(16.20 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Je mi líto, že nemohu toto své přesvědčení dokázat konkrétními čísly, což ovšem není moje vina, ale vina Ministerstva zemědělství, které mělo po dobu uplynulých sedmi let sledovat vývoj transformačních podílů a mělo mít k dispozici statistiku o jejich aktuální podobě. Z vystoupení pana ministra jsem zaregistroval, že takováto přesná statistika neexistuje. Považuji za kuriózní, když mě zástupce exekutivy žádá, abych mu dokázal čísla, která by sám měl mít k dispozici. Víc k odhadu důsledků na Pozemkový fond uvést neumím.
Uvést mohu jediné. Touto sněmovnou byl schválen zákon o privatizaci státní půdy, z níž část jsou pozemky lukrativní, schopné privatizace, za hotové peníze a předpokládám, že výnos z této privatizace by měl být schopen pokrýt závazky, které by vznikly při přijetí tohoto zákona. Jinými slovy, na konkrétní otázku, z jakých zdrojů by se hradila tato transakce, odpovídám, že předpokládám, že z výnosů privatizace státní půdy.
Tímto zároveň odpovídám na otázku pana poslance Kalouska, který naznačoval, že toto je nespravedlivé, neboť tím přenáším tíhu transformace v principu na občany naší země. Dodávám k tomu, že ano, nikoliv ve smyslu výdajů, které by měly být ze strany našich občanů dodatečně učiněny, ale ve smyslu, že by občané nezískali efekty z privatizace státní půdy, protože tyto efekty by byly vynaloženy na krytí závazků z transformace. V tomto slova smyslu dávám panu poslanci Kalouskovi zcela za pravdu.
Druhá otázka, kterou kladl pan ministr Dostál, dovolím si ji přetransformovat, zní, proč sedm let skončilo právě v roce 1999. Uvedl bych k tomu, že to nebyla ODS a ti, co prosazovali transformaci zemědělských družstev, kdo do transformačního zákona zařadili onu třetí větev neboli přeměnu transformačních podílů na pohledávky. Byla to tehdejší levice ve Federálním shromáždění a není těžké nalézt hlasovací listiny, které prokážou, kdo navrhl a kdo prosadil sedmiletou splatnost takto vzniklých pohledávek. Kdyby snad přesto trvalo podezření, že jsme to byli my, uvádím, že jsme tím zároveň podezřelí z geniality, neboť jsme dokázali odhadnout, kdy vládě sociální demokracie uškodit co nejvíce. (Potlesk.)
Nepovažuji za možné se připojovat k těm, kteří diskutovali názory zemřelého pana kolegy Luxe. Pouze konstatuji, že většina této sněmovny k mému velkému údivu podpořila předchozí novelu zákona, kterou pro protiústavnost zrušil Ústavní soud. Myslím, že tato věta je poučná, ale v jiném smyslu, než tu bylo uváděno.
Jako poslední komentář k dotazům pana ministra Dostála uvádím. Propašovat kulturu do transformace JZD se nepodařilo a nepodaří.
Nyní bych si dovolil reagovat na námitku pana poslance Kalouska k údajné nespravedlnosti tohoto zákona spočívající údajně v tom, že bude-li tato novela přijata, dostanou podle této novely některé oprávněné osoby hodnotnější vypořádání transformačních podílů než jiní, kteří postupovali podle jiných variant transformačního zákona, např. přeměnili transformační podíly na podíly členské atd. Ano, to je pravda. Mohlo by se skutečně stát, že hodnota členského podílu osob, která akceptovala přeměnu transformačního podílu na členský podíl, je v tuto chvíli nižší než vypořádání, které by bylo vyplaceno podle tohoto zákona. Jistá spravedlnost v tom však je. Toto se přihodí osobě, která právě v rozsahu tohoto členského podílu byla účastníkem právnické osoby, která pokud svůj majetek prohospodařila, prohospodařila ho se souhlasem poškozeného. Navíc mně připadá zvláštní logika, že nespravedlivé je, když jedni dostali málo, a navrhuje se, aby druzí dostali více, když proti tomu zřetelně stojí jiná a dle mého názoru větší nespravedlnost, kdy jedni dostali málo a druzí nedostanou nic.
Úplně na závěr mi dovolte pokusit se vyvrátit alespoň část komunistických lží, které jsme tady byli nuceni v rámci rozpravy k tomuto tématu vyslechnout.
Za prvé transformační zákon nebyl nic jiného než malou kompenzací násilné kolektivizace českého venkova, nuceného beznáhradového vyvlastnění zemědělského majetku. Transformační zákon pouze rozpočítal mezi členy družstev a majitele zemědělského majetku to, co v těchto podnicích existovalo ke dni transformace a co bylo nepochybně výsledkem na jedné straně práce členů družstev a na druhé straně vloženého zemědělského majetku. Transformační zákon nikoho nepoškozoval. Transformační zákon se pouze pokoušel tuto násilnou kolektivizaci zčásti dodatečně kompenzovat.
Za druhé návrh novely neznárodňuje družstva, jak tu bylo vyřknuto, protože postoupení nebo prodej pohledávky nemá charakter zestátňování či znárodňování. V žádném případě ne násilného. Řekl jsem, že oprávněná osoba může prodat svou pohledávku. Stát se tím nestává vlastníkem daného zemědělského podniku a nestává se vlastníkem pohledávky násilně. Snaha toto nazývat znárodněním je demagogií.
Poslední pokus o vyvrácení hluboké nepravdy. Transformační zákon nemohl zemědělskou výrobu poškodit, protože, jak jsem uvedl, transformační podíly byly buď přeneseny v podobě reálného majetku do jiných zemědělských podniků, ve kterých fungují, nebo byly přeměněny na členské podíly, v jejichž rozsahu dané osoby spoluvlastnily zemědělské podniky, nebo byly přeměněny na pohledávky, které sedm let čekaly na vypořádání. Transformační zákon nemohl způsobit žádný únik, který by mohl zemědělskou výrobu poškodit.
Úplně na závěr. Vnímám většinu vystoupení, která tu zazněla, jako neochotu napomoci vymahatelnosti pohledávek v České republice. Je to samozřejmě legitimní, neprojevuje se to poprvé, projevuje se to i v jiných zákonech a doufám, že veřejnost pochopí pokrytectví některých politiků, kteří na jedné straně litují poškozené v důsledku nevymahatelnosti práva a na druhé straně odmítají podporovat návrhy, které se snaží práva věřitelů posílit.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji navrhovateli. Táži se zpravodaje, zda chce vystoupit.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedo, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo osm poslanců a dva ministři vlády, z nichž podstatné u rozpravy obou ministrů je to, kdy ministr zemědělství zdůraznil, že touto novelou se vlastně jedná o likvidaci českého družstevnictví. Podstatné v rozpravě pana ministra Dostála je to, že vlastně poukázal na to, že to byla ODS, která před uplynutím sedmileté lhůty, v době své vlády, mohla daný problém řešit.
***