(15.30 hodin)
(pokračuje Martínek)
Pokud toto někdo navrhne, tak může počítat s mou podporou. Počítat však s mou podporou pro takovýto zákon není možné, a proto se připojuji k těm, kteří navrhují, aby tento zákon byl zamítnut. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Posledním přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Titz.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegové a kolegyně, když jsem byl před několika měsíci vyzván, zda bych podpořil ustavení památníku, tak jsem řekl, že jednoznačně ano. Tímto svým prohlášením jsem udělal velkou chybu, neboť než jsem to vyřkl, měl jsem jít do výkladového slovníku českého jazyka, kde jsem se měl poučit, co všechno může znamenat památník, neboť má být vybudován velkolepý památník s řadou budov, jemuž návrh přiděluje velkoryse finanční prostředky. Tady je možno se zeptat, zda tyto prostředky nebudou po kouscích ubrány archivům, muzeím a knihovnám včetně nemovitostí, a dává mu za úkol, aby sbíral, vystavoval a vědecky zpracovával veškeré písemné i hmotné památky z uvedeného období. Za tímto účelem se mu dává právo vyžadovat na všech státních a veřejných institucích, aby mu takové památky poskytly.
K tomu je třeba říci - a je to samozřejmě už nošení dříví do lesa - že instituce, které se zabývají sbíráním a zpracováním písemností a muzejních předmětů i z nejnovějších dějin, už dávno máme a jsou dosti dobře organizované. Jsou to funkční sítě archivů a muzeí, jako je Památník Terezín, Muzeum třetího odboje v Příbrami a pro vědecké zkoumání, a to speciálně let 1918 až 1989, je to ústav Akademie věd České republiky, který se nazývá Ústav soudobých dějin, který také vydává nové periodikum na našem vědeckém nebi, a to "Soudobé dějiny". Myslím si, že z tohoto výčtu by se ukazovalo, že by tento památník byl multiplicitní a možná z tohoto hlediska zbytečný.
Dovolte mi ocitovat z dopisu jednoho významného archiváře, který píše: Přímo nebezpečné je ustanovení o právu vyžadovat na státních a veřejných institucích, tedy hlavně archivech a muzeích, aby mu takové památky ze svých fondů poskytovaly. To už tady jednou bylo. Takové právo měl bývalý Ústav dějin KSČ a Muzeum Klementa Gottwalda. Soudruzi pak opatřeni glejtem komunistického Ministerstva vnitra v archivech vybírali nebo i vytrhávali z fondu úřadů, spolků a podobně jednotlivé listy, o nichž si mysleli, že se vztahují k dějinám KSČ, osobní fondy často brali celé. V lepším případě je zaevidovali, ale značně neprofesionálně jako jednotliviny, u nichž nepoznamenali, odkud pocházejí, ale většinou ani to ne. Rozebrali si je do šuplíků či rovnou domů, aby s nimi mohli opět vědecky pracovat. Proto většinu takto ukradených archiválií nelze dodnes dohledat. Například z jednoho významného českého archivu tak zmizely osobní fondy sociálních demokratů Habrmana a Němce, v archivu města Ústí nad Labem zabavili komunistické noviny Internacionála. Šlo přitom o jediný kompletní soubor všech jejich ročníků na celém území státu. Pokud vím, tak se zatím nevrátily. Komunistické noviny tedy ve zdraví přežily v Ústí nad Labem nacistickou okupaci, komunistickou vládu však už ne. Muzeum Klementa Gottwalda si v muzeích počínalo obdobně a se stejně smutným výsledkem.
Tady se více méně naskýtá otázka, která se často pokládá, komu to prospěje. Mám dojem, že renomovaným, a to nejen starším, ale i mladším vědeckým pracovníkům, ať už na univerzitě nebo v ústavech akademie, určitě ne, neboť ti tam mají svoje místo. Tady se spíš může zdát, že to má prospět někomu, kdo je tak trošku samozvancem. Z těchto důvodů si myslím, že by bylo lépe tento senátní návrh zamítnout.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má ještě pan kolega Miloslav Kučera starší, ale vypadá mladší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Děkuji, pane předsedající. Páni ministři, kolegyně a kolegové, snad už jenom tři věty.
Vyslechli jste před chvílí velice vstřícné gesto a velice vstřícný a vážně míněný návrh členů vlády. Myslím, že i moje vystoupení bylo možné chápat též jako vstřícné gesto. Jsem rád, že ho někteří kolegové pochopili, jsem bohužel nerad, že někteří ho naopak nepochopili vůbec. Dílčí změny v návrhu zákona vydávají za změny zásadní, aniž by pochopili, o co nám jde v principu, a celkový tón jejich vystoupení mě přesvědčil, že i takto dobře míněná a vstřícně podaná ruka je málo.
Za těchto okolností, protože věřím své vládě a věřím svým ministrům, si myslím, že Poslanecké sněmovna může brát jejich slova vážně, ale já v tuto chvíli nemohu jinak, než znovu opakovat, že za těchto okolností podporuji návrh na zmítnutí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nikdo jiný se do rozpravy v tuto chvíli nehlásí, proto rozpravu končím.
V průběhu všeobecné rozpravy zaznělo několik návrhů na zmítnutí. Prosím pana zpravodaje, aby je specifikoval.
Poslanec Jiří Brtnický: Pane předsedající, vše bylo řečeno. V rozpravě vystoupilo třináct diskutujících, z toho sedm podalo návrh na zamítnutí a jeden, pan poslanec Pleva, navrhl vrátit výboru k novému projednání. Myslím, že bychom měli napřed hlasovat o návrhu na vrácení pana poslance Plevy, a pokud nebude přijat, hlasovat o návrhu na zamítnutí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano. Děkuji. Prosím všechny, aby zaujali svá místa. Budeme rozhodovat nejprve o návrhu na vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Stejně tak prosím sněmovnu o klid.
V tuto chvíli zahajuji hlasování s pořadovým číslem 57. Kdo je pro vrátit návrh zákona výboru k novému projednání? Kdo je proti?
Z přítomných 175 pro návrh 73, proti 80. Návrh nebyl přijat.
Nyní rozhodneme o návrhu na zamítnutí návrhu zákona.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 58. Kdo je pro předložený návrh? Kdo je proti?
Z přítomných 177 pro návrh 121, proti 43. Návrh byl přijat.
Děkuji panu zpravodaji a panu senátoru Žantovskému. S procedurálním návrhem se přihlásil pan poslanec Tom Zajíček.
***