(17.30 hodin)
(pokračuje Frank)
Jsem přesvědčen, že procesně nezávislý a nezávislý i existenčně na Policii ČR vyšetřovatel předaný návrh vždy objektivně zhodnotí, a jelikož nepodléhá tlakům na co nejlepší statistické výsledky, může si dovolit důkazně slabé návrhy policejním službám vrátit k dopracování. Ono v podstatě obdobně to platí i pro státní zastupitelství, která podala již zmiňovaných 70 tisíc žalob, z nichž po projednávání věci před soudem vyšlo cca 50 tisíc odsouzených.
Předkládaná novela předpokládá vypuštění druhého stupně systému, tedy vyšetřování, takže policejní orgány by měly více než 100 tisíc případů předávat cestou státních zástupců přímo soudu. Ten třetí stupeň stávající soustavy, státní zastupitelství, by nemohl o předpokládaných návrzích zodpovědně rozhodovat a podání obžaloby by mnohdy nemuselo být důvodné.
Oproti stávajícímu stavu, kdy státní zástupce hodnotí důkazy obsažené v trestním spise, a může tedy svá rozhodnutí - ať už postavení osoby před soud - opřít o důkazy provedené vyšetřovatelem v procesní, a tedy i v dalším řízení použitelné podobě, v řízení prováděném podle novely by dostával sumu zápisů, úředních záznamů a jiných materiálů, jejichž důkazní hodnota je takřka nulová, neboť tyto materiály nejdou použít k dalším řízením před soudem. Na základě takto neúplných spisů by měl státní zástupce rozhodovat o podání žaloby, a tedy o postoupení věci soudu. V tomto případě by tak odpadl další filtr. Jak již bylo uvedeno, celý ohromující nápad více než 100 tis. případů by se valil přímo na soudy.
Za zdůraznění jistě stojí porovnání počtu vyšetřovatelů, kterých nyní na různých útvarech vyšetřování působí necelé tři tisíce, a státních zástupců, kterých je v České republice kolem 800. Jak jsem již uvedl, vyšetřovatelé, kterých je kolem tří tisíc, přebírají od policejních orgánů hodně přes 100 tis. návrhů a zpracovávají je, aby jejich podstatnou část v provedeném stíhání osob předali státnímu zastupitelství. Po aplikaci novely by na stejný počet tzv. syrových návrhů policejních orgánů zbylo pouhých 800 státních zástupců.
K této věci mě vede ještě jedna poznámka nebo jedna myšlenka. Podle statistik Ministerstva spravedlnosti trvala řízení před civilními soudy - samozřejmě podle obsahu - od jednoho roku, jednalo-li se vesměs o rodinné záležitosti nebo o věci o rodině, až po několik let. Tam to byla ta oblast restitučních sporů. Naznačuji to proto, že za zmínku stojí poukázat na tu skutečnost, že civilní proces je ovládán jinými zásadami než trestní proces a řízení se v civilním procesu zahajuje z větší části na návrh stran. Strany žalobce a odpůrce v průběhu procesu předkládají a provádějí před soudem důkazy svědčící o jejich verzi. Jinak řečeno, spis je vytvářen za účasti stran až v průběhu soudního jednání. Délky jednání do vyřízení věci v těchto případech, kde jsou důkazy prováděny až před soudem, myslím hovoří samy za sebe. Naproti tomu v trestním řízení, kde soudy dostávají komplexní spis zpracovaný vyšetřovatelem, v němž jsou procesní formou obsaženy a zpracovány veškeré důkazy potřebné pro rozhodování soudů, trvala průměrná délka řízení 292 dní.
Myslím si, že za zmínku stojí užívání tzv. zkráceného řízení podle § 314 a následujících trestního řádu, kde může rozhodovat i samosoudce formou tzv. trestního příkazu, aniž by vůbec muselo proběhnout zdlouhavé hlavní líčení. Říkám to proto, že tento postup je však možný pouze proto, že k soudu se dostává poměrně slušně nebo dobře vyšetřovatelem zpracovaný trestní spis, v němž jsou obsaženy všechny důkazy provedené vyšetřovatelem za plného respektování práv obviněného, které samosoudce potřebuje pro rozhodnutí o vystavení trestního příkazu bez nařízení jednání. Podle statistik tak tvoří trestní příkazy až 50 % všech rozhodnutí, mám na mysli u okresních soudů.
Jak jsem uvedl, uvedená novela předpokládá vypuštění druhého stupně současného trestního řízení - vyšetřování procesně samostatnými vyšetřovateli. S poukazem na shora uvedené vyplývá, že tedy základ pyramidy - to je oněch 100 tis. případů - by měl směřovat po minimálním profiltrování přímo na soudy. Podle stále platné zásady legality by státní zástupce musel žalovat všechny trestné činy, aniž by měl možnost určité selekce. Mám obavy, že soudy by tak dostávaly věci v surové podobě a veškeré dokazování by se odehrávalo až před nimi.
Omlouvám se, že používám ta statistická data, ale nicméně opět s odkázáním na ně - lze si představit růst délky lhůt k vyřízení věci, když soudci by byly předloženy pro řízení před soudem procesně nepoužitelné záznamy, zápisy atd.
Dále je nutno zmínit operativnost stávajícího systému provádění důkazů v případném řízení, pokud vyšetřovatel při své činnosti zjistí, že je třeba provést nějaký další důkaz, a může na vzniklou situaci hned reagovat, a to v kterékoli době, ať již v kanceláři, nebo v terénu.Zkušenosti ukazují, že zejména u násilných trestných činů se nejvíce důkazů v té procesní, později použitelné formě podaří zachytit při činnosti vyšetřovatele na místě činu a v nejbližším následujícím období.
Samozřejmá je operativní a neformální spolupráce vyšetřovatele i s dalšími složkami Police ČR. Byla zde již naznačena řeč o tom, a myslím si, že i shora uvedené připomínky se nacházejí v rovině, kolegyně a kolegové, takové té odborné. Přesto se však domnívám, že nelze pominout ani do jisté míry možná i politickou rovinu novely.
Všichni dobře víme, že po roce 1989 byli vyšetřovatelé vyčleněni z organizační struktury Policie ČR, čímž se stali v podstatě plně nezávislými na organizační struktuře Policie ČR a do jejich činnosti složky Policie ČR na jakékoli úrovni nemohly zasahovat. Tato samostatnost byla dále posílena i ekonomickou samostatností útvarů vyšetřování, které se staly materiálně nezávislými na příslušných útvarech Policie ČR.
Podle novely by byli vyšetřovatelé tedy zpět začleněni do systému Policie ČR na okresních a vyšších úrovních, čímž by se dostali do podřízenosti územního ředitele, který by tak byl nadřízen jak operativním složkám, tedy složkám Policie ČR, které shromažďují poznatky a informace, ale také i orgánům, které s těmito údaji pracují a s jejichž využitím rozhodují o omezení občanů v právech garantovaných ústavou.
Samostatnost policejních orgánů provádějících vyšetřování předpokládaná novelou by těžko zůstala naplněna, neboť v případě materiální a personální závislosti na územních orgánech Policie ČR by si tyto orgány nedovolily odmítnout jakékoli pokyny územních ředitelů, které by mohly sledovat možná i osobní prospěch.
***