(9.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
K pozměňovacím návrhům. Úvodem bych řekl, že nejsem lobbista VZP, i když se říká většinou opak, to znamená podjatost. Takže já jsem nepodjatý a jsem v této funkci jako zpravodaj garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.
Předkladatel zastával pro obhajobu zákazu komerčního pojištění zdravotními pojišťovnami v Senátu identické argumenty, jaké používal při projednávání ve sněmovně a hlavně v rozpočtovém výboru. Byly to tyto argumenty:
1. Současná právní úprava neumožňuje řádný výkon státního dozoru, čímž není zabezpečena řádná ochrana pojištěných.
2. Dochází ke směšování neslučitelné veřejnoprávní a soukromoprávní formy pojištění.
3. Provozování soukromého pojištění zdravotními pojišťovnami je v přímém rozporu s první a třetí směrnicí o životním a neživotním pojištění EU.
Nelze pominout tyto závažné argumenty, nicméně po hlubší analýze musí každý zjistit, že k porušování norem ani při současné právní úpravě nedochází. Samozřejmě je nutná a neoddiskutovatelná nutnost zákonné úpravy. K jednotlivým bodům předkladatele bych se vyjádřil. Nesouhlasím s vyjádřením pana ministra Mertlíka, že došlo k nějakým technickým pochybením, protože úprava Senátu je prostým vypuštěním implantovaných částí, které pronikly do zákona ve sněmovně.
K prvnímu bodu. Současná právní úprava umožňuje a umožňovala státní dozor nad aktivitami VZP, což je v současnosti jediná pojišťovna, která toto pojištění provádí. VZP nemá žádnou výjimku z dozoru, ani se mu nijak nevymyká. Dozorovým orgánem je Ministerstvo financí, kterému předkládá stejné povinné podklady o solventnosti, likviditě, technických rezervách apod. jako ostatní komerční pojišťovny. Ministerstvo financí nevzneslo dosud žádnou kritiku či připomínky. Ministerstvo financí vydalo a může odejmout licenci VZP při neplnění podmínek, které si stanovilo. Hospodaření je navíc kontrolováno statutárními orgány VZP - dozorčí radou a správní radou pojišťovny, která např. kontroluje rozdělení hospodářského výsledku komerční pojišťovny a schvaluje příděl do fondu prevence.
Údaje o komerčním pojištění jsou součástí zdravotně pojistného plánu a výroční zprávy, které jsou postupně projednávány a schvalovány ministerstvy zdravotnictví, financí, vládou a Poslaneckou sněmovnou. VZP provádí povinný audit podle zákona a může uvalit na komerční část nucenou správu. Dále může postupovat vůči celé VZP podle § 79 zákona 551/91 Sb., o VZP, který jednoznačně upravuje možnost kontroly financí ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a dokonce výslovně připouští jmenování správce při navrhování nucené správy z řad zaměstnanců Ministerstva financí. Myslím, že nemůže být pochyb o účinné ochraně klientů, což je hlavním požadavkem ze strany státu i EU.
Druhý bod. Komerční a veřejné zdravotní pojištění je bezproblémově slučitelné a evropské směrnice je výslovně připouštějí. Cituji ze směrnice 73/239 EC týkající se provozování jiných než životních pojištění, kde v čl. 8 odst. 1 písm. a) stojí: "Členské státy mohou založit v případě potřeby podniky podle jakékoli formy známého veřejného práva, pokud taková instituce má za cíl pojišťovací operace za podmínek odpovídajících podmínkám podniku podle soukromého práva." Identické ustanovení obsahuje i směrnice 79/267 o provozování pojištění životního.
Důležité je, aby pojištění bylo provozováno za stejných podmínek pro subjekty veřejné i soukromé. Smyslem těchto směrnic je zejména ochrana pojištěnce a trhu pojistných služeb. V Evropě existují na poli zdravotního pojištění různé varianty provádění, od německého modelu, do kterého nás zjevně posunuje předkladatel, ve kterém je institucionálně oddělené komerční zdravotní pojištění od zákonného. Zdravotní pojištění tak provádí nepřeberné množství pojišťoven, což je považováno za jeden z důvodů deficitu zdravotního rozpočtu v SRN. Záměr reformy v Německu mj. obsahuje přesun obou pojištění pouze na půdu zdravotních pojišťoven, což nenaráží na směrnice EU, ale na velký odpor komerčních pojišťoven. V Holandsku pak stát svěřuje i veřejný balík komerčním pojišťovnám a ty provádějí obě pojištění v jedné komerční instituci. - Omlouvám se, jsem trochu hlasově indisponován. - Ve Francii a Belgii jsou naopak oba typy pojištění realizovány na půdě veřejnoprávní instituce. Těžko by se členské státy příčily vlastním normám. Ony totiž nezakazují, ale pouze vymezují. Vždy musí být respektováno oddělení obou pojištění podle zmíněných norem a příslušných zákonů. VZP i v současné právní úpravě tyto podmínky splňuje. Má striktně oddělené účty na samostatných bankovních účtech, používá stejnou účtovou osnovu jako komerční pojišťovny, plní naprosto stejné podmínky, odvádí řádně daň.
