnitřních problémů banky směrem k veřejnosti, čili ona transparentnost. Fakt, že vláda začala aktivně seznamovat Poslaneckou sněmovnu i širokou veřejnost takovými formami, jako je např. příloha k rozpočtu, s činností Konsolidační banky, je podstatným krokem na cestě k přeměně Konsolidační banky v moderní instituci, která dokáže dovést především transformaci velkých podniků, ale i bankovního sektoru, do úspěšného konce na pomoc vládě. K tomu nicméně potřebuje finanční prostředky.

Z důvodů, které jsem uvedl ve svém úvodním slově, při schvalování rozpočtu na rok 1999 se počítalo s touto konstrukcí. Počítalo se v té chvíli s úhradou ztráty Konsolidační banky jiným způsobem než přímým financováním z rozpočtu. Z hlediska makroekonomického je to jedno - jak Konsolidační banka, tak státní finanční aktiva jsou součástí veřejných financí. Jsou to různá vydání z kapsy státu. A k státu patří vláda, Parlament, národní banka a řada dalších institucí, např. nezávislá moc soudní. Světem jsme viděni zcela oprávněně jako celek, nikoli jako vláda nebo jako Parlament. Ale také takto musíme fungovat a snažit se efektivně spravovat veřejná aktiva. Tento návrh je logickým pokračováním…

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře, jakkoli získání zájmu závisí především na tom, co vy říkáte, je mou povinností vám dát k tomu možnost. Budu proto apelovat na všechny kolegy. Je zapotřebí, abyste se zklidnili, respektive opustili jednací sál, pokud nechcete sledovat vystoupení ministra financí. Prosím opravdu všechny kolegy, kteří stojí mimo svá místa a hovoří, aby se zklidnili, neboť potom můžeme řešit klid ve sněmovně pouze tak, že bude neustále jednání přerušováno do doby, než bude v jednacím sále dostatečný klid.

 

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji, pane předsedající, ale já vám vaši roli zjednoduším tím, že už jenom velmi stručně dokončím svoji řeč, která stejně spěla k závěru.

V okamžiku, kdy sněmovna v průběhu podzimu loňského roku a naposledy v lednu tohoto roku hlasovala pro rozpočet na rok 1998, předjala jím i toto řešení. Bylo by velmi nekonzistentní od těch poslanců, kteří tehdy návrh rozpočtu podpořili, aby dnes hlasovali zcela nelogicky proti kroku, který byl implikován právě schválením rozpočtu na rok 1999. A také musím podtrhnout, že jsem přesvědčen, stejně jako jsem byl přesvědčen včera, že onen krok v lednu 1999 byl správný. A stejně tak je správné dnes hlasovat o jeho důsledcích.

Děkuji vám za pozornost. Myslím si, že jsem odpověděl na vše podstatné, co bylo řečeno jak ve zprávě pana poslance zpravodaje, tak v ostatních příspěvcích. (Potlesk).

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře: Nyní dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem zpravodaji. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Rád bych upřesnil některá tvrzení pana ministra. V prvé řadě mám pocit, že v roce 1999, v lednu, při schvalování státního rozpočtu na druhý pokus byl právě velmi kritizován fakt, že ztráta Konsolidační banky není zahrnuta v saldu jak státního rozpočtu, tak veřejných financí.

Nepovšiml jsem si tam, jakkoli jsem pro rozpočet nehlasoval - na rok 1999, že by tam bylo zmíněno, že ztráta Konsolidační banky bude uhrazena vydáním státních dluhopisů. To je první část, kterou bychom si měli ujasnit.

Dále bych chtěl říci, že Konsolidační banka sice je součástí veřejných rozpočtů, nicméně na rozdíl od jiných institucí veřejných rozpočtu, jako je Fond národního majetku, Pozemkový fond, zdravotní pojišťovny, tak vláda má u Konsolidační banky výsadní právo ukládat jí úkoly a tím pádem i z velké části nějakým způsobem přispívá k výsledku této instituce na rozdíl od Fondu národního majetku, kde Poslanecká sněmovna má větší pravomoci, stejně tak jako u Pozemkového fondu, stejně tak jako u zdravotních pojišťoven. Myslím si tedy, že vláda musí být propojena pupeční šňůrou s Konsolidační bankou, protože vláda jí ukládá úkoly a vláda by ji měla kontrolovat a zároveň pociťovat výsledky Konsolidační banky v rámci státního rozpočtu, tak jak tomu bylo doposud. Kdybychom tento systém měnili, potom jsou nesrovnatelné deficity státních rozpočtů, které posuzujeme v nějaké řadě a na které se odvolává pan předseda vlády. Z tohoto důvodu já nemohu přijmout argumentaci pana ministra a dále trvám na návrhu na zamítnutí.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vyslechli jsme závěrečná slova navrhovatele i zpravodaje. Já nechám hlasovat o návrhu, který zazněl. Je to návrh na usnesení: "Poslanecká sněmovna zamítá předložený návrh."

Pan kolega Václavek.

 

Poslanec Jiří Václavek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové ,já jsem sice slyšel tento návrh pana zpravodaje v úvodním slově, ale v obecné rozpravě nezazněl.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Teď se nechci dostat do sporu, který bychom museli řešit především tím, že bychom nahlédli do stenozáznamů. Je to ale formální námitka, o které můžeme vést dlouhý spor.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP