(14.40 hodin)
(pokračuje Tomíček)
Koneckonců i včera, když jsme se bavili o geologickém zákoně, jsem hovořil o tom, že činnost, která spadá do kategorie horního zákona, je díky svému rozsahu a svým způsobem i agresivitě a destrukci velmi závažným činitelem v rámci chování se člověka v přírodě. Ale to se samozřejmě netýká jenom horního podnikání, to se týká také stavebnictví a všech činností člověka vůbec.
Zákon č. 244/1992 Sb. byl nepochybně krokem kupředu, který určitým způsobem zakotvil v našem právním řádu institut posuzování vlivů na životní prostředí, zvláště u staveb, které si tohle svým způsobem zasloužily.
My teď máme tímto novým návrhem udělat krok druhý. Máme udělat krok, který by nás měl více přiblížit k EU. I podle předkladatelů má obsah tohoto návrhu být více přizpůsoben poměrům v EU, a možná právě v tom je jeho největší slabina. Plně souhlasím se snahou o maximální ochranu přírody při jakémkoli podnikání, ale je nutno vzít v úvahu, že v současné době zejména vláda hledá cestu pro oživení ekonomiky, snaží se o přísun investic, vytváří programy pro zvýšení atraktivnosti podnikání v naší republice, ale na druhé straně dáváme zcela jasně najevo, že parametry, které jsou běžné a stanovené v ostatní Evropě, u nás vůbec neplatí; jsme podstatně přísnější. Navíc je v návrhu zákona poměrně hodně rozhodování přeneseno na libovůli úředníků, což je velice dobře a snadno zneužitelné.
Je nutno s uznáním kvitovat, že došlo k upřesnění terminologie posuzování vlivů na životní prostředí na základě zkušeností z terénu, ne však vždycky vyhrálo životní prostředí. Nový zákon především upravuje způsob a postup posuzování vlivů záměrů, za něž se považují stavby, činnosti a technologie. Záměry, které mají být posuzovány, jsou členěny na ty, které se budou posuzovat vždy, a na ty, které se budou posuzovat, pokud to vyplyne ze zjišťovacího řízení. Je však diskutabilní, zda tento institut je skutečně zjednodušující pro celý proces. Někdy to totiž může být cesta, jak případný záměr zhatit. Nepřímo tomu napovídá seznam záměrů vyjmenovaných v příloze, který je velmi obsáhlý a přísný. Navíc - jak už jsem říkal - v oblastech, kdy to EU vůbec nevyžaduje. Zásadní otázkou tak je, zda jít nad rámec unie, když právě chceme posílit ekonomiku, či vyhovět stávajícím normám.
Někteří kolegové říkají, že musíme myslet dopředu. Těžko však zde létat do kosmu, když máme k dispozici pětimetrový žebřík. A v této situaci zhruba tak jsme.
Dalším problémem je zdlouhavost celého procesu posuzování. Některé neurčité výrazy - "úřad neprodleně zašle", "úřad nemusí přihlížet", "úřad může své stanovisko změnit" apod. - nevzbuzují dojem seriózního přístupu k tomuto problému. Domnívám se, že celý proces bude zbytečně a nesmyslně protahovaný, a navrhovatel vlastně nemá možnost tohle všechno ovlivnit, nemá žádnou jistotu ani ochranu.
Když se však dostaneme do finále, ještě není vyhráno. Může nastat stav, kdy se ocitneme takříkajíc v patu. Nepadne rozhodnutí. Výsledkem je totiž stanovisko, které je nezbytným podkladem pro následná řízení, ale nemá závazný charakter. Teď je otázkou, jak budou orgány s takovýmto stanoviskem nakládat.
Zcela novinkou je posuzování vlivu na životní prostředí přesahující státní hranici. Zpracovatelé návrhu zdůrazňují, že návrh není v rozporu se směrnicí Rady. Proč jsme však přísnější než tato směrnice?
Předkladatelé připouštějí nepatrné zvýšení nákladů v soukromém sektoru. Co však znamená slovo "nepatrné"? Těžko předvídat, samozřejmě. Zajímavostí je, že zpracování posudku bude provádět samostatný úřad, který náklady přefakturuje, a objednavatel musí zaplatit do 15 dnů. Objednavatel však vlastně nemůže nic - ovlivnit cenu, formu zpracování posudku.
Přijetím zákona se neušetří ani státní rozpočet, ani se nesníží počet státních úředníků. Z praxe víme velice dobře, že právě naše přičleňování k EU vede obecně k nárůstu - a někdy až překvapivému - počtu státních úředníků.
A nyní něco málo k jednotlivostem v tomto návrhu zákona.
V § 3 se hovoří o dotčené veřejnosti. Touto dotčenou veřejností je však prakticky každý občan naší republiky, každé sdružení, které si do názvu dá, že ochraňuje životní prostředí.
V § 5 odst. 2 se říká, že Ministerstvo životního prostředí a orgán kraje může určit jiný výchozí stav zátěže území, což je velice neurčité konstatování. V tomtéž § odst. 4 je velmi problematické navrhování opatření. Pokud posuzujeme, posuzujme, pokud projektujeme, projektujme a navrhujme řešení. Nemůžeme ale tyto věci směšovat.
V § 6 odst. 4 konstatování "může" je velmi nebezpečné. Mělo by být konstatováno, že "nesmí", jinak se jedná o zcela zjevnou libovůli příslušného úředníka, který vybere jen to, co se mu dle jeho názoru hodí.
O celkové době posuzování jsem hovořil v obecné části a opakuji jen, že považuji celé období za velice zdlouhavé. Je nutno se nad celým průběhem těchto řízení zamyslet. V kontextu s tím je např. u § 11 odst. 3 lhůta 60 dní v odůvodněných případech prodloužena o 150 dní. S ohledem na toto prodloužení si myslím, že by bylo vhodné definovat "odůvodněné případy", aby bylo jasné, kdy k takovému prodloužení může dojít a kdy prostě si toto prodloužení jenom někdo vymyslí.
V § 12 odst. 5 - chápu snahu o kvalitní posouzení a vyjádření se k záměru, ale dodatečné měnění svého stanoviska po jeho vydání je velmi nekonvenční. Je jistá doba, kdy se zasáhnout může, ale pak už je doba, kdy je každý zásah do záměru velmi problematický. Toto se však nedá zcela přesně definovat. Tudíž celé toto znění je problematické.
Je pravda, že bych mohl v kritice jednotlivých paragrafů pokračovat dál, ale nemusela by to být vždy jenom kritika. Mohu říci, že v tomto záměru jsou skutečné náznaky toho již mnou zmiňovaného dalšího kroku vpřed. Nicméně pečlivý rozbor celého tohoto návrhu je - myslím si - teprve před námi.
Proto souhlasím se svým předřečníkem kolegou Petrem, který navrhoval postoupení do druhého čtení a prodloužení doby projednávání.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Tomíčkovi, hovořit bude pan poslanec František Ondruš, připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec František Ondruš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, většina argumentů vztahujících se k vládní předloze návrhu zákona už tady zazněla, zkusím být skutečně stručný.
Vládní návrh zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se pokouší řešit dva okruhy problémů. První - reakci na nedostatky, které se objevily při realizaci zákona č. 244/1992 Sb., jako je absence některých lhůt, zapojení veřejnosti k posuzování strategických a koncepčních materiálů, a za druhé se pokouší o soulad naší legislativy se směrnicemi Evropské unie.
***