(18.30 hodin)
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážená paní předsedající, chtěl bych se nejprve ujistit, jestli hovořím k témuž zákonu, o kterém tady před chvílí tak plamenně hovořil kolega Payne, protože jsem se v § 2 s názvem "Působnost zákona" v odstavci 1 dočetl, že tento zákon se vztahuje na periodický tisk vydávaný v České republice, to znamená, že bude-li vydávat někdo v New Yorku New York Herald Tribune a dovážet ho do České republiky, tak se na něj tento zákon přirozeně nevztahuje. Nevztahuje se ani na citované Financial Times případně Burdu. Chci mít jistotu, že hovořím o tom, o čem se hovoří v tomto zákoně, a nikoliv o tom, o čem hovořil kolega Payne, protože on z toho potom vyvozoval dalekosáhlé závěry včetně toho, že jsem se dozvěděl, že čest a majetek jedno jsou.
Nicméně bych chtěl předložit dva konkrétní pozměňovací návrhy ke znění, které jsme dostali v usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. K § 5 bych chtěl přidat odstavec 2, který zní takto:
"Obsah periodického tisku nesmí
a) vyvolávat nenávist nebo zášť vůči osobám nebo skupinám osob na základě jejich rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu anebo sexuálního zaměření,
b) podněcovat k nesnášenlivosti vůči osobám nebo skupinám osob určité víry a náboženství anebo takovou nesnášenlivost podporovat,
c) zobrazovat nebo popisovat jakékoliv formy sexuálního styku s dětmi."
Dále bych chtěl mezi stávající § 18 a 19 vsunout nový § 19, který by se jmenoval "Soudní ochrana". V případě, že by byl přijat, pak je potřeba další paragrafy přečíslovat.
Mnou navrhovaný § 19 zní takto:
l. Poruší-li vydavatel povinnost stanovenou v § 5 odst. 2, může se každý domáhat toho, aby soud uložil vydavateli povinnost zaplatit státu zadostiučinění ve výši od 100 tisíc korun do 3 mil. korun.
2. Poruší-li vydavatel, jemuž byla pravomocně uložena povinnost zaplatit státu zadostiučinění do tří let od právní moci takovéhoto rozhodnutí, povinnost stanovenou v § 5 odst. 2 opětovně, může se každý domáhat toho, aby soud rozhodl o dočasném zákazu vydávat anebo v České republice veřejně šířit periodický tisk (dále jen dočasný zákaz), jímž byla povinnost porušena, na dobu až jednoho roku.
3. Výši zadostiučinění, popř. dobu dočasného zákazu určí soud s přihlédnutím k závažnosti porušení povinnosti a k okolnostem, za nichž k porušení došlo. Může přitom překročit návrh a přisoudit vyšší zadostiučinění nebo stanovit delší dobu dočasného zákazu, než byla navrhována.
4. Bylo-li řízení podle odstavců 1 nebo 2 zahájeno anebo pravomocně ukončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro stejné nároky z téhož jednání přípustné. To není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k zahájenému sporu jako vedlejší účastníci.
Tyto návrhy předám zpravodaji písemně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Dostálová, připraví se pan poslanec Aleš Rozehnal.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se svého úkolu zhostila tak, že nejdříve vždy přednesu pozměňovací návrh a potom ho odůvodním.
První změna se týká odlišného stanovení působnosti zákona v § 2 a vypuštění § 4.
§ 2 včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
1. Tento zákon se vztahuje na periodický tisk vydávaný nebo šířený na území České republiky. Ustanovení § 7, 8, 9, 10 a 18 se nevztahují na periodický tisk vydávaný mimo území České republiky.
2. Tento zákon se nevztahuje na Sbírku zákonů České republiky, věstníky a úřední tiskoviny vydávané na základě zvláštního právního předpisu ani na periodický tisk vydávaný výlučně pro vnitřní potřeby vydavatele.
Poznámka pod čarou č. 1 zní: "Např. zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, v platném znění, zákon č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky."
3. § 4 se vypouští.
4. § 5 až § 26 se mění na § 4 až § 25.
