(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, je pravda, že kdybychom chtěli postoupit ve výkladu ad absurdum, že by to bylo možné, ale já jsem nezaznamenala, že by kdokoli z poslanců byl veden takovýmto úmyslem.
Nejdříve tedy rozhodneme o - řekněme - pozměňovacím návrhu pana poslance Matulky, a to, že týden od 3. ledna, který je v harmonogramu schváleném organizačním výborem označen jako týden poslanecký, by se stal týdnem výborovým.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 40 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 31 a 80 bylo proti.
Nyní rozhodneme o návrhu pana poslance Brožíka, který byl před chvílí přednesen, já ho raději nebudu opakovat, a to v hlasování pořadové číslo 41, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 tento návrh nebyl přijat, když se z přítomných 180 pro vyslovilo 84 a proti bylo 50.
Paní poslankyně, páni poslanci, tím jsme projednali tento bod, ve kterém se opět ukázalo, že délka času projednávání některých bodů je nepřímo úměrná jejich výsledku.
Dalším bodem je
8.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o veřejném ochránci práv
/sněmovní tisk 200/ - druhé čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády pan Rychetský a zpravodaj ústavně právního výboru pan poslanec Miroslav Krajíček.
Tento návrh jsme projednávali ve druhém čtení na 17. schůzi, kdy jsme návrh vrátili ústavně právnímu výboru k novému projednání. Ústavně právní výbor návrh zákona projednal a jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 200/2.
Táži se pana místopředsedy vlády Pavla Rychetského, zda chce v úvodu tohoto druhého čtení vystoupit. Je tomu tak, udílím mu slovo.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, oba pozměňovací návrhy ústavně právního výboru, jak byly přijaty jeho usnesením ze dne 11. listopadu t. r., vláda akceptuje, a to v plném rozsahu, protože to je jediná možnost, jak řešit situaci, která vznikla rozdělením zákona o veřejném ochránci práv a doprovodného zákona do dvou různých schůzí. Děkuji. (Předsednictví převzal místopředseda Poslanecké sněmovny poslanec Stanislav Gross.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji - hovořil místopředseda vlády pan Pavel Rychetský.
Nyní prosím pana kolegu Krajíčka, aby spolu se mnou sledoval průběh. Tento návrh zákona jsme projednali ve druhém čtení na 17. schůzi, kdy jsme návrh vrátili ústavně právnímu výboru k novému projednání. Ústavně právní výbor návrh projednal a jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 200/2.
V tuto chvíli tedy prosím pana kolegu Krajíčka, aby se ujal slova, a omlouvám se mu, že jsem ho před malou chvílí přerušil, když už mířil k řečništi.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane předsedající.
Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením ústavně právního výboru, který vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejném ochránci práv, sněmovní tisk 200.
Ústavně právní výbor projednal tento návrh zákona na své 31. schůzi 11. listopadu 1999. Po odůvodnění náměstkyně místopředsedy vlády dr. Prádlerové, zpravodajské zprávě poslance Krajíčka a po rozpravě ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila.
Dále - ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky.
V čl. I. bod 2 za slova "návrh na zahájení řízení" vložit slova "podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy" a za slova "veřejnému ochránci práv" vložit slova "pokud se nejedná o jeho návrh".
Za druhé - čl. VIII.: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona o veřejném ochránci práv."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Krajíčkovi a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám písemnou přihlášku. Hlásí se někdo z místa? Ne. Rozpravu uzavírám.
V tuto chvíli tedy zahajuji rozpravu podrobnou a táži se, zda se někdo do podrobné rozpravy hlásí. Ne, podrobnou rozpravu uzavírám.
Závěrečná slova nejsou nutná, neboť nezazněl ani žádný návrh na vrácení, ani návrh na zamítnutí, takže končím nyní projednávání vládního návrhu zákona uvedeného ve sněmovním tisku 200.
Přicházíme k dalšímu bodu, kterým je
9.
Vládní návrh zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku
a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)
/sněmovní tisk 245/ - druhé čtení
Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr kultury České republiky pan Pavel Dostál. Pane ministře, přestaňte číst periodický tisk a pojďte přednést úvodní zprávu k zákonu tiskovému.
Takže hovořit bude z pověření vlády za navrhovatele pan ministr kultury České republiky Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, děkuji. Myslím, že je příznačné, že jsem zrovna četl tisk, když budu do druhého čtení uvádět tiskový zákon.
K tiskovému zákonu bych pro druhé čtení řekl, že tento zákon byl projednán ve výboru pro školství a kulturu, kde jsme se dohodli, že pro další jednání ve sněmovně bude za základ brán tisk pozměňovacích návrhů celého zákona, který navrhuje výbor pro školství a kulturu. V tom návrhu výboru pro školství a kulturu je pouze jedna věc, se kterou vláda nemůže vyslovit souhlas, i když na druhé straně chápe, že asi ten boj ve sněmovně prohraje. Ten zásadní nesouhlas s pozměňovacím návrhem se týká § 6 a následného § 21, tj. stanovení odpovědnosti za vydávání periodického tisku, stanovení odpovědnosti vydavatele a taxativní vymezení toho, co periodický tisk v České republice nesmí šířit.
Při zpracovávání koncepce tiskového zákona jsme vycházeli ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, kde Evropská unie velice striktně trvá na tom, aby příslušný zákon vymezoval, co se nesmí v elektronických médiích vysílat. Jelikož Rada Evropy na straně druhé chce, aby režim pro veškeré sdělovací prostředky byl stejný, považovali jsme za logické, že tato filozofie, tedy taxativní uvedení v tiskovém zákoně toho, co se nesmí publikovat, je v souladu jak s Evropskou unií, tak s Radou Evropy. Bohužel poslanci kulturního výboru jsou názoru jiného.
Já bych chtěl v této souvislosti upozornit na jednu záležitost. Jestliže nám Evropská komise v poslední době něco velice vyčítala, vyčítala nám naši lhostejnost vůči propagaci rasismu, vůči rasovým projevům, které v České republice existují.
***