(16.40 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Z jejich znalosti a jejich revize jsme přirozeně vycházeli.
Ale nyní k oné finanční stránce. S postupem uvedeným ve smlouvě byly smazány některé dosud nevypořádané závazky české strany vůči slovenským subjektům vzniklé z dělení majetku československé federace, které česká strana podmíněně uznávala. Jde o závazky v rozsahu zhruba 5 miliard korun zahrnující mj. zejména podíl na kapitálu federální Konsolidační banky ve výši 1,1 miliardy korun, podíl na majetku federální Správy hmotných rezerv ve výši 2,4 miliardy korun a další položky týkající se podílu Slovenska na majetku dalších federálních orgánů, případně na likvidaci federálních orgánů.
Odpis těchto uznaných nároků slovenské strany kompenzuje víceméně obdobné nároky české strany evidované v podobě dosud nevypořádaných závazků Slovenska vůči českým subjektům. Tak např. 2,3 miliardy korun ze schodku státního rozpočtu federace za rok 1992, 1,7 miliardy korun z odvodu daně z obratu za prosinec 1992 a řada jiných.
Nad uvedený rozsah vzájemné majetkové kompenzace figuruje zmiňovaná pohledávka České národní banky vůči Národní bance Slovenska v nominální hodnotě zhruba 25,8 miliardy korun, která vznikla z titulu dělení bilance Státní banky československé k 31. 12. 1992 a z titulu dělení federální měny.
Národní banka Slovenska tento závazek nikdy věcně neuznala a ani jej neeviduje ve své bilanci. Veškerá dosavadní jednání o této problematice, tedy jednání před uzavřením této smlouvy na úrovni vlád i národních bank, skončila neúspěšně a ani v případě projednávání uvedeného sporu u mezinárodní arbitráže by nebyla žádná naděje na pozitivní výsledek. Bylo proto rozhodnuto do konečného smluvního dokumentu pro vypořádání majetku bývalé České a Slovenské Federativní Republiky zahrnout i tuto pohledávku a uplatňovat na ni související kroky české strany vůči Slovensku.
Výše uvedené rozhodnutí mělo pro českou stranu pozitivní finanční dopad mj. v tom, že dořešení majetkových sporů mezi národními bankami umožnilo ještě před uzavřením smlouvy o konečném vypořádání majetku bývalé České a Slovenské Federativní Republiky podepsat dne 7. 10. 1999 Protokol mezi Fondem národního majetku České republiky a Fondem národního majetku Slovenské republiky o dokončení řešení majetkových podílů akcií u Komerční banky, a. s., Praha, a Všeobecné úvěrové banky, a. s., Bratislava, který se stal součástí konečného seznamu doprovodných dohod k mezistátní smlouvě uzavřené dne 24. 11. 1999, přičemž jednoznačný přínos pro českou stranu zde představuje zhruba 2 miliardy korun a projeví se při privatizaci Komerční banky vyšším inkasem za prodej akcií této banky.
K řešení problematiky dopadů a vypořádání pohledávky České národní banky za Národní bankou Slovenska schválila vláda České republiky svým usnesením č. 1253 z 22. 11. 1999 návrh a v polovině prosince roku 1999 na jeho základě byla podepsána smlouva o postoupení této pohledávky v nominální hodnotě 25,8 miliardy korun na stát, tj. na Českou republiku, a to za úhradu v symbolické výši 1 Kč, což znamená faktické odepsání této pohledávky, k němuž formálně může dojít až po ratifikaci mezistátní smlouvy o konečném vypořádání majetku bývalé ČSFR. Tímto v podstatě bezúplatným převedením pohledávky ČNB za Národní bankou Slovenska na Českou republiku vznikla ovšem v bilanci České národní banky újma zhruba ve výši nominální hodnoty odepsané pohledávky. Česká republika, resp. Ministerstvo financí se tímto zároveň zavázalo - teď podtrhuji slovo - z m í r n i t majetkovou újmu České národní banky. Čili nikoli kompenzovat, ale zmírnit, tj. podílet se na jejím řešení.
