(11.00 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Cestou k tomu je vázání důvěry či nedůvěry vládě na její nakládání s prostředky daňových poplatníků.
Uzavírání politicko-mocenských obchodů stejně jako uzavírání rozpočtových i vládních koalic je samozřejmě možné. Není to ale možné bez břemene odpovědnosti za vládu, za její jednání, a to i v tom případě, kdyby ty hlavy v písku byly ještě o metr hlouběji.
Co dostala ODS za avizovaný ústup od svých zásad, je známo. Co žádá a dostane za podporu deficitního rozpočtu KSČM, dosud úplně známo není. K oběma partnerům ovšem vládě blahopřeji.
Jménem poslaneckých klubů Unie svobody a KDU-ČSL byl již podán návrh na zamítnutí základních údajů vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2000 včetně doporučení. Návrh vlády je v příkrém rozporu s volebním programem Unie svobody. Poslanci Unie svobody považují za vyloučené porušit smlouvu s voliči, a nejsou proto připraveni návrh vlády podpořit. Nemravné politicko-mocenské obchody nejsou a nebudou cestou Unie svobody.
Přeji vládní koalici příjemná posezení nad dalšími státními rozpočty do roku 2002 a přeji zároveň občanům České republiky, aby tato stagnační deficitní vládní koalice byla po příštích volbách vystřídána vládní koalicí perspektivní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk - oživení v sále.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji za vystoupení kolegy Kühnla. Nyní vidím přihlášeného pana kolegu Jiřího Václavka. Písemnou přihlášku nemám. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Václavek: Dámy a pánové, aby nedošlo ke sporům o splnění formálních náležitostí dle jednacího řádu sněmovny, odkazuji v této rozpravě na navržené usnesení dle tisku 376/7, které jsem přečetl při zahájení tohoto bodu ve sněmovně.
Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Do rozpravy žádnou přihlášku nemám. V závěru rozpravy vystoupí předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman. Prosím, pane předsedo vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Dovolte mi, abych se této sněmovně omluvil za to, že moje vystoupení se nebude týkat neukojených stranických zájmů, ale státního rozpočtu České republiky.
Domnívám se, že posuzování jakéhokoli rozpočtového návrhu by se mělo řídit třemi základními kritérii. Za prvé, jak ten, kdo rozpočet sestavoval, pokud ho sestavoval již v minulém roce, dostál svým základním závazkům.
Za druhé, jak tento rozpočet působil na vývoj české ekonomiky.
A konečně za třetí, jak má na budoucí vývoj české ekonomiky v určité míře kontinuity působit nyní navrhovaný rozpočet.
Pokud jde o první kritérium je jistě ne úplně, ale v podstatné míře vyjádřeno objemem rozpočtového deficitu. Nechci připomínat projevy, které zde zaznívaly při schvalování návrhu státního rozpočtu na minulý rok, když se někteří poslanci přímo předháněli v katastrofických vizích o tom, jak vysoký tento deficit bude. Zhouba českého průmyslu, která zde hovořila přede mnou, dokonce, pokud se nemýlím, hovořila o rozpočtovém deficitu ve výši asi 80 miliard korun.
V každém případě bych rád konstatoval, že ve skutečnosti tato vláda ušetřila přibližně 1,5 mld. Kč, že místo plánovaného deficitu 31 mld. Kč došlo k deficitu ve výši 29,6 mld. Kč, čímž padla jedna obecně rozšířená iluze, že tato vláda je vláda plýtvavá, vláda rozhazovačná, vláda, která nás zavleče do neskutečně vysokých deficitů. Nevěřím, že kdokoli z těch, kdo zhruba před rokem vystupovali na toto téma, nyní bude zpytovat svědomí a veřejně přizná, že se mýlil. Byl bych šťasten, kdyby alespoň bez jakékoli veřejné prezentace tohoto názoru se zamyslel nad validitou a odborností svých tehdejších odhadů.
V této souvislosti bylo mnohokrát řečeno, že vláda splnila veškeré zadání sněmovny s výjimkou jednoho, a to byl požadavek zahrnout ztrátu Konsolidační banky do rozpočtového deficitu. Chtěl bych bez ohledu na levicovost nebo pravicovost tohoto názoru sdělit, že ten, kdo navrhoval zahrnutí této ztráty, navrhoval ekonomický nesmysl. Proč? Pro vládu by přece nebylo nic jednoduššího než zastavit privatizaci bankovního sektoru, k níž se zavázala ve svém programovém prohlášení, a tedy nevyvádět do Konsolidační banky špatné úvěry těchto bank, ať už jde o Českou spořitelnu, nebo Komerční banku, a tím by se samozřejmě minimalizovala ztráta Konsolidační banky. Pro vládu by nebylo nic jednoduššího než nechat padnout podniky zadlužené mnoha miliardami a nekapitalizovat v těchto podnicích pohledávky Konsolidační banky, ať už jde o Zetor Brno, ať už jde o Vítkovice, ať už jde o zmíněné dva bankovní ústavy, z nichž ten jeden - Komerční banka - je kromě toho zatížen nově objeveným tunelem ve výši 8 miliard korun, tunelem, který začal v roce 1996. Způsobili jsme snad my tyto ztráty, ať už se jedná o ztráty bank nebo ztráty průmyslových podniků? Splácíme dluhy, které jsme sami nevytvořili. A je především elementární otázkou lidské slušnosti vládu, která toto úsilí vyvíjí, alespoň netorpédovat, když ji ti, kdo se podíleli na vytvoření těchto dluhů, už nedokáží nebo nechtějí pomoci.
Tolik pokud jde o minulý vývoj rozpočtového hospodaření. V každém případě, protože rozpočtem prochází výrazný objem hrubého domácího produktu, je nesporné, že rozpočtová politika, v tomto případě klasická keynesiánská deficitní politika, buď má, nebo nemá pozitivní vliv na ekonomický růst. Je dobré si uvědomit, že v minulém roce došlo k zásadnímu obratu počínaje druhým čtvrtletím, a i ti, kdo odmítali jako příliš optimistické prognózy tohoto ekonomického oživení ještě před necelým rokem, by měli opět sami zvážit, do jaké míry je jejich odborná, zejména ekonomická erudice skutečnou erudicí.
Mimochodem i údaje za poslední měsíce, abych neopakoval to, co jsem již řekl při rozpočtové debatě zhruba před měsícem, ukazují, že se podařilo zastavit i pokles stavebnictví, že průmyslová výroba dosahuje v listopadu, kdy máme k dispozici poslední data, zatím nejoptimističtějších hodnot za celý minulý rok.
***