(15.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Slovo má pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu, co tady řekl kolega Payne a někteří další. Do dnešního dne jsem se nesmířil s nelegitimním a neústavním rozdělením společného federativního státu, a přesto jsem toho názoru, že tato smlouva je správná, že je dobře ji uzavřít a že dobře ji ratifikovat.
Pokud vůbec kdy máme začít normální vztahy s nejbližším sousedem, se Slovenskou republikou, je potřeba, aby se tyto vztahy začínaly s čistým stolem. Jestli někomu vadí ekonomická zátěž, měl si rozmyslet hlasování o zákazu dodávek do íránského Búšehru. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Ptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Končím rozpravu.
Ptám se pana ministra Mertlíka, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak. Slovo mu udílím.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi vyjádřit se k některým komentářům a otázkám, které zde byly v rozpravě položeny.
Především zde bylo řečeno, že řešení bylo velmi snadné, ale zaplatí jej čeští občané. Jak už uvedli někteří kolegové při zmínkách o způsobu projednávání v parlamentu Slovenské republiky, zřejmě situace v hodnocení části politického spektra na Slovensku byla taková, že někteří slovenští poslanci měli možná podobný dojem, zrcadlově obrácený - řešení je snadné, ale možná jej zaplatí slovenští občané.
Za sebe musím říci, že řešení nebylo vůbec snadné, vůbec nebylo snadné pro naši vládu dobrat se k tomuto řešení, a protože jsme vedli dlouhé a někdy tvrdé a poctivé vyjednávání se slovenskými partnery, vím dobře, že ani pro ně to řešení jednoduché nebylo, a v procesu vyjednávání byly i některé momenty, kdy velmi hrozilo, že celý proces se rozpadne a budeme znovu tam, kde jsme byli na začátku před celým seriálem jednání. Jsem velmi rád, že k tomu nedošlo a že obě strany dokázaly učinit ústupky, které považuji za vyvážené a rozumné.
Chtěl bych tedy říci, že řešení nebylo snadné, bylo obtížné, ano, zčásti jej zaplatí čeští občané, zčásti jej zaplatí slovenští občané, ale tak to je vždy, když hledáme řešení, které je vyvážené a kdy řešení do jisté míry finalizuje proces, který sám o sobě svou povahou byl nákladný a vedle výnosů, které bezesporu pro obě nové republiky přinesl, také něco stál. Touto smlouvou do jisté míry platíme tento účet. Jsem ale přesvědčen o tom, že poté, co proces rozpadu bývalého Československa byl nastartován, a poté, co proběhl, tak je to jediné možné důstojné zakončení tohoto procesu, kdy jsme dokázali, že dovedeme, my Češi, spolu se Slováky řešit svoje vzájemné problémy. Myslím, že to dokážeme za chvíli i při hlasování.
Nebudu se vyjadřovat k tomu, zda česká vláda rezignovala nebo nerezignovala na české národní zájmy. Myslím si, že pan zpravodaj Zaorálek toto řekl velmi jasně. Nezbývá mi, než se k tomu připojit, a jsem přesvědčen, a opakuji to, co se týkalo i předchozího bodu: ani slovenská vláda nerezignovala na své národní zájmy, ani česká. Je to náš společný zájem a je to také společný zájem Evropy na své vlastní stabilitě a vyrovnané struktuře.
Co se týká ekonomických dopadů. Za prvé otázky vztahu mezi Československou obchodní bankou a Slovenskou inkasní jednotkou jsou otázky, které z řady důvodů nikdy nebyly předmětem jednání mezi příslušnými delegacemi České republiky a Slovenské republiky a nejsou obsahem této smlouvy. Jak bylo dokumentováno v podkladech poskytnutých oběma výborům, jde o soukromoprávní vztah mezi ČSOB a Slovenskou inkasní jednotkou, s. r. o. a jako takový byl řešen právním sporem, který dnes probíhá mezi těmito subjekty.
Fakt je to, že ve vztahu k tomuto závazku Slovenské inkasní jednotky vůči ČSOB byla předchozí vládou České republiky, nikoliv tedy touto vládou, přijata určitá garance, která může v případě neúspěšného vývoje v arbitráži v neprospěch ČSOB dopadnout na veřejné rozpočty. Nicméně podle všech dosavadních zkušeností, které máme s procesem této arbitráže, musím za prvé říci, že postavení ČSOB vůči odpůrci je dobré, a nepředpokládám proto realizaci oné garance. Za druhé chci říci, že ať by situace byla jakákoliv, tato garance měla svůj hluboký smysl, neboť umožnila privatizaci Československé obchodní banky, a to je dobrý výsledek.
Co se týká vztahu mezi státním rozpočtem a Českou národní bankou a oněmi dopady po roce 2007, je bezesporu pravda, že toto řešení je do jisté míry náročné na státní rozpočet, byť bude rozložené v čase. Je náročné i pro národní banku samotnou, která v polovině 90. let a ve spolupráci s tehdejším ministrem financí řešila složitou situaci v části bankovního sektoru České republiky, která vznikla z celé řady známých důvodů, které lze shrnout pod pojmy transformační náklady, a to včetně hrubých chyb a omylů v procesu privatizace a v procesu rozvoje tržních vztahů v České republice. Následující státní rozpočty a následující hospodářské výsledky České národní banky, a u České národní banky jsou to i ty stávající, samozřejmě inkasují část těchto dopadů. Chtěl bych ale říci, že to není tato vláda a není to v současné době současná národní banka v dnešním složení, tedy bankovní rada, která tento stav zavinila. Tyto dvě instituce se pouze snaží dopady tohoto stavu řešit, a to způsobem, který by byl akceptovatelný pro veřejné finance jako celek, jejichž součástí jsou jak státní rozpočet České republiky, tak Česká národní banka a její hospodářské výsledky.
Myslím, že těžko lze jít za rámec toho, co bylo poskytnuto jak v písemných materiálech, tak ve vysvětleních oběma výborům. Domnívám se, že jsme dokázali zdokumentovat, že jsme k tomuto vztahu přistupovali zodpovědným způsobem, a ještě jednou vám doporučuji tuto smlouvu ke schválení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Mertlíkovi, Ptám se pana zpravodaje Zaorálka, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Na závěr bych chtěl obrátit pozornost k tomu, že nejenže nedošlo k rezignaci na zájmy České republiky, ale že naopak je třeba říci, že smlouva o ukončení dělení majetku mezi Českou republikou a Slovenskou republikou naopak zvyšuje prestiž České republiky i Slovenské republiky. A je to prosím ve světě, ve kterém soužití různých etnik a národů je jeden z nejtěžších problémů, kterému čelíme, ať je to v Čečensku, nebo na Balkáně. Jsem přesvědčen, že tady dáváme znamení, že jsme stát, který má právo a místo v kulturním a civilizovaném světě, a dokonce ukazuje způsob, který může být pro jiné příkladem.
Jakkoliv sám nejsem ten, který byl spokojen a jásal při dělení České republiky, myslím si, že způsob je něco, za co se stydět nemusíme, a věřím, že tady vláda dotáhla do konce něco, čím se Česká republika stejně jako Slovenská republika velmi prezentuje. Nejen na evropské scéně. Je možná dobré, abychom si toto uvědomili, když budeme o této smlouvě hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Ptám se pana zpravodaje Kocourka, zda si přeje říci něco na závěr. Pan poslanec Kocourek si pravděpodobně nepřeje přednést závěrečné slovo.
Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení předloženém zahraničním výborem pod bodem 1 sněmovního tisku 492/2.
***