(10.20 hodin)
(pokračuje P. Němec)
Vládní návrh zákona toto bohužel neumožňuje.
Za druhé. Vládní návrh zákona se naprosto nedotýká věřitelských tříd a nadále zachovává třídy věřitelů. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že moderní konkursní úpravy zejména ve státech Evropské unie tyto věřitelské třídy neznají. Znají samozřejmě nárok na oddělené uspokojení např. u zástavních věřitelů, nicméně třídy věřitelů jako určitou hierarchii uspokojování pohledávek v žádném případě neznají.
Chtěl bych upozornit na to, že tito privilegovaní věřitelé - jsou mezi nimi i takové instituce, které již mají v průběhu nalézacího řízení a exekučního řízení privilegované postavení. Opravdu nevidím důvod, proč instituce, jako např. finanční úřad, by měly mít privilegované postavení v konkursním řízení, když tyto instituce dosáhnou pravomocného platebního titulu samy svým rozhodnutím, ony se nemusí obracet na soud jako běžní věřitelé, ony prostě rozhodnou, samozřejmě s právem na odvolání, kde mnohdy je i vyloučen odkladný účinek, a jakmile je toto rozhodnutí pravomocné, a je pravomocné i v hierarchii státního orgánu, tak pohledávka může být realizovaná v exekuci. To si myslím, že je skutečně neodůvodněný přežitek a do moderního konkursního práva nepatří.
Za třetí - otázku revitalizace obecně. Srovnával jsem navrhovanou právní úpravu revitalizace v tisku 429 a v tisku 458. Nicméně bych chtěl k revitalizaci připomenout to, co jsem říkal při předchozím projednávání, a sice to, že na určité revitalizační úvahy vlády - podle mého názoru - lze použít kvalitní standardní úpravu konkursního práva bez jakýchkoliv specialit pro revitalizační agenturu. Navíc pojem revitalizace náš právní řád doposud nezná. Není tedy jasné, jaké právní kroky budou muset předcházet tomu, aby následovaly ochranné účinky, které jsem zmiňoval.
Jsem přesvědčen, že revitalizaci lze provést tak, že stát - pokud již se tak rozhodne, nechci komentovat v tuto chvíli a zde, jestli tedy rozhodnutí má vláda činit, či nikoliv, to patří jinam, ale pokud bude chtít některé podniky revitalizovat, jestli už chce vláda takové rozhodnutí učinit, tak by je měla učinit prostřednictvím konkursu v rámci konkursního řízení. A jestliže se vláda rozhodne odkoupit podnik, získat nad ním kontrolu, nic vládě nebrání v tom, aby takový podnik koupila v rámci konkursního řízení. Jestliže nabídne takovou hodnotu, za kterou správce konkursní podstaty prodá podnik, je to v pořádku. Jestliže se najde jiný zájemce, který nabídne vyšší cenu, tak samozřejmě tím lépe, protože budou lépe uspokojeni věřitelé a podnik bude mít nového, kapitálově silného vlastníka.
Za čtvrté. Vládní návrh zákona jakýmkoliv způsobem neposiluje práva věřitelů ve vztahu ke správci. Nadále se počítá s tím, že správce konkursní podstaty bude jmenován soudem, tzn. bez návrhu věřitelů, a věřitelé tedy nebudou mít jakýmkoliv způsobem možnost zasahovat do toho, aby si mohli zvolit správce. Samozřejmě by úprava měla být taková, že správce bude vybírat věřitele ze seznamu správců konkursní podstaty, kteří by byli vedeni v seznamu soudu.
Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych ještě připomenout Poslanecké sněmovně chronologii projednávání novelizace konkursního práva, a sice tu skutečnost, že již 29. 4. 1999 byl předložen Poslanecké sněmovně poslanecký návrh poslankyně Dundáčkové, který se týkal novelizace zákona o konkursu a vyrovnání. Teprve více než půl roku poté, 18. 11. 1999, předložila vláda Poslanecké sněmovně první návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání. Chtěl bych tedy říci, pokud by vláda nezaujala negativní stanovisko k návrhu poslankyně Dundáčkové, pokud by vláda zaujala pozitivní stanovisko, byť se zásadními výhradami, mohl být projednán návrh poslankyně Dundáčkové v takovém časovém sledu, že nová úprava konkursního práva mohla být účinná již k 1. lednu 2000. A to zde říkám s plnou odpovědností. (Potlesk zprava.)
Takže se ptám, jestliže pan ministr spravedlnosti patrně jménem vlády zde vystoupil v tom smyslu, že vládu nevedou žádné prestižní důvody k tomu, že předložila opakovaně praktický tentýž návrh, tentokrát pod sněmovním tiskem 458, ptám se tedy, proč vláda nepřistupovala konstruktivně k poslaneckému návrhu, který v Poslanecké sněmovně leží od dubna 1999. Dnes Poslanecká sněmovna, resp. při minulém projednávání tisku 429, konstatovala svým rozhodnutím, že za základ projednávání bude vzat návrh poslankyně Dundáčkové. Na ta slova se dobře pamatuji, protože jsem byl v roli zpravodaje i předkladatele tohoto návrhu na vrácení k dopracování. A při vysvětlení toho návrhu jsem hovořil o tom, že není dost dobře možné - a to doufám všichni souhlasí a pan ministr to zmínil v úvodní řeči rovněž -, že není možné, aby sněmovna projednala dva návrhy a aby v krátké době po sobě platily nebo nabyly účinnosti dva různé návrhy zákona o konkursu a vyrovnání. To samozřejmě možné není. Někdo tedy musí učinit rozhodnutí, který návrh bude vzat za základ projednávání. O ničem jiném minulé rozhodnutí nebylo. Nebylo to o tom, že bychom se nechtěli zabývat problematikou konkursního práva, nebylo to o tom, že bychom chtěli blokovat úsilí vlády o řešení problémů podniků v úpadku. Bylo to pouze o tom, že Poslanecká sněmovna vyslovila vůli za základ projednávání vzít návrh poslanecký.
Doufám, že jsme si všichni vědomi toho, že toto rozhodnutí by sněmovna musela učinit nejpozději ve druhém či třetím čtení, nebo by tato rozhodnutí musely učinit výbory. Vzhledem k tomu, že k novele zákona o konkursu a vyrovnání se s největší pravděpodobností budou vyjadřovat výbory dva, a to výbor ústavně právní a výbor hospodářský, ptám se tedy, jaká nastane situace ve druhém čtení, dojde-li k propuštění tohoto návrhu zákona, jestliže příkladmo hospodářský výbor vezme za základ projednávání vládní návrh, příkladmo ústavně právní výbor vezme za základ projednávání návrh poslanecký. A právě proto, aby nedošlo k této duplicitě, k této schizofrenii v projednávání výborů, jsem dal návrh na vrácení k dopracování, aby sněmovna tímto hlasováním vyslovila jasný signál, který návrh má být vzat za základ projednávání.
V této souvislosti bych chtěl připomenout, že nastane-li situace, že každý ze sněmovních výborů vezme za základ projednávání odlišný sněmovní tisk, nedojde ke zkrácení tolik očekávané úpravy konkursního práva, ale naopak k prodloužení, protože mě v tuto chvíli nenapadá jiné řešení, než že ve druhém čtení by Poslanecká sněmovna musela svým usnesením vrátit věc k novému projednání výborům, tak aby sjednotily svá stanoviska.
***