(16.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Protože tolik vzývaná pružnost na trhu práce má svou odvrácenou, poněkud janusovskou tvář, a ta druhá tvář, která je ve stínu a není vidět, je něco, co bych nazval tendencí k novému nevolnictví. Tato novela, tento zákon je příliš významný, příliš špatně zpracovaný, předložený nevhodným procesem, a proto podle mého názoru není důvod, abychom jej projednávali, a je správné tuto předlohu odmítnout.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Slovo uděluji paní poslankyni Aleně Páralové.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, novela zákona o zaměstnanosti, tak jak je v současné době upravena, v § 1 odst. 6 ukládá povinnost fyzickým a právnickým osobám zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Uvedené ustanovení má zabránit tomu, aby jeden podnikatel nezaměstnával jiného podnikatele, který nemá zaměstnance na základě obchodněprávního vztahu, ale v pracovním poměru. Toto ustanovení je v rozporu s ustanovením článku 6 mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech a zejména s ustanovením odst. 1 čl. 26 Listiny základních práv a svobod.
V ustanovení čl. 6 odst. 1 mezinárodního paktu se stanoví, že právo na práci zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušná opatření k ochraně tohoto práva. Odst. 1 čl. 26 listiny stanoví, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V obou případech zákon může sice stanovit omezení uvedených práv, ale taková omezení podle čl. 4 odst. 4 listiny musí šetřit podstatu a smysl uvedených práv a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. V daném případě zákon omezuje občana ve způsobu, jakým chce uplatnit své právo na zaměstnání, s iluzí, že ho více sociálně chrání. Jenomže tím mu často zabrání v uplatnění jeho práva.
Pokud má tedy pan ministr obavu, že drobný podnikatel se prostřednictvím ztráty vyhne placení daně z příjmů, případně sociálního pojištění, jde o jinou otázku, kterou je nutno řešit. Evropská unie současnou úpravu zákona dlouho tolerovat nebude a právě z těchto důvodů se plně stavím za propuštění této předlohy do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni. Ptám se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím. Vidím - pan poslanec Kladívko.
Poslanec Tomáš Kladívko: Pane předsedající, dovolte, abych reagoval na některé podněty, které zazněly z rozpravy. Švarc-systém - kdo tvrdí, že se otvírá opět možnost Švarc-systému, prokazuje, že nerozumí tomuto problému, neví, co to je Švarc-systém v této oblasti. Navrhovaná novela zákona rozhodně neotvírá prostor pro znovuzavedení Švarc-systému. Tady přece tento problém se řešil před přijetím nových zákonů upravujících daňové povinnosti sociální, odvody a podobné věci a v tehdejší době bylo na místě přijmout tuto úpravu, ale dnes jsme zhruba sedm let po přijetí tohoto zákonného opatření a poměry se velice změnily. Zvýšení nezaměstnanosti tato novela také určitě nepřináší. A že by bránila technologii pokroku, to je opět konstatování, z kterého mi trošku naskakuje husí kůže.
Naopak podnikatelé drobní a střední, kteří mají možnost uzavřít smlouvy o franchisingu prakticky bez vstupních velkých úvěrových finančních nákladů, získávají okamžitě možnost podnikat a vytvářet další pracovní příležitosti. Pokud bychom tuto novelu zákona odmítli, rozhodli bychom se, že dáváme přednost velkým gigantům, jako je ČKD apod., to znamená, neumožňovali bychom malému a střednímu podnikání prostor pro vykonávanou činnost, především v oblasti služeb.
K panu ministru Špidlovi. Já jsem si vytáhl citaci z loňského května, kdy tady podobnými argumenty odmítal pozměňovací návrh paní kolegyně Páralové, která už tuto problematiku chtěla řešit loni v květnu. Pan ministr neřekl nic nového a mně trošičku vadí, že za ten rok, protože to bylo v květnu 1999, dnes je duben 2000, se nenašla vůle tuto problematiku řešit. Také mi trošku vadí u pana ministra, že vynechal pasáže, které my jsme tady, já a kolegyně Páralová, zmiňovali, provázanost právní úpravy s provázaností naší právní úpravy v Evropských společenstvích. Pokud tam chceme dospět, musíme se zkrátka s tímto vyrovnat, musíme napravit i jiné zákony, které budou řešit ochranu zaměstnanců, ale tato novela zákona si tento cíl neklade.
Na závěr bych chtěl říci, že bych byl rád, kdyby byla propuštěna norma do druhého čtení, kdyby se víceméně i její projednávání mohlo spojit s novelami zákoníku práce a ostatními rozjednanými věcmi, které má tato sněmovna, a dospěli jsme k nějakému cíli, který by zabezpečil a vyřešil tuto danou problematiku. Myslím si, že EU bude velice pečlivě čekat, jakým způsobem se v budoucnosti k dané problematice zachováme.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal ještě ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, poté pan kolega Dalibor Matulka.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím, že je stále nutné mít na paměti, že slova mají poněkud neurčitý obsah a rozsah a že je třeba je používat pečlivě a důsledně. Pan poslanec se zmínil o tom nebo označil podnik ČKD za gigant, což je velmi nepřesné vyjádření, protože podíváme-li se, jak vypadají skutečné průmyslové ekonomické giganty v Evropě, tak jistě zjistíme, že i ty naše největší mají velikost pobočného závodu. Ale to je jenom proto, abych zdůraznil, jak pečlivě je třeba volit slova.
Ale v každém případě je nutné, já jsem to neopomněl, protože ta věc mi připadala tak samozřejmá, že se mi nezdálo nutné, abych ji argumentoval. Ale musím jasně upozornit, že franchising nesouvisí s evropským právem, žádný tlak z tohoto směru v Evropě není a je obecně známo, že zejména sociální a pracovněprávní zákonodárství vždy podléhá národním úpravám. Čili Evropa tento problém nesleduje s nějakou zvláštní bedlivostí, i když souhlasím s tím, že je to problém zajímavý a že je možné se jím zabývat. Ale v každém případě musím opět zdůraznit: pokud se má něco podobného zavést, je jasné, že to znamená výrazný tlak na pracovní sílu, výrazný nátlakový prostředek a že musí být napřed nalezena odpovídající ochranná opatření. Je naprosto nemožné a pro mě skutečně eticky nepřijatelné projednat a prosadit tento zákon, a do jakési budoucnosti, která může být velmi dlouhá a může pro řadu lidí znamenat velmi těžkou situaci, odkázat práci dalším.
***