(10.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Z původně uváděných mandatorních výdajů byly po připomínkách poslanců vypuštěny ty, které tento charakter ve skutečnosti nemají. Na to jsem upozorňoval již při svém vystoupení při první verzi rozpočtu. Jejich podíl na makroekonomických veličinách se ve třetí verzi zreálnil. I když i ve snížené částce jsou stále ještě zahrnuty položky, které nevyplývají ze zákonných norem a ze smluvních závazků, potvrdilo se to, co jsme říkali, že existuje mnohem větší manévrovací prostor pro řešení rozpočtových problémů, než Ministerstvo financí v původním rozpočtu vykazovalo. Nelze proto souhlasit se závěrem, který je formulován na straně 13, který zůstal beze změny zachován ve znění druhém, tedy předchozí verze, a podle kterého - cituji - má současná vláda omezený prostor pro realizaci koncepční fiskální politiky. Její prostor je omezen podle našeho názoru především opoziční smlouvou. Pro novelizaci zákonů, vládních vyhlášek a usnesení není větší věcný i časový prostor, než se dosud uvádělo. K potřebným změnám by se nemělo přistupovat pod uměle vyráběným časovým tlakem ohrožujícím kvalitní přípravu novel a měly by vycházet z předem vyjasněné celkové situace, a nikoliv z dílčích poslaneckých iniciativ.
Nebezpečí jednostranného přístupu při slibované reformě rozpočtové politiky jsou dána tím, že přístup Ministerstva financí je pod tlakem opoziční smlouvy zatížený jednostranným pohledem pravicových politiků. Vychází z toho, že hlavním faktorem dynamizujícím vývoj státního dluhu je - cituji - obecná schodkovost rozpočtového hospodaření způsobená zejména rostoucím napětím v důchodovém a sociálním rozpočtovém subsystému a realizace státních záruk za hospodaření Konsolidační banky. V předkládaném materiálu se jedná o stranu 9.
Citovaný text zakrývá skutečnost, že hlavními příčinami schodkovosti rozpočtového hospodaření jsou nezdařená privatizace státního majetku, dlouholeté žití pravicových vlád z podstaty, vyklizení tradičních zahraničních trhů, jednostranné otevření vnitřního trhu, tunelování podniků a převod nezákonně získaného kapitálu do zahraničí, daňové úniky a sociální diferenciace, která podlamuje kupní sílu širokých vrstev obyvatelstva.
Proti přístupům, které se omezují pouze na restrikci či alespoň stagnaci mandatorních výdajů v oblasti sociálního zabezpečení, je třeba hledat i cestu k zabezpečení vyšších rozpočtových příjmů, například uplatnit požadavek výrazného snížení nabubřelého státního aparátu. Je paradoxem, že tržní hospodářství, založené na soukromé iniciativě, vyžaduje větší státní aparát než v minulosti plánované státní hospodářství.
Dále: Daňovou reformu zaměřit nikoli na plošná snižování daňové zátěže podnikatelského sektoru, resp. jeho privilegovaných segmentů, ale na progresivní zdanění příjmů a majetku. Proti vulgarizovanému heslu nižších daní je třeba postavit požadavek spravedlivých daní, takových, které by zajistily skutečné propodnikatelské prostředí a aby zajistily fiskální spravedlnost. Přitom žádat záruku, že vláda při reformě důchodového zabezpečení nepřistoupí na povinné důchodové připojištění u soukromých pojišťoven, protože tam je dražší správní aparát a vyskytují se tam neúměrná rizika při dlouhodobé správě penzijních fondů.
Konečně - vrátit daňovou sazbu sociálního pojištění na původní výši.
