(9.40 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Proto se velmi přimlouvám za to, abychom tuto novelu propustili do druhého čtení a zajistili tak schválení kroku, na němž se prakticky všichni shodujeme.
Chtěl bych říci ještě něco. Velice jsem přivítal, že včera večer uspořádal pan místopředseda vlády Rychetský sezení s předsedy klubů, předsedy některých výborů jak sněmovny, tak Senátu, kde jsme hovořili o možnostech procedurálního urychlení přijímání některých zákonů. Ale pan místopředseda vlády také hovořil o tom, že bude potřeba přijmout některé skutečně potřebné změny v ústavě. Vyjmenoval jich asi osm. Celkem nikdo je nezpochybnil. Žádná z těchto potřebných změn vyjmenovaná panem místopředsedou vlády není obsažena v návrhu, který budeme projednávat v tom druhém návrhu za chvíli. Myslím, že rozsáhlé změny ústavy by měly být projednávány dříve, než budou předloženy parlamentu, na širším základě pokud možno všech parlamentních stran ve společné komisi.
Myslím si, že i dopis, který předsedové klubů včera dostali od paní místopředsedkyně sněmovny dr. Buzkové, ukazuje, že i vláda si je vědoma, že spolupráce stran ještě dříve, než budou návrhy zákonů předloženy, je potřebná. Paní místopředsedkyně navrhuje jménem poslaneckého klubu ČSSD vytvoření odborných skupin složených ze zástupců jednotlivých stran, které by spolupracovaly s vládou na přípravě tzv. implementačních zákonů, které se týkají našeho vstupu do Evropské unie. Myslím si, že rozsáhlé změny ústavy jsou ještě důležitějším, vážnějším problémem než tyto implementační zákony, že by na nich měly spolupracovat všechny strany. Také doufám, že si to i autoři následujícího návrhu včas uvědomí.
Proto bych se ještě jednou přimlouval za to, aby tento návrh, který je návrhem velmi částečným, malým v jednom bodě a je návrhem nesporným, byl propuštěn do druhého čtení, aby bylo zajištěno přijetí tohoto obsahu parlamentem.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Pejřil.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, budu velice stručný. Chtěl bych podpořit zamítnutí, jak nám to předložil pan poslanec Langer. Podle mého názoru se jedná o drobnou populistickou novelu. A i dnes je možné vydat poslance, pokud udělá trestný čin, ke stíhání.
Hlavní problém vidím v tom, že tento zákon by rušil - a bylo to zde již řečeno - imunitu nejen poslanců, ale i soudců, a to i soudců Ústavního soudu, což - myslím si - by bylo velice problematicky chápáno. Jsem pro zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, mohl bych být stejně politicky zásadový a nesmiřitelný, jako byla KDU-ČSL k mému návrhu zákona, ale jsem přesvědčen, že ústava není věcí jedné nebo dvou politických stran, ale celého parlamentu. Přestože souhlasím s většinou toho, co řekl kolega Langer, nebudu hlasovat pro zamítnutí, abych se nedostal do stejné pozice jako před chvílí klub KDU-ČSL, který zavrhl můj návrh novely ústavy.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Nehlásí-li se nikdo, obecnou rozpravu končím. Táži se navrhovatele i zpravodajky, zda chtějí vystoupit s nějakým stanoviskem. Nikoliv.
Zazněl návrh pana poslance Langra na zamítnutí. Dovolíte-li, dám o tomto návrhu hlasovat.
Připomínám znovu všem elementární pravidlo o tom, jak se hlasuje v Poslanecké sněmovně, která tlačítka se používají.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 674 z přítomných 176 hlasovalo 95 pro, 63 proti. Návrh byl přijat.
Tím jsme zamítli návrh poslanců Výborného a dalších. Tím jsme skončili projednávání bodu 75.
Dostáváme se k bodu 76 našeho pořadu, kterým je
76.
Návrh poslanců Ivana Langera, Petry Buzkové, Evy Dundáčkové, Zdeňka Jičínského,
Jitky Kupčové a Jana Zahradila na vydání ústavního zákona,
kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
/sněmovní tisk 359/ - prvé čtení
Stanovisko vlády k němu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 359/1. Prosím, aby poslanec Ivan Langer uvedl předložený návrh.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jménem navrhovatelů uvedl návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
Předstupuji před vás, vědom si vážnosti tohoto okamžiku, okamžiku, kdy skupina poslanců předkládá iniciativu vzniklou na základě dlouhodobých a odpovědně vedených jednání dvou politických stran. Dovolím si zdůraznit: dlouhodobých a odpovědně vedených jednání politických stran, který mají nejsilnější mandát vzešlý z posledních parlamentních voleb. Tato iniciativa směřuje ke změně Ústavy České republiky, tedy právní normy, která stojí v hierarchii českého právního řádu na místě nejvyšším, normy, která vyjadřuje základní občanské hodnoty nás všech, hodnoty nacházející se pod ochranou ústavního soudnictví. Je tedy v logice věci, že k iniciativám takového významu nedochází a nemělo by docházet každý den.
Dovolte mi vzhledem k vážnosti uvedeného tématu několik slov ke genezi stávající platné Ústavy České republiky. Platnou ústavu schválila Česká národní rada 16. prosince 1992. Byl tím ukončen proces konstituování českého státu ohlášený programovým prohlášením vlády ze 13. července téhož roku. Z toho vyplývá, že časový prostor, který měla tehdejší vláda, tehdejší Česká národní rada k přípravě ústavy, byl pět měsíců. Zdůrazňuji ještě jednou - v tuto dobu šlo o pět měsíců. Myslím, že je dobré srovnat, jak dlouho pracovali navrhovatelé této normy, než tato norma přišla do Poslanecké sněmovny.
Myslím, že zmíněný časový tlak na přípravu a schvalování Ústavy České republiky zcela logicky tehdy, v onom roce 1992, ovlivnil i její kvalitu, její obsah. V době přijetí se zdálo, že se zákonodárcům podařilo vytvořit vyváženou nejvyšší právní normu země. Nicméně doba platnosti ústavy přesvědčivým způsobem podle mne odhalila její nedostatky, nedostatky rázu obsahového a interpretačního, které ve svém důsledku znamenají někdy až zpochybnění některých principů, na nichž je postaven ústavní systém naší republiky.
Autoři platné ústavy se hlásí k inspiraci československou ústavní listinou z roku 1920 včetně její hodnotové orientace na základní lidská práva a svobody a poměrně striktního oddělení jednotlivých složek tripartity státní moci. Troufám si však prohlásit, že na ústavu z roku 1920, která nepochybně věrně odrážela tehdejší ústavněprávní koncepty, lze již v mnohých aspektech nahlížet jako na překonanou. Prosím, toto není pouze stanovisko mé, nýbrž také stanovisko akademiků, kteří se problematikou ústavněprávní zabývají.
***