(15.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Pak by výsledek rozhodování vlády mohl být opačný.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl požádat o názor vlády ke dvěma věcem. Ta první se dotýká možných mezinárodních sankcí vůči České republice a ta druhá vnitrostátního dopadu.
Pokud bych měl specifikovat možné mezinárodní sankce vůči České republice, rád bych znal tyto tři věci:
1. jak vláda vyhodnotila, ocenila reálnost uvalení těchto sankcí vůči České republice a kterými subjekty mezinárodního práva,
2. v jaké formě nebo podobě by se sankce vůči České republice a jejím firmám mohly vyskytnout,
3. jak by se to projevilo nebo promítlo ve vztazích České republiky a mezinárodních společenství, např. k Evropské unii, OSN, Radě bezpečnosti, OECD, WTO, popřípadě ve dvoustranných vztazích, např. mezi Českou republikou a Íránem nebo ve vztazích České republiky s USA.
Z hlediska vnitrostátního dopadu mě zajímá, kolik to bude stát daňové poplatníky a na kolik přijde státní kasu přijetí předloženého zákona, samozřejmě v případě, že by stát kompenzoval případnou ztrátu Milevska. Zde se chci odvolat na ustanovení § 86 odst. 3 zákona o jednacím řádu, kde se hovoří o tom, že součástí předloženého návrhu zákona je i kvantifikace dopadu do státního rozpočtu. Právě v tomto návrhu zákona tuto kvantifikaci postrádám, protože, pokud se podíváme do předkládací zprávy, je zde uvedeno, že navrhovaná právní úprava nemá přímý dopad na státní rozpočet, bude mít však dopad nepřímý, a to z titulu neodvedení daní potenciálními dodavateli zakázek, pokud se jim nepodaří získat jiného odběratele. Podstatná věta je, že širší hospodářské dopady je v současné době obtížné odhadnout.
Těžko mohu chápat, že rozhodování vlády bylo kvalifikované, když není součástí tohoto návrhu zákona i kvantifikace dopadů do státního rozpočtu.
Dámy a pánové, existuje v této rovnici příliš mnoho proměnných a neznámých. Bez vyjasnění většiny z nich nemohu tento návrh zákona podpořit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Druhým písemně přihlášeným poslancem do obecné rozpravy je pan poslanec Miroslav Kalousek, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že vzhledem k hodnotám, ke kterým se Česká republika hlásí, a vzhledem k mezinárodním závazkům, které na sebe přijala, není možné připustit, aby jakýkoliv subjekt se sídlem v České republice podpořil atomový program v Íránu.
Na druhé straně jsem přesvědčen, že řešení, se kterým vláda přichází, je řešení naprosto nešťastné, které - pokud by mělo být chápáno jako obecný princip - je zcela nepřijatelné, a je možné o něm diskutovat pouze jako o zcela výjimečném opatření. Skutečnost, že po více než roce, kdy se jednotlivá ministerstva touto otázkou zabývají, nenašla vláda jiné řešení než přenést rozhodnutí na Poslaneckou sněmovnu, svědčí nejen o částečném alibismu při rozhodování vlády, ale i o její malé akceschopnosti a pravděpodobně i o jejím rozporuplném a vnitřně nekonzistentním přístupu k této věci.
Pokud podpoříme - a já to doporučuji - tento návrh zákona, musíme si zcela jasně říci, v čem tkví jeho podstata. Jeho podstata tkví v omezení výkonu vlastnických práv a svobody podnikání soukromého subjektu, i když je to ve veřejném zájmu a v mezinárodním zájmu České republiky. A uznáme-li za vhodné toto opatření podpořit pro nezpochybnitelný veřejný a mezinárodní zájem České republiky, a to jako opatření naprosto výjimečné, pak je třeba alespoň jeho důsledky řešit v souladu s principy právního státu a právního řádu právního státu. A tímto zásadním principem je, že za omezení ve veřejném zájmu náleží náhrada. To znamená, že se snažíme najít řešení, kdy nepřipustíme vývoz, který by poškodil postavení České republiky ve světě a současně nepoškodil výkon vlastnických práv.
Proto jsem přesvědčen, že při podpoře tohoto návrhu zákona je potřeba přijmout principy, kdy poškozenému subjektu bude náležet náhrada, kterou bude schopen zcela prokazatelně prokázat, a pokud se mu této náhrady od státu nedostane, musí mít právo obrátit se na soud, který rozhodne, v jaké výši mu tato náhrada náleží a zdali vůbec. V tomto smyslu a na základě těchto principů si v podrobné rozpravě jménem skupiny poslanců dovolím předložit příslušný pozměňující návrh.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Miloslav Ransdorf, připraví se poslanec Jiří Payne.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, někdy se zdá, jako by naše západní civilizace nebyla schopna fungovat bez obrazu nepřítele. Po pádu berlínské zdi jako by se zdálo, že část muslimského světa se posunuje do tohoto obrazu, přestože perestrojkový ideolog Jakovlev na adresu Američanů prohlásil: "Uděláme vám vůbec to nejhorší, co udělat můžeme - zbavíme vás nepřítele."
V současné době má Írán podobný punc, přestože v této zemi - jak už zde jeden z mých předřečníků konstatoval - dochází k pozoruhodným změnám a příslušný návrh, který tu projednáváme, se nedá hodnotit jinak než jako akt nepřátelství vůči zemi, která prochází v současnými reformními procesy, a nahrávka na smeč konzervativním silám, které si nepřejí, aby se prohluboval kurs, který představuje prezident Chátamí.
Ostatně, jestliže mluvíme o USA a Íránu, je třeba vědět, že v minulosti zde bylo mnoho pokrytectví, např. v době volebního zápasu pozdějšího prezidenta Reagana a jeho vyjednávání stran rukojmích, která tehdy v Íránu byla.
Avšak zpět k věci. Chtěl bych konstatovat - jak už zde bylo zdůrazněno několikrát - že ani daná země, ani daná komodita nejsou na seznamu, a tudíž bychom vlastně formálně neměli o čem jednat, kdyby se neargumentovalo našimi spojeneckými závazky a hodnotami, ke kterým se naše země hlásí. Myslím si ale, že argumentace spojeneckými závazky vůbec neobstojí. Jestliže jsme např. slyšeli na zasedání zahraničního výboru argumentaci Chartou Severoatlantické aliance, rád bych znal místo z dané charty, které by opravňovalo k tomu, aby se tento dokument použil jako zdůvodnění onoho kroku, ke kterému - jak se zdá - naše sněmovna spěje.
Rovněž není přesné, jestliže je firma a také veřejnost v České republice chlácholena tím, když se hovoří o tom, že bude sjednána náhradní zakázková náplň, protože se fakticky jedná vzhledem k monopolnímu postavení daného podniku v dané oblasti spíše o posunutí zakázek, které by firma tak jako tak dostala.
Chtěl bych se ale v této souvislosti zastavit i u jednoho rysu daného problému, který mě znepokojuje. Je to další potvrzení nebezpečných tendencí v české zahraniční politice. Nejde totiž jenom o Íránskou islámskou republiku, ale jde také o Irák, Kubu, Jugoslávii a další země, které jsou řazeny americkou zahraniční politikou dejme tomu mezi nebezpečné oblasti.
***