Pátý a poslední okruh připomínek se týká svazku I - Hospodaření veřejných rozpočtů, tedy svazku, který si ve svém vystoupení tolik pochvaloval kolega Tlustý. Nově zpracovaná příloha zabývající se hospodařením veřejných rozpočtů neplní základní požadavek, a to podat transparentní komplexní obraz o stavu veřejných financí. Neukazuje totiž vazbu mezi souhrnem veřejných rozpočtů a jeho jednotlivými součástmi, komponenty, jako je státní rozpočet, místní rozpočty, účet státních finančních aktiv a pasiv, účty mimorozpočtových státních a privatizačních fondů a systém veřejného zdravotního pojištění. Ty jsou uváděny izolovaně, aniž by byl rozebrán propletenec poskytovaných a přijímaných dotací a duplicit a zachycen přechod od prostého sumáře dílčích rozpočtů ke konsolidovaným údajům. Chybí rovněž přehledně zpracovaný vztah rozpočtových sald jednotlivých částí veřejných rozpočtů k vývoji majetkových vztahů, dopad do vývoje veřejného dluhu a vazby výsledků mimorozpočtových operací na zadluženost.
Vypovídající schopnost tohoto svazku I je dále snížena tím, že některé kapitoly jsou nedostatečně propracovány, a obecně platí, že zpráva se omezuje pouze na pouhé komentáře k dílčím položkám a chybí analýza vzájemných vztahů a vývojových tendencí. Zcela nedostatečně jsou rozebrány operace na účtech státních finančních aktiv, strana 11 a 12, rozbor dlouhodobějšího vývoje Fondu národního majetku - jedná se o stranu 26-31, a vývoj veřejného dluhu - v tomto svazku strana 41 a 42. O těchto částkách lze říci, že situaci, která existuje, spíše zamlžují než vysvětlují.
K jednotlivým částem lze uplatnit tyto další připomínky:
V rozboru činnosti Fondu národního majetku by bylo třeba doplnit číselné údaje o použití jeho prostředků na činnosti, které jsou uvedeny jen heslovitě - zmírnění zděděných problémů, posílení transformačních procesů, restituce, ekologické problémy atd. - o dosažených přínosech jednotlivých operací tak, aby bylo objasněno, zda užití majetku FNM nekrylo v některých částech žití z podstaty.
Dále: Opakující se konflikty Ministerstva zdravotnictví se zdravotnickými zařízeními a profesními zájmovými organizacemi vyžadují, aby i v této oblasti Poslanecká sněmovna zvýšila v průběhu roku pozornost probíhajícímu vývoji. Nelze se spokojit s tím, že systémová reforma výběru a rozdělování pojistného bude provedena až v rámci slibovaného zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tvrzení o vznikajícím převisu nabídky zdravotních služeb nad jejich potřebou je to tvrzení, které se opakuje neustále od doby ministrů Rubáše a Stráského, a stupňující se tlak na zvyšování úhrady za služby poskytovatelům zdravotních služeb nad rámec disponibilních zdrojů, jak se to vyskytuje na straně 40 daného svazku I, je třeba řešit průběžně. Rovněž k tomu musí být využity čtvrtletní zprávy o plnění státního rozpočtu, které by měly obsahovat potřebné podklady.
Přístup k hodnocení vývoje závazků státu se omezuje na neutrální popis negativních důsledků transformačního procesu, nerozlišuje mezi chybami a využíváním legislativních nedostatků v daném rámci, což oslabuje navrhovaná řešení. Vláda se soustřeďuje na technickou stránku úhrady vzniklých škod a jejich časové rozložení. Hrozí proto, že stát na sebe převezme příliš velkou část hospodářských ztrát. Nelze se spokojit s přehledem přijatých usnesení vlády k restrukturalizaci transformačních institucí, ale je nutno doplnit informace, jak jsou tato usnesení plněna. Přitom je třeba zdůraznit podporu požadavkům, aby špatné úvěry byly ve větším rozsahu než dosud vypořádávány na úkor vlastníků bank a akcionářů, případně kapitalizací pohledávek, a aby státní garance podnikatelským subjektům byly kryty blokací jejich akcií.
Dámy a pánové, z uvedeného souboru připomínek k předkládanému návrhu státního rozpočtu je vidět, že tento text vzbuzuje daleko větší skepsi než návrh první a druhý. Domnívám se, že k tomu bude třeba přihlédnout při samotném aktu hlasování o navrženém státním rozpočtu.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Ransdorfovi. Nyní bude hovořit paní kolegyně Marie Machatá. Připraví se poslední přihlášený pan kolega Karel Kühnl.
***