(14.30 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Chci pouze říci, že tento, byť parciální pozměňovací návrh byl na zasedání zahraničního výboru schválen, jak jsem už řekl. Usnesení zahraničního výboru nicméně k dispozici nemáte, protože k žádnému konečnému usnesení nedošlo, výbor byl nucen z časových důvodů to projednávání přerušit.
Chtěl bych však ocenit postoj navrhovatele, který ještě před projednáváním tohoto návrhu v zahraničním výboru souhlasil se změnou, kterou jsem tady právě zmínil. Mám za to, že pokud by tato změna nebyla zapracována do návrhu zákona, nemohli bychom vůbec vážně uvažovat o jakémkoli dalším nakládání s tímto zákonem, protože by představoval zahraničněpolitické riziko pro Českou republiku z důvodů, které jsem tady zmínil již minule, a byl by také v rozporu s platným českým právním řádem.
Pokud jde o celou sadu dalších pozměňovacích návrhů, které zazněly na zahraničním výboru, já je tady opakovat nebudu. Předpokládám, že jejich autoři, pokud budou chtít, předloží je na plénu sami. Myslím si, že tím bych pro tuto chvíli mohl skončit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Věřím, že dále přihlášení kolegové zajisté pochopí, když v tuto chvíli dám slovo panu zástupci navrhovatelů senátoru Žantovskému s přednostním vystoupením. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Michael Žantovský
: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, nejdříve mi prosím dovolte, abych se omluvil za svůj pozdní příchod. Je to nezdvořilost a nemělo by se to stát. Proto mi dovolte, abych své zdržení vysvětlil.Já jsem si byl již před začátkem této schůze vědom časových problémů, které s vystoupením ve sněmovně budou, příští týden jsem na pracovní cestě v zahraničí, proto jsem se snažil na začátku schůze prostřednictvím návrhu poslance Mareše dosáhnout toho, aby tento bod byl zařazen na čtvrteční odpoledne. To se nepodařilo, dostavil jsem se proto dnes dopoledne, kdy měl být bod projednáván po bodu č. 32 jako bod č. 33. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna 24hodinová lhůta, musel jsem odejít ze sněmovny a přijít až ve 14.00 hodin. V téže době zasedal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu, kterému předsedám. Od 15.00 hodin zasedá Senát a na 15. hodinu mě společně s kolegou Nečasem pozval pan prezident na Hrad. Je to tedy velice složité a říkám to proto, že my v Senátu, kde projednáváme také celou řadu poslaneckých předloh, se snažíme vždycky vyjít vstříc časovým možnostem předkladatele, a já vás chci ujistit, že se o to budeme snažit i nadále.
Pokud jde o samotnou předlohu, mnoho již tady bylo řečeno. V tom prvním čtení padla silná slova. My jsme nicméně ty argumenty, které padly, brali naprosto vážně, byť jsme s nimi třeba i někdy nesouhlasili. Zejména ten argument o možných právních důsledcích z časového vymezení fungování památníku. Proto jsme připravili pozměňovací návrhy, které tento problém řeší zcela v souladu s platnými právními normami, to znamená s dekrety prezidenta republiky a se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. Stejně tak jsme vážně vnímali připomínky pracovníků a odborníků z oblasti muzejnictví, archivnictví, sešli jsme se s nimi na zvláštní schůzce a připravili jsme takové pozměňovací návrhy, které podle našeho názoru i podle názoru mnohých z nich veškeré problémy v této oblasti řeší. Vyšli jsme vstříc i některým dalším připomínkám, pokud se týká obavy z politizace správních orgánů památníku, ať už správní rady, nebo dozorčí rady, tak, že by správní rada byla ze zákona složena pouze z odborníků v těchto oblastech a z osobností z doby boje proti nesvobodě. S těmito návrhy jsme seznámili garanční výbor. Bohužel výbor, pokud je mi známo, tyto návrhy jeden po druhém zamítl, aby pak navrhl Poslanecké sněmovně zamítnutí celého návrhu zákona.
Chci jenom při této příležitosti říci, že jsme nebyli vedeni úmyslem nevyjít vstříc všem připomínkám, všechny připomínky jsme zpracovali a v podobě pozměňovacích návrhů jsou k dispozici.
Ten zásadní problém zůstává ovšem stejný. Přes všechny tyto pozměňovací návrhy se odpor proti samotné myšlence Památníku doby nesvobody nezměnil, je stále stejný. Projevuje se různými způsoby a já se nemohu zbavit dojmu, pane předsedající, že je motivován nesouhlasem se základní myšlenkou zákona, to je poskytnout široké veřejnosti co nejhlubší poznání ohledně obou dob totality v tomto státě v tomto století. Nemohu jinak chápat některá vyjádření, která se stále a stále opakují z řad některých politiků, dokonce z řad některých poslanců této sněmovny, že komunismus a fašismus jsou hnutí, která jsou navzájem nesrovnatelná, že oběti komunismu byly ve skutečnosti oběti studené války, a z posledních nedělních Debat jen pro vaše vlastní připomenutí výrok pana poslance Grebeníčka, že komunismus se tomu fašismu postavil, i takzvaný stalinský komunismus se tomu fašismu postavil - jako bychom úplně zapomněli na sovětsko-německou smlouvu z roku 1939, jako kdybychom zapomněli na deportace německých antifašistů, kteří hledali úkryt, ze Sovětského svazu, jako bychom zapomněli na Katynský les a jako bychom zapomněli na další události. A to - já se domnívám - je cílem odpůrců tohoto zákona, dámy a pánové, abychom zapomněli.
A proto bez ohledu na to, jak dopadne vaše nynější dnešní jednání, budeme i nadále usilovat o to, aby taková instituce existovala, aby mohla plnit svůj úkol, aby ho mohla plnit nezávisle. A aby ho mohla plnit nikoli shromažďováním zaprášených listin, jak tady jeden předřečník řekl, a to by skutečně nemělo valný smysl, ale tím, že bude se svými poznatky seznamovat širokou veřejnost.
Závěrem poslední poznámku, pane předsedající. Já jsem dopoledne, když jsem čekal na projednávání tohoto tisku, byl přítomen zde, když jste projednávali novelu trestního zákona, která by postavila třídní nenávist na roveň nenávisti rasové. To je myšlenka, která svým způsobem souvisí s myšlenkami, které jsou obsaženy v našem návrhu. Já s touto myšlenkou naprosto souhlasím a byl bych rád podpořil tento návrh, kdyby byl sněmovnou prošel. Mrzí mě proto ne to, že ti, o kterých jsem předem věděl, že se tomuto návrhu postaví, se proti němu stavějí, ale to, že ti, kteří podle mého názoru podobně smýšlejí o naší minulosti a o době nesvobody, v této sněmovně hovoří jinak.
Děkuji vám, pane předsedající, a omlouvám se, musím nyní odejít na Hrad. (Veselí v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan poslanec Zdeněk Jičínský. Připraví se pan poslanec Miloslav Kučera.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, v jediné věci souhlasím s navrhovatelem tohoto návrhu panem poslancem Marešem, že většina podstatného byla řečena už v diskusi v prvním čtení. Přece jenom ale ještě - protože i diskuse teď pokračuje vlastně navázáním na diskusi z prvního čtení - bych chtěl k tomu dodat také několik poznámek.
Jestliže navrhovatelé - a nejsou to lidé, kteří v politice a v historických vědách jsou začátečníky - v tak elementární otázce mohli formulovat svůj návrh tak špatně, pak si kladu otázku, jaké byly skutečné úmysly těchto navrhovatelů.
***