(10.00 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Ale obávám se toho, abychom v nejbližší době nedělali náhodou nic jiného, než reorganizovali a neustále převáděli soudce, spisy a potažmo další materiál, který s tím souvisí.
Proto se domnívám, že je velmi potřebné o těchto věcech reorganizací, o otázce, jak bude vypadat naše soustava soudů, mít jasno, než řekneme ano paragrafu 9 a změně věcné příslušnosti, tak abychom našim soudcům umožnili rychle a efektivně soudit a abychom je nenutili se neustále přesouvat a reorganizovat a nevnášeli pochybnosti o tom, který stupeň, jaké řízení a jaké případy, které na soud přicházejí, budou nebo nebudou soudit.
Proto možná s trochu těžkým svědomím, protože také já mám zájem na tom, aby se zrychlilo a zefektivnilo řízení a aby došlo ke změnám, které jsou pozitivní a dobré, přesto navrhuji, abychom znovu zvážili možnost projednat právě onu reorganizaci soudnictví, tedy samotný § 9, na půdě ústavně právního výboru, a navrhuji, aby tento bod - omlouvám se, rychle nevím, o jaké číslo tisku se jedná. (Předsedající: 257.) Děkuji, 257. Tedy aby byl tento bod vrácen k novému projednání ústavně právnímu výboru.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Ptám se, zda se někdo dále hlásí do obecné rozpravy. Paní poslankyně Rujbrová má slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, neměla jsem v úmyslu vystupovat k tisku 257, protože po dlouhém projednávání v ústavně právním výboru jsem nabyla přesvědčení, že došlo ke shodě v přístupu k tomuto tisku ze všech stran politického spektra, protože všichni si uvědomujeme potřebu změny soudního procesu a jeho aktualizace, ale vystoupení kolegyně Dundáčkové mě nutí do jisté míry reagovat.
Je samozřejmé, že každý z nás nevítá všechny změny, které vláda v této novele navrhuje, a tato stanoviska se projevila i při projednávání v ústavně právním výboru. Podle mého přesvědčení však během roku, kdy jsme tento tisk ve výboru měli na stole, jsme měli možnost vydiskutovat všechny navrhované změny. Hlasováním jsme rozhodli, které jsou pro nás žádoucí, případně které jsou neakceptovatelné. Pokud zde za zásadní změnu kolegyně Dundáčková pokládá změnu věcné příslušnosti, tak jak je obsažena v navrhovaném § 9, chtěla bych se v tomto směru do určité míry zastat předkladatele, který ústavně právnímu výboru i dalším poslancům, kteří o to projevili zájem, poskytl velmi podrobný rozbor dopadů, které tato navrhovaná změna na soudní soustavu bude mít. Ono asi nelze na jedné straně volat po změně fungování soudní soustavy, ale je zapotřebí také někde začít.
Proto nejsem přesvědčena, že by další projednávání ve výboru mohlo naše stanoviska nějakým způsobem změnit, anebo diskuse, která podle mého přesvědčení již v celé šíři proběhla. Je zapotřebí si také uvědomit, že účinnost tohoto zákona je navrhována od 1. ledna 2001, že soudní soustava bude potřebovat nutně lhůtu na přípravu k aplikaci tohoto zákona, a pokud skutečně nějaké změny v civilním procesu nastat mají, je zapotřebí na ně i soudní soustavu ještě před velkou rekodifikací zvykat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak. Hovoří pan ministr Motejl.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážená paní předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, mám-li hodnotit nebo shrnout poznatky, které vyplývají z obecné rozpravy k tomuto vládnímu návrhu zákona o novele občanského soudního řádu a dalších zákonů, mohu konstatovat, že vlastně zde odezněl pouze jeden návrh, návrh paní poslankyně dr. Dundáčkové, aby se věc vrátila k projednání s ohledem na jeden jediný aspekt, který je v této obsáhlé normě zmiňován, s ohledem na důsledky změny věcné příslušnosti soudů, tak jak je definována v § 9 odst. 2 a 3 dosud platného zákona o soudním řádu.
Paní poslankyně opakuje argumenty, které stíhají tuto představu od samého počátku prací nejen na novele občanského soudního řádu, ale na koncepci reformy soudnictví, která byla právnické veřejnosti, odborné veřejnosti zpřístupněna poté, co ji vláda vzala na vědomí v květnu a červnu letošního roku. Faktem je, že řešení věcné a místní příslušnosti soudů - a především jde pochopitelně o tu věcnou příslušnost - je jedno z ustanovení, které se do našeho soudního systému dostalo vlastně v 60. letech, kdy tedy byla opět hledána cesta diferencované základní příslušnosti některých soudů pro konání řízení jako soudů prvního stupně. Jestliže až do roku 1990 v tomto směru byla oblast občanskoprávní vlastně ušetřena určité privilegizace krajských soudů jako soudů prvního stupně, zatímco naopak do jisté míry z důvodů nikoli jen věcných, ale často i mocenských byla tato praxe neustále rozšiřována v tom příslušném kodexu trestněprávním, po roce 1990 došlo k jedné jediné zásadní a svým způsobem - jak se posléze ukázalo - nelogické změně, že z důvodů ryze pragmatických v roce 1991 v novele občanského soudního řádu a v návaznosti na zákon o soudech a soudcích při převodu tehdejší Státní arbitráže do soustavy soudů byla vybudována zcela nelogická vysoká koncentrace věcí obchodního práva na krajských soudech jako soudech prvého stupně. Ty pragmatické důvody v tehdejší době spočívaly skutečně v tom, že převod agendy hospodářského zákoníka transformovaného do obchodního zákoníka, převod agendy Státní arbitráže do sféry soudů předpokládal jednorázové posílení tehdy velice skomírající soudní soustavy prakticky náhlým převodem státních arbitrů do funkcí soudců, kterýžto převod byl potom realizován řekl bych poměrně dost jednoduchou úměrou, protože Státní arbitráž byla postavena na struktuře krajských arbitráží, takže tito arbitři byli převáděni do struktury krajských soudů a k nim se potom navěsila do té doby existující agenda krajských arbitráží jako prvostupňová agenda krajských soudů.
Povýtce budiž řečeno, že problém z takto nastartované koncepce, jakkoli byla kritizována a jakkoli se posléze ukázala být zdrojem toho, co je dnes zejména zdůrazňováno v kontextu stavu našeho soudnictví, tedy značné neprůchodnosti našeho právního systému, že s tímto stavem se exekutiva, ale i veřejnost do jisté míry smířila po dobu dalších devíti let.
Není žádným tajemstvím, že v současné době právě v této agendě na soudech České republiky, na krajských soudech jako soudech prvého stupně, visí dlouhodobě neobhospodařovaných 130 000 nedodělků. To je do jisté míry důsledek onoho nešťastného pragmatického, tehdejší realitě částečně odpovídajícího kroku z roku 1991.
***