Byla již přijata určitá opatření ke zmírnění vlivu výše uvedené újmy na hospodaření České národní banky a ta spočívají v tom, že Česká národní banka na krytí vzniklé ztráty z postoupení své pohledávky za Národní bankou Slovenska na stát použije především k tomuto účelu již vytvořené rezervy z předchozích oprávek ve výši 16,4 miliardy korun a dále provede určitou restrukturalizaci některých dalších oprávek a rezerv, které má vytvořeny na jiné účely.
Finanční situace státu se toto skutečně bezprostředně vůbec nedotkne, bezprostředně znamená v tomto, dalším a následujících kalendářních letech. Hovořili jsme o tom, že takový dopad tady bude po roce 2007. Myslím si, že to skutečně nekoliduje se oním slovíčkem "bezprostředně". V roce 2007 totiž začne plnění ze strany státu na základě vládního usnesení č. 51/1997 ve výši 22,5 milionu korun ve prospěch České národní banky na krytí rizik při realizaci programu konsolidace a stabilizace bank. Tuto záruku vystavila tehdejší vláda, resp. tehdejší ministr financí Kočárník, České národní bance a při řešení tohoto problému, který objektivně existuje v České národní bance, kde, jak známo, je vazba mezi hospodářským výsledkem České národní banky a státním rozpočtem České republiky, tak jsme dokázali nalézt s Českou národní bankou řešení, které povede k určité restrukturalizaci jak oné původní garance ve výši 22,5 miliardy korun, tak k převodu oné pohledávky způsobem, který se nejméně dotkne státního rozpočtu České republiky na straně jedné a bilance, resp. hospodářského výsledku České národní banky na straně druhé. V současnosti po různých oprávkových operacích zbývá k řešení dosud nedořešená částka ve výši 3 miliardy korun.
Co se týče dotazu pana poslance Zahradila, tam skutečně došlo k nedorozumění a ukazuje se, že špitat si takto potichu ve sněmovně něco narychlo není správná forma komunikace. Součástí řešení, o kterém jsem hovořil, bude uplatnění tržního ocenění zlata bývalého slovenského státu, čili to je ono tzv. druhé slovenské zlato, které má být prodáno slovenské vládě, a to za tržní cenu. Čili tady je jeden z dalších zdrojů pokrytí části této majetkové újmy, které dojde v Národní bance Slovenska.
Osobně se domnívám, že jednání rozpočtového výboru, a to detailní projednání a prostudování si příslušných materiálů, je tím vhodným polem pro to, aby otázky, které zde byly naprosto právem vzneseny, byly rovněž vyjasněny a na plénu sněmovny při projednávání této smlouvy ve druhém čtení mohou být s plnou znalostí potom diskutovány.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem zpravodajovi, resp. k přednesení návrhu k hlasování.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych také vyjádřil uspokojení nad tím, že pro poslance českého parlamentu vláda nebyla ani sentimentální ani infantilní, když dokázala nalézt politickou vůli k dohodě a odvahu k dohodě ve věci dělení majetku mezi Českou a Slovenskou republikou.
V debatě, která tu zazněla, jsem nezaregistroval žádné zahraničněpolitické důvody nebo významy, které by zpochybňovaly dohodu a které by tvrdily, že je to proti zájmům České republiky. Jediné, co jsem zaregistroval, byly výhrady k tomu, že v předkládací zprávě nebyly tyto důvody dostatečně sděleny a že nebyly v předkládání dostatečně artikulovány zájmy České republiky.
Já se domnívám, a to je jediné, co bych si k tomu dovolil komentovat, že zájmy České republiky v této věci jsou naprosto jasné. Stojí to tak, že Česká republika se nechce stát hraniční zemí Evropské unie a NATO. Česká republika nemá zájem budovat schengenskou hranici se Slovenskem, protože by to vzhledem k její dočasnosti byly zbytečně vynaložené peníze a zkomplikovalo by to život občanům obou zemí. Česká vláda má zájem udržet maximálně dosažitelný objem vzájemného obchodu, mít volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a pracovních sil.
***