(9.20 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Tato norma, tento zákon rovněž zavádí další pojmy, které jsou také obsaženy v energetické legislativě Evropské unie. Jedná se především o pojmy, jako je energetický audit, jistá míra povinnosti kogenerace apod. Otázkou zůstává, jak silný akcent máme dát a jak silně máme chtít, aby v našem zákoně byla např. povinnost kogenerace u všech nových zdrojů a u všech rekonstruovaných zdrojů. Myslím si, že tento střet je možné doladit v dalším jednání i v dalším čtení.
V tomto zákoně se ovšem také uzákoňuje státní energetická koncepce. Na ni poté logicky navazuje územní energetická koncepce. Otázkou však zůstává, zdali přijetím tohoto zákona a uzákoněním těchto pojmů bude de facto zákonem takto stanovená energetická koncepce, kterou schválila vláda, zákonná. To je podle mého klíčová otázka, protože státní energetická koncepce se v parlamentu v podstatě neprojednává. Je to na úrovni vlády, ctili jsme to, projednávalo se to např. na úrovni hospodářského výboru jako informační zpráva nebo na podvýboru pro energetickou politiku. Je korektní to říci. Nicméně faktem je, že to není dokument, který by byl projednán Poslaneckou sněmovnou. Já musím říci, že existovaly jisté výhrady k tomuto dokumentu, ale protože to bylo rozhodnutí vlády, tak jsme ho v závěru ctili. To neznamená, že jsme s ním bezvýhradně souhlasili.
Největší problém však osobně vidím a cítím ve dvou rovinách. První rovina je obsažena v § 14 tohoto zákona. Je to ta oblast, o které se okrajově zmínil ministr průmyslu a šířeji ministr životního prostředí. Týká se to onoho odvodu jednoho haléře z vyrobené kWh do Státního fondu životního prostředí. Byla by to zákonná povinnost. Týkalo by se to pouze elektřiny a znamenalo by to, že to není stejná forma, jako je např. fond, který se tvoří na základě atomového zákona a který zůstává u toho producenta, který vlastní tuto elektrárnu a je povinen z tohoto fondu poté v nějakém horizontu zaplatit likvidaci vyhořelého paliva. Mohl bych připodobnit tento fond, který je v atomovém zákoně, fondu, který vyplývá z horního zákona, kdy těžební společnosti jsou povinny kumulovat z vytěžené tuny např. uhlí jistou částku do fondu, který pak slouží k sanaci po těžbě. Ale zase to zůstává u té společnosti a ta společnost je ze zákona povinna to tvořit a ze zákona povinna také sanovat. Podotýkám, že toto je jiná forma tvorby fondu. Tady by nastalo to, že prostřednictvím Státního fondu životního prostředí by na základě jistých programů a bezesporu na základě jistých pravidel docházelo k přerozdělování do oblastí ať už energetických úspor, nebo do oblastí podpory získávání energie z obnovitelných zdrojů.
Myslím, že se musíme vydat cestou, která zajistí, aby se snižovala energetická náročnost našeho průmyslu. Musíme se vydat i tou cestou, abychom zvýšili podíl obnovitelných zdrojů na celkové produkci energie. Nicméně nejsem přesvědčen o tom, zdali tato cesta, tak jak je v tomto zákoně navržena, je správná.
Druhé úskalí, které v tomto zákoně cítím, je bohužel velká četnost prováděcích vyhlášek. Pokud jsem se nespletl, tak jsem jich napočítal 21. Jedenadvacet prováděcích vyhlášek, které budou korigovat veškerá dění, která se pak budou opírat o tento zákon.
Dámy a pánové, dovolte mi přesto na závěr konstatovat, že jsem přesvědčen, že takovýto zákon - dle mého názoru sice v jisté modifikované úpravě - je potřebný, a věřím, že k tomu poslouží jak seminář, který zde avizoval pan ministr průmyslu, tak i jednání podvýboru a hospodářského výboru.
Je tu jeden řekl bych technický problém, a to ten, že v tomto zákoně jsou několikrát opakovaně realizovány odkazy na ty zákony, o kterých jsem hovořil, tzn. novela 222/94 Sb., energetický zákon, a samostatný zákon o Státní energetické inspekci. Tyto zákony, pokud jsem dobře informován, jsou již v paragrafovaném znění, budou projednány ve vládě v blízkém horizontu možná několika dní, možná několika týdnů. Já bych doporučoval, a hledal jsem formu, jak tomu jít vstříc, aby tento zákon nemusel dlouho ve sněmovně ležet. Než tento zákon nechat projít do druhého čtení a prodloužit lhůtu, nevíme, jak dlouhou, navrhoval bych spíše tu formu, že po rozpravě, která s největší pravděpodobností bude otevřena a vystoupí zde jednotliví členové parlamentu, bude ukončeno první čtení, přerušeno projednávání zákona a pak bychom začali tento zákon projednávat v momentě, kdy ve sněmovně budou oba dva inkriminované zákony, které jsem již zmínil.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu zpravodajovi poslanci Vojířovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jedinou přihlášku. Přihlášeným je pan poslanec Miroslav Kalousek. Další písemná přihláška zde není. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych se stručně vyjádřil k navrhované instituci zeleného haléře. Ten název zní velmi pozitivně - zelený halíř. Ale když se něco chová jako kachna a kváká to jako kachna, tak to většinou je kachna, i když se tomu říká třeba holubice. Zrovna tak zelený halíř, jak je koncipován v tomto návrhu zákona, není prostě nic jiného než spotřební daň. Schválením tohoto návrhu, tak jak je předložen, bychom učinili z elektrické energie zboží, které by bylo zatížené spotřební daní ve výši 0,01 Kč na kWh. Zatím 0,01, než by nás v budoucnu napadlo přijít s nějakým lepším, možná pozitivnějším názvem, třeba zelený troník. Pak by to bylo 0,03.
Já jsem ten poslední, kdo by chtěl bránit tomu, aby do Státního fondu životního prostředí bylo přiděleno půl miliardy Kč na podporu obnovitelných zdrojů, ale jsem přesvědčen, že by pro to měly být hledány jiné nástroje než další zpoplatňování a byť nepatrné, přece jen zvýšení daní. Jsem přesvědčen, že elektrická energie by se neměla stát zbožím, na které bude uplatněna spotřební daň. V tomto smyslu budu ve druhém čtení uplatňovat příslušné pozměňující návrhy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Dále bude hovořit jediný přihlášený. Prosím, pane kolego. Hovoří pan kolega Houzák. (Námitky.) Omlouvám se, pan kolega Hojda.
***