(14.11 hodin)
(pokračuje Motejl)
Odkud také vznikla zdánlivě dlouhá doba na přípravu tohoto zákona, která nebyla založena na účinnosti příslušných odborníků, ale která byla právě založena na tom, že se přípravou této osnovy zabývala řada porad všech zúčastněných subjektů, ať jsou to subjekty věřitelské, subjekty dlužnické, zástupci příslušných resortů stejně jako bankovního života a v neposlední řadě i zástupci soudů, kteří na úseku konkursů permanentně působí, a výsledek je v předloženém návrhu zákona.
Já bych proto žádal, aby v tomto případě poté, co se v rozpravě ukázalo, že převládá všeobecný názor, že zákon o konkursu a vyrovnání má být korigován, aby se ukázalo v rozpravě, že zde existuje v mnoha směrech shoda, na druhé straně že zde existuje i celá řada stále ještě přežívajících nedorozumění, nepochopení smyslu toho zákona, nepochopení jeho kontextu, aby i tomuto vládnímu návrhu zákona byla poskytnuta šance, aby se stal předmětem dalšího legislativního procesu souběžně a současně s legislativním procesem, který byl nastartován v návrhu paní poslankyně Dundáčkové, který byl do jisté míry pozastaven v očekávání možnosti vytvoření této souběžné paralelní situace, a proto vás žádám, abyste nevyhověli odeznělým názorům na vrácení nebo zamítnutí tohoto návrhu, naopak abyste svým hlasem v tomto případě vytvořili prostor pro realizování toho, co bylo od samého počátku oběma stranám - abych tak řekl - jak paní poslankyni Dundáčkové, tak i Ministerstvu spravedlnosti společné, to znamená hledat řešení za situace, která se v konkursním řízení vyskytla.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru spravedlnosti ČR panu Otakaru Motejlovi. Chce pan zpravodaj využít možnosti závěrečného slova? Je tomu tak. Hovořit bude zpravodaj pan kolega Pavel Němec.
Poslanec Pavel Němec: Vážené dámy, vážení pánové, ve svém závěrečném slově se už nebudu vyjadřovat k podstatě tohoto návrhu, pouze bych si dovolil vyjádřit se k několika námětům, které zazněly v rámci závěrečného slova pana ministra. Já bych chtěl říci, že je mi velice líto, že vláda zřejmě pochopila jinak výsledek minulého projednávání návrhu zákona, než jsem pochopil tento výsledek já, a to z toho důvodu, že revitalizace sice upravila - ano, revitalizace byla nejčastěji kritizovaným jevem v tom předchozím vládním návrhu, ale bohužel vláda upravila vlastně ochrannou lhůtu u podniků, které budou v revitalizaci, ještě horším způsobem, než revitalizace byla upravena v předchozím vládním návrhu.
Chtěl bych připomenout - a již jsem to zmínil ve zpravodajské zprávě - že podle mého přesvědčení není revitalizační program upraven žádným právním předpisem ČR, a tudíž to, co zde říkal pan ministr - a já jeho slovům věřím - nicméně zůstává pouze u slov ministra, a to v tom smyslu, že revitalizační agentura by nevyhlásila revitalizaci v případě, že by s touto revitalizací nesouhlasili věřitelé. Já znovu opakuji, to jsou pouze slova pana ministra, nikoliv dikce právního předpisu. Myslím si, že v tom je velký rozdíl a že z hlediska posuzování právní normy musíme trvat na tom, že stávající vládní návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání umožňuje vyhlásit ochrannou lhůtu na podniky v revitalizaci bez toho, aby věřitelé s revitalizací vyslovili souhlas. Myslím si, že to je zásadní krácení práv věřitelů.
Co se týče rozpravy, byla velmi obsáhlá. V rozpravě vystoupilo 21 diskutujících, z toho dva členové vlády plus pan ministr spravedlnosti jako předkladatel. V rozpravě zazněl jeden návrh na zamítnutí a jeden návrh na dopracování s tím, že část poslanců ještě dál podpořila návrh na zamítnutí, resp. návrh na vrácení k dopracování s tím, že formálně tyto návrhy byly vzneseny každý jedenkrát.
Rovněž v rozpravě byl vznesen návrh doprovodného usnesení, a to doprovodného usnesení panem poslancem Plachým. Já si v tuto chvíli myslím, vážený pane předsedající, že můžete dát hlasovat o návrzích, a to v souladu s jednacím řádem tedy nejdříve o návrhu na vrácení k dopracování, potom o návrhu na zamítnutí a poté by byl prostor hlasovat o doprovodném usnesení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: S vaším návrhem postupu, pane zpravodaji, souhlasím s jednou drobnou výjimkou, a to se týká návrhu na doprovodné usnesení. V naší praxi, pokud se nepletu, jsme zatím nezaznamenali případ, kdy bychom v rámci prvního čtení přijímali doprovodná usnesení k zákonům. Doprovodná usnesení k zákonům se dávají v podrobné rozpravě v rámci druhého čtení a k přijatým zákonům jsme doposud přijali v několika případech doprovodná usnesení. Kolegové z vedení sněmovny s mým výkladem souhlasí. Přesto se asi potom budeme muset popasovat, pokud zpravodaj, resp. navrhovatel toho doprovodného usnesení bude požadovat, tak se s tím budeme muset nějakým způsobem vypořádat.
Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak navrhoval zpravodaj, na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 5 a já ho zahajuji. Kdo je pro návrh na vrácení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Z přítomných 179 pro 63, proti 109.
Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona.
V hlasování pořadové číslo 6 o tomto návrhu rozhodneme. Kdo je pro zamítnutí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Z přítomných 178 pro 53, proti 115.
Musím se nyní zeptat, zda navrhovatel tzv. doprovodného usnesení požaduje, aby o něm bylo hlasováno. Požaduje. Já znovu opakuji - po mém soudu je tento návrh nehlasovatelný, protože v prvém čtení jsme doposud nikdy nepřijali logiku věci, že by bylo možné podávat pozměňovací návrhy, a to vzhledem k jednacímu řádu, který explicitně stanoví, jaké návrhy lze předkládat v prvém čtení na rozdíl od čtení druhého, kde dikce jednacího řádu umožňuje kromě taxativně vymezených návrhů též návrhy tzv. jiné a dosavadní výklad sněmovny byl, že za jiný návrh se považuje i doprovodné usnesení.
***