(9.10 hodin)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru financí České republiky panu Pavlu Mertlíkovi.
Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru a usnesení tohoto výboru bylo rozdáno jako tisk 363/2. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj tohoto výboru pan kolega Martin Kocourek.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych jako zpravodaj k tisku 363 vás seznámil s vývojem jednání v rozpočtovém výboru o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha za rok 1998.
Rozpočtový výbor projednal tento tisk na svém zasedání dne 18. 11. 1999 a svým usnesením č. 179 doporučil sněmovně tento tisk schválit. Nicméně hlasování v rozpočtovém výboru bylo velmi těsné a přijaté usnesení nevyjadřovalo vůli celého výboru. A proto máme před sebou i tisk 363/3, který obsahuje oponentní zprávu skupiny poslanců rozpočtového výboru č. 180 ze dne 18. 11. 1999, která sněmovně doporučuje opačný postoj, to znamená vládní návrh zákona - tisk 363 - zamítnout.
Chtěl bych k tomu říci, že k jednomu názoru, který tady odprezentoval pan místopředseda vlády a ministr financí Mertlík, existuje oponentní stanovisko, které jsem prezentoval já již v prvním čtení a které říká, že ztráta Konsolidační banky by měla být reflektována ve státním rozpočtu, to znamená v jeho deficitu, a tento deficit by měl být poté profinancován státními dluhopisy. Nepovažujeme za dobré, aby některé části státního rozpočtu a jeho výsledků byly zvlášť financovány, protože bychom se také mohli dočkat situace, kdy ztráta Českých drah, která je součástí státního rozpočtu, by byla financována např. také speciálními státními dluhopisy, a považujeme to za parcelaci státních financí z pohledu zodpovědnosti vlády a státního rozpočtu.
Myslím si, že do doby, než Konsolidační banka bude transformována v nějakou jinou instituci, která bude transparentnější i ve smyslu jejího rozhodování a dohledu sněmovny, měl by platit dosavadní systém, kdy úhradu ztráty Konsolidační banky vždy zúčtoval státní rozpočet. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, přeruším vás, a to z dvojího účelu. Za prvé je to ten, aby opět trochu klesla hladina hluku v jednacím sále, a za druhé ten, že bych vás upozornil, že jste v tuto chvíli zpravodajem rozpočtového výboru, nikoliv zpravodajem oponentní menšiny. Budete asi vystupovat v dvojjediné roli, ale bude asi zapotřebí tuto rovinu udržet, protože jste jak zpravodaj výboru, tak poté vás ještě vyzvu jako zpravodaje oponentní menšiny. Jde o to, abychom formálně tyto dvě roviny rozlišili.
Poslanec Martin Kocourek: Dobře, pane předsedající. Měl jsem akorát pocit, že jsem chtěl informovat také o druhém názoru, který v rozpočtovém výboru zazněl, protože jsem měl pocit, že první názor tady už odprezentoval pan místopředseda vlády.
Dobře, skončím takto zpravodajskou zprávu: usnesení rozpočtového výboru doporučuje sněmovně tento návrh schválit.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Pane kolego, zůstaňte u řečniště, protože sněmovně sdělím, že jí byl rozdán i sněmovní 363/3, což je právě zmíněná oponentní zpráva menšiny rozpočtového výboru. A kolegové, kteří jsou podepsáni pod touto zprávou, se shodli na tom, že pan kolega Martin Kocourek přednese i jejich oponentní zprávu. V tuto chvíli tedy máte prostor. Prosím.
Poslanec Martin Kocourek: Pane předsedající, myslím, že naváži na to, co jsem zde již říkal. Oponentní zpráva z 21. schůze ze dne 18. 11. 1999, pod kterou je podepsáno osm poslanců rozpočtového výboru, doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky za rok 1998 ve druhém čtení zamítla. Zdůvodnění jsem přednesl před chvílí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které mám jedinou písemnou přihlášku. Písemně přihlášeným je pan kolega Ivan Pilip. Další písemné přihlášky nemám. Návrhy mohou být podávány až v rozpravě.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Chtěl bych navázat do jisté míry, byť mé závěry budou poněkud jiné, na to, co tady říkal už pan zpravodaj, že bod, který projednáváme, je velice závažný, a to nejen z hlediska konkrétního rozhodnutí o tom, jakým způsobem tady rozhodneme přímo o vydání či nevydání dluhopisů, ale také z toho pohledu, že tady předurčujeme jakýsi princip třídění veřejných financí, krytí některých částí nákladů státu, atd.
Dostáváme se dnes do situace, kdy velká pozornost při jednání sněmovny, sdělovacích prostředků, veřejnosti je vlastně soustředěna na jednání o státním rozpočtu a mnohdy dochází k diskusím o tom, jestli deficit bude o tři, čtyři, pět miliard větší. A přitom je situace taková, že vzhledem k předurčenosti velké části výdajů státu, které bohužel je možné ovlivnit teprve v nějakém střednědobém horizontu minimálně řady měsíců vzhledem k tomu, že jsou dány zákony, mělo by to být uděláno, nicméně je to na delší dobu, tak tady vlastně rozhodujeme o věcech, kde rozhodovací volnost je velice malá.
Na druhou stranu jsou velmi vysoké objemy prostředků státu, o kterých může rozhodovat stát - a teď nechci rozlišovat, jestli sněmovna nebo vláda. (Silný hluk v jednací síni.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane kolego, musím i vás přerušit. Znovu opakuji, že tato sněmovna má ze zákona povinnost ze svého jednání pořizovat stenografický záznam. Zeptejte se, prosím vás, kolegů, kteří stenografický záznam pořizují, jestli je možné při takovéto úrovni hluku stenografický záznam pořizovat. Já vám odpovídám za ně: Není. Prosil bych proto, abychom umožnili plnit zákonné povinnosti tohoto sboru.
Prosím, pane kolego, pokračujte.
Poslanec Ivan Pilip: Velmi významná část, a řekl bych, že z hlediska volnosti rozhodování zejména exekutivy, se téměř významně větší část finančních prostředků, dalo by se říci, pohybuje mimo státní rozpočet, to znamená zejména na jedné straně ve Fondu národního majetku, na druhé straně v Konsolidační bance. Teď se samozřejmě objevují další diskuse o vzniku nových fondů, objevují se nové, zatím nezodpovězené otázky, např. jakými prostředky budou hrazeny částky, které vyplynou z ujednání se Slovenskem, atd.
Proto se domnívám, že to, co nám chybí, je skutečně zásadní diskuse o veřejných rozpočtech jako celku, o jejich struktuře, o výhledu na příští rok. A musím říci, že ani návrh státního rozpočtu na příští rok, který tady bude příští týden projednáván, tuto problematiku nezahrnuje do hloubky. On ji sice neopomíjí, ale přece jenom se 98 procenty svého rozsahu zaměřuje na rozpočet státní. Ostatní části veřejných rozpočtů jsou obsaženy velmi krátce.
***