(14.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem trošičku na rozpacích, kterou část bohaté diskuse vzít jako východisko závěrečného vystoupení. Udělám to tak, že se soustředím na některé jednotlivé poznatky či poznámky, které zde byly vzneseny a které považuji za zvláště kontroverzní - zdržel jsem se jiného výrazu.
Především bych chtěl začít s tvrzením, které uvedl ve svém úvodním vystoupení coby zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Tlustý. Parafrázuji, možná jsem si to nestačil poznamenat zcela přesně, ale bylo to zhruba takto: rozpočet obsahuje nadbytečné výdaje, sloužící populistickým záměrům a cílům vlády.
Já jsem dalek tvrzení, že není možné při velmi detailním studiu rozpočtu, které však zpravidla znají pouze správci jednotlivých kapitol v příslušném detailu, vždy na sto procent obhájit jeden každý výdaj. Jsem ale schopen a ochoten plně prohlásit, že takové eventuální výdaje, které jsou zpochybnitelné, budou velmi malého řádu a ve svém souhrnu nebudou makroekonomicky významné.
Jako celek je rozpočet uměním možného a nedovedu si představit jakékoli škrty, které by neťaly skutečně do živého. Hovoří-li někdo o tom, že tam jsou nadbytečné výdaje sloužící populistickým záměrů a cílům vlády, aniž by je přitom specifikoval, musím říci, že to není víc než populistický slovní obrat pronesený proto, aby pěkně zazněl v této sněmovně. Ale až bude eventuálně vláda v případě nezodpovědného rozhodnutí sněmovny dnes připravovat třetí variantu rozpočtu a bude přitom škrtat možná v oblastech, které někdo považuje za populistické, myslím, že to budou dopady, které zcela konkrétně pocítí převážná většina poslanců, ať hlasovali dnes jakkoli, protože jsou poslanci, kteří bydlí v nějakých regionech, mají tam vazby, pocházejí odtamtud a starostové obcí, které znají, a jejich spoluobčané se jich budou ptát: proč jsi hlasoval tak, že výsledkem je, že z návrhu rozpočtu zmizela ta a ta konkrétní investiční akce?
Chtěl bych říci, že si nedovedu představit v této fázi jinou korekci návrhu státního rozpočtu než tu, že by vláda zahrnula do výdajové stránky rozpočtu ztrátu Konsolidační banky, jakkoliv jsem ve svém úvodním slově - a na těch třech argumentech, které jsem vznesl - zdůvodnil, že takový krok je nesystémový a špatný, nicméně je-li cílem většiny v Poslanecké sněmovně, pokud by se to náhodou ukázalo, aby vláda takový krok udělala, prosím, udělat jej může. Výsledkem bude výrazný nárůst nominálně vyjádřeného deficitu státního rozpočtu, a budeme-li tento chtít srazit, pak těmi škrty, které půjdou do konkrétních investičních akcí a které tnou do živého. A to nikoli z vůle této vlády.
Dále mi dovolte, abych reagoval na některé poznámky - vybral jsem si ty, které mně připadaly významnější a měly by být předmětem seriózní politické odborné diskuse směrem do budoucna.
Pan poslanec Pilip hovořil o tom, že by bylo dobré zavázat vládu, aby deficit souhrnu veřejných rozpočtů nepřekročil tři procenta. Zároveň předtím nebo potom hovořil o tom, že je třeba správně vyčíslit příjmy z privatizace a rychle privatizovat. S tím druhým souhlasím. Chtěl bych ale jenom upozornit na to, že maastrichtské kritérium tříprocentního deficitu soustavy veřejných rozpočtů coby podílu na HDP nezahrnuje příjmy z privatizace, rovněž tak nezahrnuje výdaje, které jsou s privatizací spojeny. Čili bez ohledu na rozměr privatizace ono tříprocentní číslo, které měl pravděpodobně pan bývalý ministr Pilip na mysli, nebude ovlivněno privatizačními rozhodnutími vlády. To je jiné číslo, které je jako jiné zvoleno právě proto, aby jednorázové akce typu privatizace obraz veřejných rozpočtů sledovaný Bruselem nezkreslovaly.
Co se týká závazku o třech procentech pro příští rok, musím jenom konstatovat, že je v rozporu se zprávou Mezinárodního měnového fondu o vývoji ekonomiky v České republice a o výhledech na příští rok, kde je jednoznačně řečeno - a delegace Mezinárodního měnového fondu, která tuto zprávu o České republice zpracovávala naposledy v říjnu t. r. a vydala zde komuniké, to jednoznačně řekla - že není v době končící recese a stávajícího oživení ekonomicky rozumné vázat se tímto tříprocentním maastrichtským kritériem; je naopak rozumné, aby krátkodobě pro příští rok, tak jak to navrhla vláda, toto kritérium bylo překročeno. S tím, že bude existovat kredibilní plán, jak se k tomuto kritériu zpětně přiblížit v následujícím období.
Myslím, že pan předseda vlády i já ve svém vystoupení jsme o záměru vlády v takovém smyslu zcela jednoznačně hovořili, ale pro období příští, nikoli pro rok 2000. Dovolte konečně, abych se vyjádřil ještě k jedné z námitek pana poslance Pilipa, která - chápu - má svou legitimitu, tj. otázka posuzování soustavy veřejných rozpočtů jako celku.
Myslím si, že není možné chtít hlasovat o jednotlivých položkách soustavy veřejných rozpočtů v jednom hlasování, neexistuje pro to odpovídající právní základna. Je bezesporu smysluplné o všech těchto položkách ve svém souhrnu dohromady a ve vzájemných vazbách diskutovat.
Chtěl bych nicméně říci, že situace není tak tragická, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože rozhodující část ostatních složek veřejných rozpočtů, než je rozpočet státní, je tak či onak schvalována Poslaneckou sněmovnou a Poslanecká sněmovna tyto položky má pod kontrolou. Sem patří operace Fondu národního majetku, sem patří operace Všeobecné zdravotní pojišťovny, jejíž výsledky či zpráva bude projednávána v rámci této schůze, a převážná většina ostatních institucí kvazifiskálního či fiskálního typu. Systémovou výjimku z toho činí pouze hospodaření obcí, kde na rozdíl od mnoha států světa, převážné většiny evropských zemí, centrální vláda nemá pravomoc upravovat rozpočty obcí. Obce jsou u nás skutečně autonomní a je jim to garantováno ústavou.
***