(17.00 hodin)
(pokračuje Tomíček)
A to přesto, že svým způsobem a asi i organizací bude mít k integrovanému systému záchrannému nejblíže.
Nicméně se domnívám, že tato předloha poskytne požadovaný impuls pro řešení všech výše uvedených problémů a domnívám se, že by bylo vhodné, aby tento návrh postoupil do druhého čtení. V souladu s návrhem organizačního výboru doporučuji přikázat ho výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Rudolfu Tomíčkovi a otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky. Jako první vystoupí paní kolegyně Eva Fischerová, jako druhý vystoupí pan kolega Michal Doktor. Prosím tedy nejprve paní kolegyni Fischerovou, aby přistoupila k řečništi a ujala se slova.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Považuji za nutné zmínit skutečnost, že činnost Horské služby považuji z obecného hlediska za nesmírně záslužnou, a chtěla bych zdůraznit, že v České republice má také tato činnost svoji velmi dlouhou a pozitivní tradici. Jde o služby, jejichž cílem je však především zajištění bezpečnosti při pobytu v horských oblastech. Na rozdíl od činnosti jiných občanských sdružení v České republice v oblasti tělovýchovy a sportu nejde v případě Horské služby o úzce zaměřenou klubovou činnost, ale o společensky velmi významnou službu.
Současné postavení a zejména otázky hospodaření Horské služby právě ve formě sdružení občanů nelze považovat ve vztahu k rozsahu poskytovaných služeb za definitivní řešení. Domnívám se však, že předkladatelé návrhu snad měli věnovat poněkud větší pozornost tomu, jakým způsobem jsou tyto služby poskytovány, organizovány a financovány v zahraničí a v jakém vztahu jsou také k dalšímu spektru služeb, jako jsou např. služby zdravotní. V této oblasti se totiž do vztahu dostává více aktérů a také více zájmů. Domnívám se, že naším úkolem je dosáhnout jejich vzájemného souladu, a to především z hlediska právního rámce.
V průběhu předchozího režimu před rokem 1989 - považuji za nutné tuto historii zmínit - byla organizačně Horská služba začleněna od roku 1957 jako součást Československého svazu tělesné výchovy. V roce 1990 byla pak Horská služba organizačně transformována do podoby dobrovolného občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Od uvedených forem organizačního uspořádání byly také odvozeny příslušné otázky majetkoprávní a finanční. Domnívám se rovněž, že je nelze pominout.
Z hlediska tohoto historického vývoje došlo ke dvěma velmi významným událostem.
V padesátých letech byl přijat zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy. Tento zákon v § 6 vymezoval problematiku národního majetku a zmocnění Ministerstva financí k rozhodnutí o tom, které části národního majetku budou bezplatně převedeny do vlastnictví tělovýchovné organizace - mám na mysli tehdejší Československý svaz tělesné výchovy - a které se jí odevzdají do trvalého užívání.
Další klíčovou historickou událostí byl v březnu roku 1990 - a to už se blížíme k současnosti - mimořádný sjezd Československého svazu tělesné výchovy, který rozhodl o vytvoření organizací na národní úrovni, což s sebou neslo následně další změny ve vlastnictví majetku. Formou darovacích smluv mezi ČSTV a nově vzniklými subjekty - byla to občanská sdružení - docházelo k dalším změnám ve vlastnických vztazích. Tak tomu bylo i v případě sdružení Horské služby.
Tento historický vývoj a z něj vyplývající důsledky důvodová zpráva předloženého návrhu bohužel podle mého názoru dostatečně nerozebírá. Abychom dostatečně pochopili, co se v této oblasti událo, bylo by evidentně zapotřebí zjistit, k jakým konkrétním krokům a převodům vlastnických práv v průběhu historického vývoje v této době a v této oblasti došlo.
V důvodové zprávě chybí jakákoli informace o současném stavu hospodaření a rozsahu ekonomických aktivit Horské služby. To tam postrádám.
Z ekonomického hlediska lze návrh považovat také za nedostatečně zdůvodněnou a podloženou žádost o další finanční prostředky. Výši stávajících dotací z veřejných rozpočtů předkladatelé neanalyzují, stejně jako i srovnání s dalšími zdroji příjmů.
Předložený návrh zákona o Horské službě České republiky si klade za cíl vymezit organizaci a postavení Horské služby, její různá oprávnění a také financování a hospodaření. Majetkoprávní vztahy stávajícího sdružení Horské služby České republiky nejsou v důvodové zprávě objasněny, přičemž sdružení má být transformováno na právnickou osobu, jejíž charakter není podle mého názoru dostatečně v návrhu vymezen. Nechám se velmi ráda předkladateli poučit. Povaha navržené právnické osoby mi tedy není jasná. Navíc by měla podle § 9 předloženého návrhu zákona hospodařit v pestrém spektru oblastí, a to podle rozpočtu, který schvaluje Ministerstvo zdravotnictví. Touto formulací jako by se snažili předkladatelé vzbudit v zákonodárcích dojem, že by snad mělo jít o rozpočtovou organizaci v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky. Ovšem vztah Horské služby k resortu zdravotnictví není právně naprosto nijak podložen a dlužno konstatovat, že dotace Ministerstva zdravotnictví Horské službě se od roku 1996 významně zvýšily, a to až na částku 73 miliony korun, a to za dobu působení ministra Stráského, jehož pozitivní vztah k horské turistice je všeobecně znám a může nám napomoci k pochopení takové transformační změny, i když k ní nelze v platné právní úpravě nalézt patřičnou oporu.
Předkladatelé parlamentního tisku 350 formulují v § 9 ustanovení o financování a hospodaření Horské služby velkorysým způsobem, s určitou podobností s některými v České republice proběhlými transformačními postupy. Nemohu zde pominout možnou podobnost hospodaření s majetkem SSM.
Podle návrhu projednávaného zákona by Horská služba měla mít ve výčtu svých příjmů vedle dotací ze čtyř ministerstev platby od zdravotních pojišťoven za výkony provedené v rámci odborné přednemocniční neodkladné péče a navíc také výnosy z pojistného návštěvníků v oblastech působnosti Horské služby.
Dámy a pánové prominou - pro méně informované v oblasti zdravotního práva je třeba dodat několik skutečností.
Horská služba v současné době nemůže poskytovat odborné zdravotnické služby a její činnost z veřejného zdravotního pojištění tedy hrazena není a ani hrazena nemůže být, neboť platné zákony neumožňují registrovat Horskou službu jako zdravotnické zařízení. Pracovníci Horské služby navíc nesplňují potřebné kvalifikační požadavky pro poskytování zdravotnických služeb. Mezi zdravotnickými službami a Horskou službou je již dělba jejich činností vymezena.
***