Třetí výhrada. Uvedené směrnice o zdravotním pojištění nehovoří - ty, které uváděl předkladatel při projednávání ve sněmovně i v Senátu - zda zdravotní pojištění patří mezi pojištění neživotní. Upravuje je jiná směrnice č. 92/49 v čl. 22, 25 a 54, který výslovně připouští soukromý i veřejný charakter instituce. Směrnice neobsahuje žádné ustanovení, které by zakazovalo zdravotním pojišťovnám nabízet komerční připojištění. Návrh zákazu komerční činnosti zdravotním pojišťovnám je tedy výlučně vnitrostátní záležitostí, která není dána komunitárním právem.
Hlavním důvodem návrhu vypustit ustanovení, která odnímají právo komerčního pojištění zdravotním pojišťovnám, je naprosto nepřijatelný determinující zásah do zdravotnické legislativy. Při absenci zákona o veřejném zdravotním pojištění, který by vyjádřil koncepční záměr v této oblasti, nelze tuto zábranu připustit. Provázanost s generálním zákonem o pojišťovnictví a jasná zákonná úprava souběhu zdravotního, komerčního a veřejného pojištění je nezbytná. Vládní návrh ale ignoruje opožděnou legislativu v oblasti zdravotního pojištění a tím rozhoduje do budoucna za zdravotní resort o charakteru pojištění a jeho provádění.
Z výše uvedených faktů vyplývá, že existuje časový prostor a že lze počkat bez nebezpečí právního vakua a negativního hodnocení ze strany EU na novou právní normu v oblasti zdravotního pojištění.
Avšak zrušení možnosti komerčního zdravotního pojištění by přineslo i krátkodobé závažné problémy. Je to osud cca 6 500 smluvních pojištěnců, cizinců, našich občanů a osob bez státní příslušnosti, kteří nemohou být pojištěni ze zákona nebo dokonce nemají pokrytu ani urgentní péči vyplývající z mezinárodních smluv. Komerční pojišťovny nemají licenci na tento druh zdravotního pojištění, a protože nedisponují smluvní sítí zdravotnických zařízení, nejsou schopny jednoduše převzít smluvní pojištění. Opakoval by se v horším měřítku problém z dob, kdy VZP touto nabídkou nedisponovala a kdy byly tyto osoby odmítány zdravotnickými zařízeními nebo po nich byla požadována neregulovaná úhrada hotově, popř. zdravotnická zařízení nedostala uhrazenu poskytnutou zdravotní péči. Právě v tomto případě by byl vyslán velmi negativní signál Evropské unii, že nejsme připraveni řešit problémy se sociálním zajištěním volného pohybu osob v rámci EU, jak ukládají normy EU v této oblasti.
Na závěr bych poznamenal k tomuto bodu, že výnosy z komerčního pojištění jsou zatím v této chvíli jediným zdrojem pro fond prevence, což v konkrétním případě VZP znamená financování očkování proti klíšťové encefalitidě, podporu dárcovství krve, prevence drogových závislostí a další preventivní aktivity.
Bod 2 myslím popsala velmi dobře paní poslankyně Němcová. Já bych k tomu pouze dodal, že jde samozřejmě o dodatečné zvýšení příjmů státního rozpočtu, které by se mj. projevilo i zdražením produktů pojišťoven, které klienti, tedy i my, zaplatíme. Je zcela evidentní, že by zde byli opět trestáni ti, kteří jsou odpovědnými občany a pojišťují se pro případ pojistné události, na rozdíl od těch, kteří se nepojišťují a spoléhají se na stát. Takové rozdělení daně mezi občany je myslím i v rozporu s ústavou. V našem státě se zdaňuje podle příjmu, a nikoli podle toho, kolikrát a na co jsem se pojistil.
Závěrem vám přeji mnoho štěstí při vašem dnešním jednání, odpočinek o vánočních svátcích a děkuji za schválení senátního návrhu.
Předseda PSP Václav Klaus: My jsme ho ještě neschválili, pane senátore, nicméně děkujeme za přání.
***