Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
10. listopadu 1999 v 9.04 hodin
Přítomno: 179 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.04 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus:Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Zahajuji přerušené jednání 17. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. O vydání náhradní karty mě požádali pan poslanec Miroslav Kalousek, který má náhradní kartu č. 9, pan poslanec Vladimír Laštůvka č. 10 a pan poslanec Petr Matějů č. 4.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali z důvodu nemoci pan poslanec Josef Lux a paní poslankyně Monika Horáková, poslanec Pavel Severa z důvodu soudního jednání a na zahraničních služebních cestách jsou poslanci Květoslava Čelišová, Ivan Pilip, Jiří Bílý, Eva Dundáčková, Zdeněk Jičínský, Dalibor Matulka, Libor Ambrozek, Jiří Drda, František Chobot, Yvona Jungová, Petr Koháček, Petr Nečas a Jan Žižka. Máme tedy docela vysokou absenci poslanců. Z vlády se omlouvají pro nemoc místopředseda vlády Egon Lánský, pro zasedání legislativní rady místopředseda vlády Pavel Rychetský a pro zahraniční jednání předseda vlády Miloš Zeman a ministři Jan Kavan, Vladimír Špidla a Vladimír Vetchý (Hluk v jednací síni).
Znovu prosím o klid v sále.
Stanovili jsme, že prvními body dnešního dopoledního jednání budou body 74 až 76. Po jejich projednání se budeme věnovat bodu 32 a případně ještě projednáme přerušený bod 183 a body 171 a 181. Takto jsme si stanovili pořad našeho jednání, budeme tedy postupovat tímto způsobem.
Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je
74.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.
/sněmovní tisk 292/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako tisk 292/1.
Prosím, aby poslanec Vojtěch Filip jménem navrhovatelů uvedl předložený návrh.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Dovolte mi, abych krátce uvedl jednu ze tří navrhovaných novel základního zákona našeho státu - Ústavy České republiky.
Předmětem návrhu, který skupina poslanců předkládá Poslanecké sněmovně k projednání, je v podstatě drobná novela ústavy, která se zabývá pravomocí prezidenta republiky odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem, nařizovat, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a jeho právem na zahlazení odsouzení.
Princip novely je jednoduchý, zřejmý a ústavně téměř nekonfliktní, protože v žádném případě nemění dosud platné rozměry práva prezidenta republiky v jakémkoliv ohledu. To znamená, že je to možný zásah do ještě nezahájeného trestního řízení, do již zahájeného, je to jeho právo vyjadřovat se v jakékoli části trestního řízení k tomu, co probíhá, a i u odsouzených zůstává právo stejné.
Jediná - a to velmi podstatná změna - je v tom, zda prezident republiky toto právo má absolutní, nebo jestli toto právo má být kombinováno s tím, že k takovému platnému prohlášení má být ještě spolupodpis předsedy vlády.
Nepochybuji o tom, z čeho je odvozeno právo milosti, které je oprávněním hlavy státu, ať už jde o prospěch více odsouzených, hromadných amnestií nebo individuálních agraciací nebo právo k abolici. Toto právo pochází z hluboké historie. Ovšem jako právo, které bylo třeba zachovat, se převedlo do všech republikánských systémů a působí v různé míře ve všech zemích v Evropě a na světě.
O co tedy v této mé novele vlastně jde? Jde o to, aby takové právo nemohlo být zneužito např. těmi, kteří mají nejblíže k hlavě státu a mohou svým způsobem upřednostnit ty, ke kterým oni mají nejblíž. To znamená, že i právo milosti, právo, aby individuálně byl posouzen ten který případ, nemohlo být zneužito a aby bylo rovné pro každého občana.
***