(14.50 hodin)
(pokračuje Kavan)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych zde zdůraznil, že státní správa si na tomto případě uvědomila určité meze, které má náš legislativní rámec určeny k zamezení šíření zbraní hromadného ničení. Víme, že předkládaný návrh zákona není řešením systémovým a že je řešením v našem právním řádu ne zcela běžným. Osobně jsem doufal, jak mí kolegové ve vládě by mohli dosvědčit, že najdeme jiné řešení, ale vzhledem k vážnosti případu a jeho možným politickým a ekonomickým dopadům považuji toto řešení v dané chvíli za zcela nezbytné.
Současně s tím si ovšem uvědomujeme, že státní správa musí pokračovat v hledání takového řešení, které by podobným problémům předcházelo, a proto bych si dovolil, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, vás ubezpečit, že jak Ministerstvo zahraničních věcí, tak i další příslušné resorty se budou v nejbližší době otázkami zákonného rámce pro zajištění neproliferace zbraní hromadného ničení intenzivně zabývat, a rád bych využil této příležitosti a požádal vás o vaši podporu v tomto úsilí. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Zahraniční výbor, jemuž byl vládní návrh zákona přikázán, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno v pátek 3. března jako sněmovní tisk 564/1. Prosím zpravodaje zahraničního výboru Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil se stanoviskem výboru.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Pane předsedající, vážení kolegové, zahraniční výbor opravdu na dvou svých zasedáních projednal vládní návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr a v průběhu těchto jednání vyslechl místopředsedu vlády Pavla Rychetského, místopředsedu vlády Pavla Mertlíka, místopředsedu vlády Jana Kavana a ministra Miroslava Grégra.
Zabývali jsme se všemi těmi alternativami řešení, jak tady zmiňoval pan místopředseda Kavan, které měla vláda v tomto případě k dispozici, zabývali jsme se tím, jak tuto otázku řešily jiné státy v podobných případech. Pokoušeli jsme se zrekapitulovat si postupy Ministerstva zahraničí a Ministerstva průmyslu a obchodu v průběhu onoho roku, kdy se tímto případem ministerstva zabývala. Zabývali jsme se íránským jaderným programem a samozřejmě také otázkou národních zájmů České republiky ve věci elektrárny Búšehr. Po diskusi, kterou jsme vedli, jsme dospěli k usnesení, se kterým bych vás rád seznámil.
Usnesení zahraničního výboru z 2. března 2000 k vládnímu návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr:
"Zahraniční výbor
- doporučuje Poslanecké sněmovně, aby se
- k návrhu zákona konala obecná rozprava a po ní rozprava podrobná;
- lhůta, dokdy Poslanecká sněmovna jednání o návrhu ukončí, byla stanovena nejpozději do 8. března 2000 do 24 hodin;
II. doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr;
III. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;
IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru;
V. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy."
Ty jsem připraven předložit v průběhu podrobné rozpravy. Tolik usnesení zahraničního výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Zahraniční výbor navrhl, abychom vedli obecnou rozpravu. Nejprve rozhodneme o tomto návrhu.
Prosím o pozornost, zahajuji hlasování s pořadovým číslem 8. Ptám se, kdo je pro vést nejprve obecnou rozpravu a poté podrobnou, Kdo je proti?
Z přítomných 183 pro návrh 113, proti 6. Návrh byl přijat.
Žádám zpravodaje pana poslance Zaorálka, aby spolu se mnou sledoval obecnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se přihlásili tito kolegové v tomto pořadí: Svatomír Recman, Miroslav Kalousek, Miloslav Ransdorf, Jiří Payne, Tom Zajíček a další přihlášky zatím nemám. Prvně jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v obecné rozpravě využil svého práva a vystoupil k vládnímu návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu. Írán, ve kterém právě probíhají v důsledku voleb pozoruhodné změny, bude českou vládou a parlamentem potrestán. Přestože neexistuje mezinárodní embargo na vývoz do Íránu, ZVVZ Milevsko obdrží zákaz vývozu ve jménu mezinárodních závazků. Stav legislativní nouze má zabránit nukleární válce. Takto se dají shrnout a interpretovat nevyslovené argumenty těch úředníků, kteří na příslušném ministerstvu a ve vládě připravili návrh zákona o zákazu vývozu milevské vzduchotechniky pro jadernou elektrárnu v íránském Búšehru. Konečně se v Poslanecké sněmovně bude dělat světová politika, poslanci předhánějící se v manifestaci věrnosti mohou konečně vychutnat svou historickou roli. A já se ptám - roli čeho?
Pravda, světový tisk v souvislosti s Íránem jaksi zaspal, nezaznamenal, že skutečně převratné věci se dělají v pražské Stromovce a ve Sněmovní ulici. Stále naivně komentují výsledky íránských voleb. Ty sice nepřinesly velké překvapení, ale signalizují závažnou změnu. Na celé čáře vítězí v Íránu reformátoři. V praxi to znamená větší svobodu slova, uvolnění kultury, uznání práva žen, omezení prostoru pro militantní skupiny apod. Pro pražské pravověrné je to samozřejmě nevýznamná kosmetická úprava režimu, který mohou podporovat jen zarytí levičáci. Jenže svět nežije v pražských černobílých barvách.
V okamžiku náznaku důležitých změn v Teheránu vstoupila do děje Praha s grácií pověstného slona v porcelánu. Je-li cílem blokády změna politiky Teheránu, lze postupovat přece různě. Např. lze přes propast oddělující USA a Írán stavět mosty rozšířeného obchodu, idejí, turistiky a humanitární pomoci. Zvítězí-li v Íránu reformisté, začnou Američané hledat v Íránu nové cesty, třeba proto, že ekonomická blokáda proti velkým státům se vždy ukázala jako velmi neúčinný nástroj politiky, nebo proto, že embargo většinou stmelí veřejnost kolem vlády, která má být poškozena. Zároveň se zpravidla dá spočítat, že na blokádě ztratí obě strany, nejen ta, které je znemožněno nakupovat, ale i ta, která nesmí prodávat. Z toho vyplývá, že se většinou najde někdo, kdo si půjde do embargované země obětavě vydělat miliony dolarů.
***