(12.10 hodin)
(pokračuje Buzková)
Proto o této iniciativě tady nehovořím a ani jsem tak nečinila včera. Osobně doufám, že tato iniciativa při jednání, ke kterému snad v nejbližších dnech dojde, získá politickou podporu, ale prosím, nestavte ji do souvislosti s jakýmkoliv politikem typu ústavních změn či čehokoliv jiného. Jsou to rozdílné věci. Do této chvíle jsem ani nepochopila, proč tady byly některými poslanci dávány dohromady.
Vážené paní poslankyně a poslanci, svým vystoupením jsem chtěla říci, že tento návrh by měl být sněmovnou propuštěn do druhého čtení, kde by se mělo diskutovat o jeho jednotlivých částech. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní místopředsedkyni Buzkové. Další se o slovo přihlásila paní poslankyně Kupčová.
Poslankyně Jitka Kupčová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já vyjádřila k návrhu, pod kterým jsem spolupodepsána. Budu velmi stručná a chtěla abych se vyjádřit pouze k několika málo předřečníkům.
Z úst pana zpravodaje, ale i jiných řečníků tady velmi silně zaznělo, že výsledek práce společné komise sociální demokracie a Občanské demokratické strany je špatný a že nebyl konzultován s odborníky na ústavní právo a že tito odborníci zřejmě nebyli přizváni k této společné práci. Podobně jako kolega Zahradil bych chtěla silně zdůraznit, že všechna navrhovaná ustanovení byla velmi důkladně prodiskutována s odborníky na ústavní právo.
Dále bych chtěla reagovat na pana kolegu Kühnla, že při jeho kritice např. navrhovaného ustanovení článku 66, který stanoví postup pro případ uvolnění úřadu prezidenta nebo pro případ, že ze závažných důvodů nemůže prezident svůj úřad vykonávat, domnívám se, že je nutné hovořit přesně, a ne používat velmi zjednodušující a zavádějící věty. Podobná ustanovení jsou běžnou součástí ústav demokratických států a absence podobného ustanovení, které stanoví postup pro tyto ojedinělé, ale přesto možné závažné situace, není v těchto ústavách běžná.
Vážené dámy a pánové, domnívám se společně jako má předřečnice, že tento návrh si zaslouží propuštění do druhého čtení s cílem prodiskutování jeho jednotlivých navrhovaných ustanovení. Domnívám se rovněž, že je možné za tímto účelem případně prodloužit lhůtu určenou k jednání ve výborech. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Kupčové. Jako další se hlásí o slovo místopředseda vlády Rychetský.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní a páni poslankyně a poslanci, omlouvám se, že jsem nemohl být přítomen rozpravě nad tak zásadním bodem programu Poslanecké sněmovny zejména s ohledem na právě probíhající zasedání legislativní rady vlády. Přesto považuji za svou povinnost jménem vlády odůvodnit stanovisko, které vláda v zákonné lhůtě k předloženému návrhu na změnu ústavy předložila. Jak dobře víte, stanovisko vlády je kladné. Obsahuje však výhrady k jedné pasáži, ke které se dostanu.
Chtěl bych zdůraznit, že Ústava ČR je účinná již téměř sedm let, a všichni víme, za jakých okolností vznikala. S ohledem na rychlý proces rozpadu Československa ve druhé polovině roku 1992, na neodvratitelnost toho, že dnem 1. ledna 1993 zde vznikne samostatný stát a vážné nebezpečí toho, že nebude tento stát mít základní právní dokument pro svou existenci, se tehdy všechny politické síly sdružené na půdě České národní rady shodly na tom, že vezmou za základ jako politický kompromis ústavní listinu Republiky československé z roku 1920. Ve své době byla tato ústavní listina relativně moderním dokumentem, i když již tehdy vyvolávala řadu otázek. Všichni víme, že byla celá koncipována na jediném principu: ať právě vzniklý stát přežije. Obsahovala široký prostor pro ústavní instituce, neregulovatelný prostor pro to, aby se nemohlo stát, že Republika československá nebude mít vládu nebo nebude mít prezidenta; šla dokonce tak daleko, že prezident Republiky československé se určoval losem v případě, že ani po třech kolech volby v Národním shromáždění by nikdo nezískal potřebnou většinu hlasů.
Za sedm let, kdy platí Ústava ČR, jsme se nejednou setkali s ustanoveními, která jsou nedomyšlená nebo která neřeší základní problémy. Jako příklad vám uvedu mechanismus rozpouštění Poslanecké sněmovny.
V každé parlamentní demokracii je rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb jedním ze standardních nástrojů řešení politické nebo ústavní krize, zejména konfliktů mezi mocí výkonnou a mezi mocí zákonodárnou. Ústava z roku 1920 ponechávala naprosto volný prostor a prezident republiky mohl kdykoliv bez jakéhokoliv důvodu kteroukoliv komoru parlamentu rozpustit. Nechávala mu tak veliký prostor, že mohl kdykoli kteroukoli vládu odvolat a mohl dokonce na dobu, která nebyla v ústavě vymezena, která se stala pouze ústavní konvencí, jmenovat vládu úřadnickou. Znamená to, že to byla ústava, která svěřovala řešení politických krizí jedné osobě, navíc nikoli osobě přímo volené, osobě odvozené od parlamentu. To byl také jeden z hlavních nedostatků, který byl této ústavě vytýkán i odborníky z oblasti ústavního práva. Tento nedostatek dnes v žádné moderní ústavě v této podobě nenajdeme.
Tomuto nedostatku se evidentně chtěli vyhnout autoři dnešní platné ústavy, a proto se snažili nalézt pro rozpouštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb jiné mechanismy. Řekněme si upřímně, že nenalezli ve skutečnosti nic, co by prakticky pomohlo takové situace řešit, o čemž jsme se sami přesvědčili ve druhé polovině roku 1997. Jaký je tam mechanismus? Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna, pouze když se tři měsíce nesejde nebo když tři měsíce není usnášeníschopná. Všichni víme, že je to nulový mechanismus, a už vůbec to není mechanismu způsobilý k řešení ústavních krizí. Jaký je tam další mechanismus?
Když Poslanecká sněmovna vysloví nikoli třikrát, ale uprostřed volebního období čtyřikrát za sebou nedůvěru vládě. Většina z vás, kteří zde dnes sedí, zažila na vlastní kůži skutečnost, že to je neprůchodný a nemožný mechanismus, protože stát si nemůže dovolit vystřídat čtyři vlády během období, které může být s ohledem na lhůty, které dnes v ústavě jsou, řádově půl roku, jen proto, aby mohl přikročit k rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb.
Proto také tato sněmovna rozhodla, že půjde naprosto nestandardní cestou, samostatným ústavním zákonem stojícím mimo ústavní pořádek. Rozhodla zkrátit své volební období.
Jestli toto nejsou skutečnosti vážné k zamyšlení a k tomu, abychom se snažili ústavu revidovat, neznám žádné jiné, protože i dosavadní znění ústavy, které nabízela přechodná vláda pana Josefa Tošovského, je naprosto absurdní, protože říká, že prezident republiky dále může rozpustit Poslaneckou sněmovnu, když neprojedná vládní návrh spojený s otázkou důvěry.
***