(11.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, bohužel na rozdíl od kolegy Filipa se budu opakovat, ale považuji v této souvislosti opakování za funkční. Kolega Němec, který jako zpravodaj uváděl stanovisko k vládnímu návrhu zákona, podle mého soudu až příliš emotivně formuloval své výhrady a nemyslím si, že je to k prospěchu věci, protože tady jde o velmi komplikovanou právní problematiku.
Chtěl bych znovu doporučit to - a navazuji zde na slova Cyrila Svobody, který mluvil o tom, že zde jsou dvě koncepce a že je pro to, podobně se vyslovil i poslanec Filip - aby byly projednávány oba návrhy zákonů. Není to samozřejmě z hlediska jednání Poslanecké sněmovny a výborů jednoduché, ale přesto by tento zvláštní postup mohl přispět k řešení věci. Jakkoliv jsou tu dvě právní koncepce, každá právní koncepce může být doplněna i návrhy z druhé strany, protože právní řád nemá být realizací určitých ideologických koncepcí, ale má upravovat pravidla pro chod společnosti nebo těch společenských vztahů, kterých se právní úprava týká, a pokud možno na delší dobu. Zákon o konkursu a vyrovnání není zákon pro rok, dva roky, ale měl by vydržet v podobě, v níž bude přijat, delší čas.
Jsou tu možná někteří kolegové, kteří si vzpomínají, když byl přijímán první zákon o konkursu ve Federálním shromáždění. Byli jsme si vědomi, že to je první krok v tomto směru, počítal také s delší dobou účinnosti pro řešení určitých situací, a pokud se nemýlím, byla přijata i legislativní opatření, která jeho účinnost posunula, protože i v rámci transformace nebylo možno hned jeho ustanovení realizovat, aby nedošlo k příliš prudkým zásahům do sociálních vztahů lidí. Měli bychom mít tyto otázky na zřeteli.
Znovu opakuji, že bych doporučoval, aby skupiny expertů, které připravovaly tyto oba návrhy, ještě předtím, než o tom budou jednat výbory, se pokusily tu či onu koncepci kriticky posoudit a projednat doplnění o některá ustanovení, která jsou nezbytná vzhledem k tomu, co bylo řečeno o současné situaci, zejména v podnicích, které jsou na pokraji krachu, které nevyplácejí mzdy, ale které přesto z hlediska hospodářského vývoje země by neměly zcela padnout.
Jakkoliv jsem si vědom toho, že tu jde o střet určitých ideologických a politických koncepcí, přece jenom přijetí zákona není prostým promítnutím ideologie, musí tu být řešení právních problémů, které ta či ona úprava v sobě obsahuje. Myslím, že je v zájmu věci, aby sněmovna souhlasila s postoupením tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Jsme pro to, aby hlas těch poslanců z opozice, kteří jsou si vědomi složitosti věci, našel v Poslanecké sněmovně odezvu. Ale znovu doporučuji, aby po expertní linii byly tyto oba návrhy za předpokladu, že vládní návrh bude postoupen do druhého čtení, posouzeny ještě předtím, než se o tom bude jednat ve výborech, tak aby určité sporné otázky nebyly rozhodovány jenom hlasováním, kdy mnohdy si nejsme vědomi dost dobře toho, co to nebo ono hlasování znamená. Říkám to jako právník právě proto, že jsem si vědom toho, co to je právní problematika a co jsou velmi detailní právní problémy, které musí být řešeny a které ne vždycky pozměňovací návrhy respektují. I v této době pohnutých reakcí bych byl pro to, aby zde zvítězil zdravý rozum a střízlivý přístup k věci.
Zároveň bych chtěl říci na adresu minulého projednávání situace insolventních podniků, že bychom si z toho měli vzít určité poučení, kdy Poslanecká sněmovna by měla jednat tak, aby její jednání nebylo předmětem sžíravé kritiky, ne proto, že se tam objevovaly ty či ony nesprávné názory, ale proto, aby byl zachován důstojný průběh jednání. Myslím si, že v takové otázce, jaká byla předmětem jednání předminulý týden, stačí po vystoupení vlády, aby vystoupili zástupci jednotlivých klubů, aby bylo jasno, jaká jsou stanoviska jednotlivých politických sil ve sněmovně, a že není na místě slovní exhibice.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní vystoupí pan kolega Schling, připraví se pan kolega Jiří Payne.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, na úvod svého vystoupení se vrátím k projednávání desáté novelizace tohoto návrhu zákona v hospodářském výboru v roce 1997, především proto, abych dokázal, že je zbytečné si tady stěžovat na politizování tohoto problému. Už tenkrát se desátá novelizace stala politikem. Dokonce tak velkým politikem, že tehdejší místopředseda sněmovny pan Ledvinka přišel dohlížet na to, jak v hospodářském výboru onu novelu projednáváme. A jak jsme ji projednávali? Už tehdy především poslanci sociální demokracie upozorňovali na to, že náš konkursní zákon je špatný, že je svým charakterem likvidační, že neodpovídá evropským zvyklostem, kde konkursní právo umožňuje dlužníkovi pod dohledem věřitelů existovat, pokud se tak věřitelský výbor rozhodne. Nakonec i se souhlasem pravicových poslanců jsme přiměli tehdejší ministryni spravedlnosti, že se zde ve sněmovně zavázala, že Ministerstvo spravedlnosti připraví zhruba do dvou let celkovou rekodifikaci úpadkového práva. Už tenkrát došlo na to, na co jsme upozorňovali hned při zahájení projednávání. Problém tohoto zákona a novel není v tom, dostat podnik do konkursu. Už v roce 1997 bylo známo, že bylo prohlášeno zhruba 5 tisíc konkursů, ale jen několik desítek jich skončilo závěrečným rozvrhem. Bylo jasné, že problém není v tom, uvádět firmy do konkursu, problém je v běhu konkursu, v jeho projednávání. Tam jsou problémy zákona největší a ty desátou novelizací odstraněny nebyly.
Dočkali jsme se posléze vládního návrhu, který problémy řeší relativně dobře a řeší je právě tak, jak tady žádal před chvílí pan kolega Němec. I pan kolega Němec se tady dovolával toho, že by měli mít větší pravomoci věřitelé. Je tedy s podivem, proč pak navrhuje vrácení tohoto návrhu k přepracování, když dobře ví, že poslanecká novela klade důraz někam jinam, klade důraz právě na správce konkursní podstaty, a nikoliv na pravomoci věřitelů. To je ten koncepční rozpor, pro který se domníváme, že je dobře, aby byla projednávána především novela vládní. Pokud se podaří do ní včlenit i některé návrhy paní kolegyně Dundáčkové, proč ne, není důvod je odmítat.
Musím připomenout, že není pravda to, co tady zaznělo, že by sociální demokracie měla panický strach z konkursů. Proč? Není k tomu žádný důvod a je to zase jenom ideologizace tohoto problému, ale nikoliv z naší strany. Nikoliv z naší strany došlo k tomuto vyhrocení situace kolem konkursní novely, protože všichni, kteří zvedli ruku před časem pro to, aby byla vládě vrácena k přepracování, si musí sami uvědomit, že to byli oni, kdo přispěli k vyhrocení této situace.
***