(14.11 hodin)
(pokračuje Mlynář)
Nebudu vás zatěžovat technickými údaji, co přesně elektronický nebo někdy také digitální podpis je. Připravili jsme pro vás velmi srozumitelnou příručku, která má sice grafickou podobu, která připomíná parte, nicméně v jejím obsahu najdete velmi laicky popsáno, v čem spočívá elektronický podpis. Zákon sám pracuje jednak s pojmem elektronický podpis, jednak s pojmem tzv. zaručeného elektronického podpisu, čímž je míněn elektronický podpis, který umožňuje jednoznačnou identifikaci odesilateli, a jde tedy o jakousi obdobu ověřeného podpisu. Z hlediska politiky je myslím v navrhovaném zákoně jen jediné politikum, totiž komu svěřit pravomoci, které zákon svěřuje orgánu státní správy, který má vykonávat dozor nad tzv. ověřovateli informací, nebo také nazývanými jako certifikační autority.
Předkladatelé návrhu jsou vedeni snahou, aby celý systém byl především důvěryhodný, a proto se přiklonili k návrhu, aby existovala centrální státní certifikační autorita. V našem návrhu tuto roli přidělujeme Ministerstvu dopravy a spojů, je však plně na úvaze Poslanecké sněmovny, zda by touto rolí pověřila Úřad pro státní informační systém či Český telekomunikační úřad, případně někoho jiného.
Poslední poznámka k vlastnímu zákonu - možná jste o těchto věcech i četli v denním tisku. Náš návrh zákona je technicky zcela neutrální, to znamená, že je zcela nezávislý na konkrétní technologii, která se dnes při využívání elektronického podpisu užívá. Veškeré technologické záležitosti náš návrh zákona svěřuje právě do působnosti úřadu, který by formou technologické vyhlášky měl určovat úroveň bezpečnostní politiky certifikačních autorit. Smysl a důvod tohoto ustanovení je jasný. Nechtěli jsme vázat zákon na jednu konkrétní technologii, neboť oblast informačních technologií je tak rychle se odvíjející odvětví, že není možné a není správné se vázat na jednu konkrétní technologii.
Na závěr mi dovolte zdůraznit, že elektronický podpis není žádnou technologickou novinkou nebo něčím, co by v České republice neexistovalo. V bankovnictví a v některých velkých firmách je technologie elektronického či digitálního podpisu už zcela běžně používána i na našem území, zatím je tak ale pouze činěno na základě dohody dvou smluvních stran, protože v české právním řádu není zakotvena jednoznačná přípustnost použití elektronického podpisu. Z tohoto důvodu na přijetí tohoto zákona velmi netrpělivě čekají pojišťovny, banky, ale také ministerstva. Schválení tohoto návrhu např. oficiálně podporuje Svaz průmyslu, Hospodářská komora, odborné asociace, Sdružení pro informační společnost, které se na přípravě zákona podílelo, Asociace provozovatelů veřejných telefonních sítí a řada dalších společností podnikající v oblasti IT.
Zákon samotný podle mého soudu nepředstavuje žádné větší politikum a myslím, že složení předkladatelů o tom také vypovídá. Byl připraven ve spolupráci s nejlepšími odborníky v oblasti informačních technologií a legislativy v České republice. Prošel dvojím veřejným čtením, takže se k němu vyjádřila řada lidí, kteří v této oblasti pracují.
Základní otázka, kterou mnozí z vás možná budou klást: proč byla k předložení tohoto zákona využita poslanecká iniciativa? Důvod byl ten, že přijetí tohoto zákona je věc, kterou nelze odkládat, a že každý - doslova - týden či měsíc zde hraje velkou roli. Teprve koncem loňského roku, konkrétně 30. listopadu, přijala Evropská unie příslušnou direktivu Evropské unie pro elektronický obchod a v tomto smyslu se nám otevírá mimořádná možnost ne dobíhat Evropskou unii, ale držet v této oblasti s Evropou a světem krok.
Na závěr mi dovolte jednu poznámku. Přestože je stanovisko vlády negativní a vláda nám vytýkala některé legislativní kroky, vytvořili jsme pracovní skupinu se zástupci Úřadu pro státní informační systém a po dlouhých jednáních mohu říci, že vznikla pracovní skupina, která bude a je připravena pracovat na případných pozměňovacích návrzích pro druhé čtení tak, abychom vyhověli požadavkům direktivy Evropské unie, která nebyla při naší přípravě zákona, při datu jeho předložení ještě hotova. Chci tedy za všechny předkladatele garantovat, že ve druhém čtení jsme připraveni k akceptaci pozměňovacích návrhů, které připraví Úřad pro státní informační systém, a že tak budeme společně moci přispět k tomu, aby tato norma byla přijata rychle, aby Česká republika byla na čele elektronického obchodu ve střední Evropě.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Dušan Tešnar.
Poslanec Dušan Tešnar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Vláda České republiky svým usnesení 525 vytvořila strategický dokument Státní informační politika, ve kterém vytyčila jako jednu ze svých osmi priorit oblast elektronického obchodu. Vycházím tedy z postupu vlády. Dalším krokem na této cestě bylo v červnu 1999 rámcové opatření na podporu elektronického obchodu. Toho se dotčený návrh zákona týká. Rovněž podpůrné je stanovisko Ministerstva financí, které má v plánu v nejbližší době vytvořit pilotní projekty na základě elektronického podpisu, které se týkají kontaktů s daným ministerstvem. Jde o projekty, kde se budou moci dávat dejme tomu daňová přiznání po internetu. Toto všechno jsou moderní prvky, které je nutno akceptovat, a proto byl tento návrh podán skupinou předkladatelů.
Stanovisko vlády k této předloze je nesouhlasné, a to vytýká nám - této normě je vytýkána nesystematičnost, poněkud chybné stanovení kompetencí a určitá nejasnost v pojmech. Předkladatelé tohoto zákona spolupracovali s odbornou veřejností, která vytvořila určitou kvalitní předlohu, ale část, která je nutná pro dejme tomu právní akty i v jiných oblastech, než je obchod, zde chybí. Rovněž reakce na směrnici Evropského parlamentu a Rady nemohla ještě být, protože tato vznikla v prosinci 1999 a začíná fungovat od 1. ledna 2000. To znamená, vznikl zde problém, aby část legislativy do tohoto návrhu byla dokomponována. Pan předkladatel o tom mluvil. Došlo se ke shodě Úřadu pro státní informační systém a předkladatelů, takže tato věc může být splněna.
***