(9.40 hodin)
(pokračuje Křeček)
Vy jste všichni dostali včera od navrhovatelů tu část zákona, ve které je vyznačena ta část, která je navrhována - rozšíření počtu oprávněných osob. Škoda, že nám současně předkladatelé nepředložili další část zákona, totiž kdo jsou ty osoby oprávněné, na kterých by se mohli ti lidé - kdyby tento zákon prošel - svého práva domáhat. Tady bychom snadno zjistili, že takové osoby prostě nejsou, že povinnými osobami byl buď stát, který byl povinnou osobou ke dni účinnosti tohoto zákona, to je zákona 87/91 - ten, který držel majetek ke dni účinnosti před deseti lety, ne ten, který ho drží dnes -, a dále pak fyzické osoby, které majetek od státu nabyly buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, to znamená předpisy minulého režimu, nebo za situace, kdy byly mimořádně zvýhodněny. Takovéto osoby dnes prakticky nejsou. Stát, který držel tento majetek ke dni účinnosti zákona, již tento majetek nedrží.
Připomínám jen, že naprostá většina činžovních domů, 98 až 99 %, byla převedena na obce. Fyzické osoby, které to držely, už jsou dnes jiné fyzické osoby než ty, které to nabyly od státu za podmínek tohoto zákona. Já nevylučuji, že může existovat nepatrné procento nebo část procenta majetku, na který by se to event. mohlo vztahovat, ale v naprosté většině postavíme naše krajany do situace, kdy oni požádají povinné osoby a dozvědí se, že je to nesmysl, že podle tohoto zákona žádný majetek získat nemohou.
Já bych byl pro to, abychom se zamýšleli nad zákonem, který by vydal těmto občanům majetek, který snad dosud drží stát, ale není z právního hlediska naprosto možné vzkřísit zákon, jehož účinnost dávno zanikla, který byl přijat za zcela jiných podmínek a kde osoby, které by byly povinny majetek vydat, už prakticky neexistují.
Navrhuji, abychom tento návrh zákona zamítli.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášen jako první pan poslanec Stanislav Křeček. Pan poslanec Křeček se vzdává slova. Dále je přihlášen pan poslanec Pejřil, kterému uděluji slovo.
Poslanec František Pejřil: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, novela zákona o mimosoudních rehabilitacích je symbolickým gestem vůči osobám postiženým komunistickým režimem. Prodlužuje možnost mimosoudních rehabilitací o dva roky, z roku 2000 na rok 2002. Po vypršení tohoto zákona by nadále bylo možné uplatňovat rehabilitaci postižené osoby pouze soudní cestou, a to je příliš zdlouhavé. Mnoho z těchto lidí by se nemuselo konce těchto procesů při rychlosti našich soudů dožít.
Jde o symbolické a spravedlivé gesto vůči obětem komunistického režimu, které bude zřejmě zamítáno levicí. O to více je třeba je podporovat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Nyní jsem zaregistrovala obnovení přihlášky pana poslance Křečka, kterému uděluji slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu opakovat argumenty, které jsem řekl předtím. V reakci na vystoupení pana poslance Pejřila bych řekl, že podle mého názoru si nemůžeme dovolit vůči našim krajanům symbolická gesta. My si můžeme dovolit skutečně legislativní počin, který umožní vrátit jim majetek, ale udělat gesto, že uděláme jakoby oprávněné osoby proti jakoby povinným osobám a ony za pár měsíců zjistí, že žádný majetek jim podle tohoto zákona vydat nejde, je podle mého názoru trochu drahá legislativní legrace.
Proto i ve všeobecné rozpravě navrhuji, aby tento zákon byl zamítnut.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Hlásí se pan poslanec Filip, kterému uděluji slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, pane předsedo, pane předsedo vlády, paní a pánové, já si nesmírně vážím pana kolegy Pejřila ze spolupráce v petičním výboru, ale jeho odůvodnění postrádá trochu smysl. Dovolte mi krátké připomenutí záležitosti, která nastane.
Nebudu říkat jména ze své bývalé advokátní praxe, ale popíšu jeden případ, který v podstatě už řešil tento problém. Bylo pět sourozenců, kteří žili na různých místech České republiky, a dva z nich žili v zahraničí. Podle zákona č. 87/1991 Sb. usilovali o navrácení majetku. Existovala tam závěť, kterou zadržela jedna z dcer původního vlastníka konkrétní nemovitosti a podniku. Oněch pět sourozenců nabylo svým způsobem majetek v pětinách, resp. nabyli majetek na čtvrtiny a s tím pátým, státním občanem Švýcarska, se snažili nějak vypořádat. Pak ale došlo k tomu, že původní dědic, otec těchto pěti sourozenců, zjistil, kde je po dědečkovi schovaná závěť, a získal ji z notářství. Majetek byl v lukrativní oblasti ve městě Hluboká nad Vltavou. Skončilo to celé u soudu, kdy se vracely jednotlivé pětiny a realizovala se závěť.
Pokud otevřeme tímto způsobem obsolentní normu tak, jak to tady zdůvodňoval kolega Křeček a jak ji navrhl kolega Karas, pak se dostaneme do neřešitelných soudních sporů, protože řada majetkových podstat bude nikoliv u cizích, ale u vlastních. Nepůjde o sousedské spory, půjde o spory rodinné. Podotýkám, že takových případů bych mohl jmenovat z oblasti svého působení několik.
Já bych uvítal, kdybychom se rozhodli jako Poslanecká sněmovna už nedělat salámovou metodu v restitucích, a pokud chceme restituce ukončit, rozhodněme se pro restituční tečku. Vyzvěme vládu, aby předložila Poslanecké sněmovně zákon, kterým se udělá restituční tečka. Nejde ani tak o to, jakým způsobem se ty které záležitosti řešily, nedořešily, nebo prostě na ně nebyly prostředky, ale jde o to, že v jeden moment by měla nastat stabilita vlastnických vztahů v České republice. Každé nové otevření restitučních zákonů nebo změna zákonů o privatizaci přivádí do obrovské nestability současné vlastníky, ať už majetek získali v restituci - protože najednou se otevře další prostor pro ty, kteří o konkrétní majetek mohou žádat -, nebo jej privatizovali.
Reagoval jsem na kolegu Pejřila, protože to není otázka levice nebo pravice. To je otázka toho, jestli Poslanecká sněmovna chce zajistit stabilitu vlastnických vztahů v České republice, nebo nechce.
***