(16.20 hodin)
Poslanec Tomáš Kladívko: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám jménem skupiny navrhovatelů odůvodnil cíle navrhované úpravy zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, který jste obdrželi jako tisk č. 563. Cílem předkládané novely zákona je umožnit významné části podnikatelů vyvíjejících své aktivity na území ČR svobodný výkon podnikání, a to na úrovni běžné v členských státech Evropské unie, USA a jiných zemí světa. Cílem předkládané novely je také zajistit soulad § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod číslem 2/1993 Sb., zaručující právo svobodně podnikat, s právem Evropských společenství.
Prvním pokusem o nápravu této nesrovnalosti byl pokus naší kolegyně poslankyně Páralové v loňském roce, kdy při novele zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, se pokusila tuto problematiku řešit. V květnu loňského roku nenašla v této sněmovně podporu.
Současně bych vás chtěl informovat o několika věcech, které navrhovatele vedly k tomuto návrhu.
Účelem současného znění v § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb. bylo v době přijetí tohoto zákona především zamezení obcházení daňových úniků a úniků příjmů do státního rozpočtu, které často provázely činnosti osob samostatně výdělečně činných v době, kdy nový daňový a sociální systém teprve vznikal, byl budován a kdy také docházelo k transformaci v oblasti podnikání. V současné době fungujícího daňového a sociálního systému se podobná ochrana, která je navíc uskutečněna zákonem č. 1/1991 Sb., stává podle našeho názoru nadbytečnou.
Výše uvedené současné znění § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, představuje výraznou překážku pro značnou část podnikatelů vyvíjejících své aktivity na území České republiky, kteří při výkonu předmětu své činnosti využívají specifické - v členských státech Evropské unie a v USA velmi rozšířené - formy podnikání, známé pod označením franchising. S franchisingem se setkáváme stále častěji i v naší republice. Tato forma podnikání je především viděna v oblasti služeb. Mohu jmenovat střediska rychlého občerstvení, čerpací stanice, pojišťovnictví a další sféry podnikání.
Franchising představuje právní vztah poskytovatele a uživatele franchisingu, který existuje v mnoha modifikacích, které jsou důsledkem vzájemných potřeb poskytovatele franchisingu a uživatele franchisingu. Franchising jako právní vztah bývá založen zvláštním smluvním typem, který představuje kombinaci charakteristických prvků jiných smluvních typů, většinou výslovně upravených, např. smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy licenční, smlouvy nájemní apod.
Vzhledem k zásadnímu významu ve vztahu této problematiky k aplikaci § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb. je vhodné se zmínit, že převážným uživatelem franchisingu bývá v našem prostředí fyzická osoba. Při porovnání podnikání formou franchisingu, pokud je na straně uživatele franchisingu fyzická osoba, se zněním § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb. je patrná zjevná neslučitelnost, kterou se navrhovatelé snaží touto novelou odstranit.
Navrhované znění § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, tak jak je vám předloženo, představuje zapracování výjimky z povinnosti právnické nebo fyzické osoby zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti svými zaměstnanci stanovené v úvodu dotyčného ustanovení a rozšiřuje stávající okruh pěti výjimek, v jejichž rámci nedochází k aplikaci uvedené povinnosti. Konečný výkon plnění běžných úkolů bude vždy zajišťován zaměstnanci v pracovních vztazích podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, čímž se zamezí riziku případného obcházení zákona, zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů. Rozdíl spočívá v tom, že zaměstnanci zajišťující konečný výkon výše uvedeného plnění běžných úkolů nebudou zaměstnanci právnické nebo fyzické osoby, o jejíž plnění běžných úkolů se jedná, ale naopak zaměstnanci jiné právnické nebo fyzické osoby, které je toto plnění svěřeno.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych závěrem řekl několik věcí. Navrhovatelé jsou si vědomi, že nejlepším řešením dané problematiky, které by bylo v souladu s právem Evropských společenství, by bylo vypuštění celého odstavce 6 § 1 zákona 1/1991 Sb.. Navrhovatelé jsou si rovněž vědomi, že v loňském roce při projednávání novely zákona o zaměstnanosti byl návrh na vypuštění celého odst. 6 z § 1 sněmovnou zamítnut a bylo ponecháno současné znění. Navrhovatelé tedy přicházejí s řešením, které lze charakterizovat jako postupný krok při odstranění rozporů mezi naší právní úpravou v této oblasti a právní úpravou platnou v Evropských společenstvích.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Ludmila Müllerová.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěla bych vás seznámit se zpravodajskou zprávou k novele zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 563.
V podstatě se jedná o malou novelu zákona o zaměstnanosti, která ve své podstatě rozšiřuje výjimky, v nichž se neukládá povinnost fyzickým nebo právnickým osobám zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti svými zaměstnanci, které k tomuto účelu zaměstnávají v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.
Stávající právní úprava zaznamenává pět výjimek, pro které zaměstnávání neplatí. Jedná se o plnění běžných úkolů, které
1. fyzická osoba zajišťuje sama, nebo
2. fyzická osoba zajišťuje s pomocí svého manžela, nebo
3. fyzická osoba zajišťuje s pomocí dětí, nebo
4. právnická osoba zajišťuje prostřednictvím svých společníků, nebo
5. právnická osoba zajišťuje prostřednictvím svých členů.
Přitom běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumějí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobné činnosti při podnikání podle zvláštních předpisů.
Navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti představuje další rozšíření výše uvedených pěti podmínek. V souladu s takto navrženou úpravou by měla mít fyzická nebo právnická osoba při zajišťování plnění běžných úkolů možnost mimo jiné svěřit plnění těchto běžných úkolů, případně jejich části, jiné právnické nebo jiné fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomuto účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce. Pak se tedy jedná o případy formou tzv. franchisingu, kdy konečný výkon plnění běžných úkolů bude vždy zajišťován zaměstnanci v pracovněprávních vztazích.
Navrhovatelé ve své důvodové zprávě uvádějí, že chtějí touto novelou umožnit zejména svobodný výkon podnikání, a zdůrazňují přitom slučitelnost a rovnost podmínek s právem Evropského společenství a Listinou základních práv a svobod. Je zde konstatováno, že v zahraničí jsou mnohé práce, dříve vykonávané v klasickém pracovním poměru, vykonávány jako samostatně výdělečná činnost.
***