5. V § 9 se vypouští odstavec 2, odstavec 3 se mění na odstavec 2 a v něm se slova odstavců 1 a 2 nahrazují slovy odstavce 1.
Teď bych podala krátké zdůvodnění. Zákon zakotvuje v § 4 právní subjektivitu organizačních složek zahraničních podnikatelů-vydavatelů. Ačkoliv tyto organizační složky podle obchodního zákoníku tuto subjektivitu nemají, je tedy otázkou, zda je vhodné uměle přidělit organizačním složkám některých zahraničních podnikatelů právní subjektivitu pouze pro účely tiskového zákona a tím vytvořit různý režim pro zahraniční podnikatele na území České republiky, tedy pro vydavatele a pro ty ostatní. Navíc, jak již bylo zmíněno, je daná úprava v rozporu s obchodním zákoníkem.
Stejně tak je třeba hlídat, aby zákon neobsahoval nějaká diskriminační ustanovení, která by se skrze organizační složky zahraničních vydavatelů těchto vydavatelů na našem území dotkla. Vypuštění problematického ustanovení § 21 toto nebezpečí eliminuje.
Problematická je také dikce § 4, kde se užívá formulace "zahraničním vydavatelem, který nemá sídlo v České republice". Z takovéhoto vymezení lze ovšem vyvodit, že existují i zahraniční vydavatelé, kteří mají v České republice sídlo. Takoví vydavatelé ovšem existovat nemohou, neboť zahraniční podnikatel má vždy sídlo v zahraničí, a pokud má sídlo v České republice, již není zahraničním podnikatelem, jak vyplývá z § 21 obchodního zákoníku. Proto je zbytečné a zavádějící hovořit u zahraničních vydavatelů o těch, kteří nemají sídlo v České republice. Tolik krátké zdůvodnění k § 4.
Druhá změna, kterou bych chtěla přednést, se týká institutu odpovědi. Zakotvuje požadavek, aby možnost odpovídat se vztahovala pouze na nepravdivá či pravdu zkreslující skutková tvrzení.
1. V § 11 odst. 1 se mezi slova "obsahující a skutkové" vkládá "nepravdivé či pravdu zkreslující".
2. V § 13 odst. 2 se mezi slova "zřejmé a v čem" vkládá "v čem spočívá nepravdivost napadeného skutkového tvrzení nebo zkreslení pravdy".
3. V § 22 v bodě 1 se v § 5 A) odst. 1 mezi slova "obsahující a skutkové" vkládá "nepravdivé či pravdu zkreslující".
4. V § 22 v bodě 1 se v § 5 C) odst. 2 mezi slova "zřejmé a v čem" vkládá "v čem spočívá nepravdivost napadeného skutkového tvrzení nebo zkreslení pravdy".
Tento pozměňovací návrh se snaží limitovat okruh skutkových tvrzení, na která by se vztahovala odpověď. Nejen subjektivně, jako je tomu v návrhu zákona, ale i objektivně, tedy zakotvit požadavek, že je možno odpovídat pouze na nepravdivá či pravdu zkreslující skutková tvrzení. To, co jsme provedli v kulturním výboru, kdy jsme vypouštěli pouze slůvka "byť pravdivý" z vládního návrhu, tak se tím situace v žádném případě nijak nezměnila, a je tedy i nadále možné reagovat odpovědí i na informace pravdivé, pokud se dotknou cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby nebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Problémem tedy je, že každá pravdivá kritika veřejně činné osoby se dotýká její cti, a tato osoba má tedy právo na pravdivou informaci odpovědět. Stejně tak např. pravdivé odhalení financování nějaké politické strany se dotýká dobrého jména této strany. Tedy i zde je právo na odpověď.
Zakotvení limitu v § 11 odst. 2 je významným posunem proti vládnímu návrhu, ale přesto možnost reagovat na pravdivou kritiku zůstává a tento můj návrh to eliminuje.
Teď bych se ráda dotkla třetí změny, která se týká také institutu odpovědi a zamezuje, aby právo odpovídat měli i manžel, děti a rodiče po smrti dotčeného.
***