(15.10 hodin)
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl tento návrh novely zákona č. 42, tzv. transformačního zákona. Jak jistě víte, projednávání této novely předcházelo schválení principiálně jiné novely a její zrušení Ústavním soudem.
Napřed mi dovolte, abych se vrátil do historie a objasnil, v čem spočívá problém, který má být řešen. Transformační zákon č. 42 byl zákon, který pro každé zemědělské družstvo definoval okruh tzv. oprávněných osob a rovněž definoval způsob výpočtu majetkových podílů jednotlivých oprávněných osob. Zároveň ponechal na každé z těchto oprávněných osob, aby se svobodně rozhodla, jak s takto získaným transformačním podílem naloží.
Zákon č. 42 nabídl oprávněných osobám tři možnosti, jak zacházet s transformačním podílem. První možností byla přeměna transformačního podílu na reálný majetek, na konkrétní budovy, stroje, zvířata a zásoby atd. a zahájení zemědělského podnikání s tímto reálným majetkem, ať už jako fyzická osoba, nebo jako účastník právnické osoby, která se vyčlenila z transformovaného družstva. Část transformačního podílů tedy byla oprávněnými osobami využita na převedení majetku ze zemědělských družstev do nových podnikatelských subjektů, ať už typu rodinná forma, nebo typu společnost s ručením omezeným, nebo jiných typů umožněných obchodním zákoníkem. Tato varianta A byla podmíněna tím, že příslušná fyzická nebo právnická osoba musela s tímto majetkem zahájit zemědělskou činnost, musela ho využít k zemědělské výrobě.
Druhou možností, kterou dal transformační zákon oprávněných osobám, byla přeměna transformačního podílu na majetkovou účast na obchodní společnosti, na kterou se jednotné zemědělské družstvo v procesu transformace přeměnilo. Znamenalo to tedy, že příslušná oprávněná osoba se svým souhlasem - zdůrazňuji se svým souhlasem - se stala akcionářem akciové společnosti, družstevníkem s členským podílem v rozsahu transformačního podílu, spolumajitelem společnosti s ručením omezeným s majetkovou účastí právě ve výši transformačního podílu.
Třetí možností, kterou dal transformační zákon - a dodávám, že po velmi dramatické diskusi v tehdejším Federálním shromáždění, a rovnou uvedu, že již tehdy jsem upozorňoval na riskantnost této třetí možnosti - bylo, že oprávněná osoba dobrovolně přemění svůj transformační podíl na pohledávku vůči nástupnické organizaci, která vznikla z jednotného zemědělského družstva. Tato třetí možnost tedy učinila z části oprávněných osob věřitele a z části původních transformačních podílů učinila pohledávky. Zároveň transformační zákon určil, že tyto pohledávky nebylo možné vymáhat po dobu sedmi let od účinnosti zákona, tj. v podstatě do konce letošního roku.
Novela, kterou navrhujeme, je novela, která se snaží umožnit, zrychlit a usnadnit proces vypořádání těchto pohledávek, neboť je zřejmé, že za sedm let hospodaření dlužníků nedošlo k vytvoření prostředků, které by umožňovaly rychlé a bezproblémové vypořádání těchto pohledávek vůči věřitelům.
Princip navrhované novely je následující: Drží-li oprávněná osoba do dnešního dne nepřeměněný transformační podíl, tzn. ten transformační podíl, který zůstal pohledávkou, a nedošlo-li k žádné z přeměn, které jsem popsal, nestal se z něj ani reálný majetek, ani členský podíl, ani - nebudu to vyjmenovávat, a nedosáhne-li dnes nebo po uplynutí sedmi let, přesně řečeno, věřitel dohody s dlužníkem o vypořádání této pohledávky - zapomněl jsem zmínit, že v některých případech byly totiž transformační podíly dále smluvně upravovány, byly uzavírány smlouvy o jejich vypořádání, byly prodávány, byly dokonce pronajímány. Zmiňuji všechny tyto možnosti proto, že není pravdivé tvrzení, že v rukou oprávněných osob dnes je plný rozsah původních transformačních podílů, tak jak vznikly v roce 1992, a to prostě proto, že prošly některou z přeměn, které jsem právě citoval.
Drží-li tedy dnes oprávněná osoba stále tuto nepřeměněnou pohledávku a nedošlo-li k jiné dohodě, návrh zákona umožňuje oprávněné osobě, aby se obrátila na Pozemkový fond s nabídkou k odprodeji této pohledávky ze strany věřitele vůči Pozemkovému fondu, tedy státu.
V návrhu zákona se říká, že v takové situaci by Pozemkový fond byl povinen takovou pohledávku odkoupit. Říká se, že by ji uhradil v nominální hodnotě v průběhu tří let třemi rovnoměrnými splátkami. Pro věřitele by to tedy znamenalo vypořádání pohledávky během tří následujících let. Po odkoupení této pohledávky státem, Pozemkovým fondem, by vymáhání nebo vypořádání této pohledávky vůči příslušné právnické osobě, vůči dlužníkovi tedy na sebe převzal stát, Pozemkový fond, a zákon určuje, že by vymáhal splacení této pohledávky v průběhu pěti let v pěti rovnoměrných splátkách.
Časová disproporce - na jedné straně vyplácení v průběhu tří let, na druhé straně vymáhání v průběhu pěti let - je snahou dát příležitost dlužníkům k rozložení tohoto vypořádání do delšího časového období, a zabránit tudíž negativním důsledkům jednorázového tlaku, ke kterému by vedlo ukončení oné sedmileté blokační lhůty.
Zaznamenal jsem, že tento návrh zákona je připodobňován k návrhu zákona, který sněmovna přes odpor části parlamentu přijala a který nedávnou zrušil Ústavní soud. Chtěl bych tu jednoznačně na třech faktech dokázat, že není žádné podobnosti mezi zákonem, který Ústavní soud zrušil, a mezi tím, co je v tuto chvíli navrhováno.
Za prvé. Zrušený návrh se snažil především dostat ze závazku, vlastně zneplatnit původní výšku závazku na straně dlužníka, tzn. snažil se problém vypořádání vyřešit znehodnocením hodnoty pohledávek, neboť podstatná část výše těchto transformačních podílů měla být podle zamítnutého návrhu vypořádána tzv. cennými papíry se splatností za 20 let a se zúročením 2 %, což by znamenalo devalvaci těchto podílů rozdílem mezi inflací a oním dvouprocentním zúročením, a to po dobu 20 let.
***