(19.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Spočítejme si v současné době, jakým způsobem je možné mluvit o nestrannosti soudů, nikoli o jejich nezávislosti.
V čl. 91 nejsou vypočítány všechny stupně soudní soustavy, ale jen nejvyšší orgány, tj. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, zatímco ohledně ostatních stupňů je ponechána úprava zákonu. Na škodu není ani ustanovení o tom, že je vyloučeno zřizovat soudy mimořádné. Možná že se to zdá někomu podivné, ale pravda je, že současná praxe v řadě evropských států toto opatření umožňuje.
Samozřejmě zásadní debata, která mi v této úpravě chybí, je minimálně vztah k tomu, jakým způsobem bude nebo nebude zřízen Nejvyšší správní soud. Tato instituce existuje v Ústavě ČR od roku 1993, přičemž dodnes není jasno, jestli bude tento ústavní institut naplněn, nebo nebude naplněn, a to podle mého soudu nesvědčí o tom, že se touto problematikou vážně zabýváme.
Pokud jde o článek 93, jde o úpravu odpovídající současné praxi, kdy ke zproštění funkce docházelo rozhodnutím ministra spravedlnosti, které mohlo být považováno za zásah do nezávislosti soudce. Sám takovou úpravu doporučuji a není na závadu, je-li přímo v ústavě stanoven text slibu, který soudce skládá při svém jmenování prezidentem republiky.
Změna čl. 95 zasluhuje zvláštní pozornosti. Považuji za potřebné, aby jak v případě zamítnutí tohoto návrhu ústavy, tak v případném novém projednání v ÚPV, byla věnována pozornost tomu, zda zatímco dnes byl soudce vázán při svém rozhodování pouze zákony, má být napříště vázán právním řádem ČR, tedy nejenom zákony, ale i předpisy nižší právní síly. To podle důvodové zprávy nezasahuje do současné praxe. Je však obecně známo, že tomu tak není. Soudy totiž zatím vázanost zákony chápaly doslovně, necítily se vázány dalšími právními předpisy, a to podle mého soudu způsobovalo velkou rozdílnost v judikatuře, a to buď podle setrvačnosti v rozhodování, nebo v odkazech na judikáty z jiných období, např. roku 1992, 1993 apod.
Změna týkající se soudců Ústavního soudu je toho druhu, že ji nebudu dále komentovat, jen považuji za potřebné a vhodné ji podpořit, včetně jmenování pouze jednou.
Správné je i stanovit povinnost Ústavního soudu řídit se ústavním pořádkem místo ústavními zákony. Vzhledem k dikci Listiny základních práv a svobod, resp. uvozovacího ustanovení považuji tuto změnu v ústavě za správnou a za více než akceptovatelnou.
Není připomínek k ustanovení čl. 40, podle něhož by bylo napříště nutné, aby mezi zákony, které musí schválit obě komory Parlamentu, byly zařazeny i zákony týkající se organizace soudnictví a Ústavního soudu. Sami jsme o tom mnohokrát diskutovali na podvýboru pro styk obou komor.
Pokud jde o čl. 98 a definici poslání České národní banky, tím, že je škrtnuta věta "hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny", předpokládá se, že úkoly České národní banky budou nově vyjádřeny v novele zákona č. 6/l993 Sb., o České národní bance. Přestože dochází poměrně k masivní mediální kampani k této otázce, i jenom v souvislosti s předloženým vládním návrhem zákona o bankách, o České národní bance, považuji novelu ústavy, tak jak je předložena, za správnou a proti nové formulaci čl. 98 nemám námitky a myslím si, že ani nelze mít námitky.
Kontroverzní ustanovení čl. 112a se sice rovněž týká trestního soudnictví, má však souvislost s organizačními změnami v uvedené části jedna. Není tedy integrální součástí té novely a je reakcí - podle mého soudu velmi předčasnou - na situaci, která se v mezinárodní společenství znovu aktivizuje z let 1997 a 1998. Tato změna reaguje na chystané přistoupení ČR ke Statutu Mezinárodního trestního soudu. Statut Mezinárodního trestního soudu však dosud nebyl předložen k jednání Poslanecké sněmovně a viditelně se jím zabývali jen někteří členové petičního výboru, kteří byli mimořádně osloveni nevládními organizacemi. Považuji tedy takové projednávání bez bližší znalosti Mezinárodního trestního soudu za jednání, které podle mého soudu náleží do projednání jiné části novely, resp. jiného projednávání novely, než je ta, která je v tuto chvíli předložena.
Mezinárodní trestní soud bude stálým orgánem OSN, jehož úkolem bude stíhat nejzávažnější trestné činy namířené proti zájmům mezinárodního společenství, jakým jsou zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, popř. zločin agrese, a to, až se vůbec vytvoří shoda o definici agrese.
V této souvislosti chci upozornit na chystaný Mezinárodní soudní tribunál o válce paktu NATO vůči Jugoslávii. Tam bude - myslím, že to bude 3. a 4. června v Berlíně - na tomto jednání také řada právních teoretiků mluvit právě o pojmu agrese a o tom, jakým způsobem se tento pojem do mezinárodního práva dostal. Smluvní strany statutu uznávají jurisdikci tohoto soudu, což ale nevylučuje povinnost členského státu tyto zločiny stíhat.
Takže Mezinárodní trestní soud by měl fungovat pouze tehdy, jestliže vnitrostátní trestní soudnictví nefunguje, anebo není účinné.
Možná že většinu z vás to nezajímá, ale považuji za nutné toto sdělit vzhledem k tomu, že to není obecně známá problematika, se kterou by se Poslanecká sněmovna setkávala.
Tato změna ve svých důsledcích znamená velmi podstatnou změnu do základních principů trestní justice svrchovaného státu, která vyžaduje výslovné vyjádření v ústavě. Samotný text, který je navržen, ovšem takové vyjádření nepředpokládá. Jde o velmi vážný zásah do práva svrchovaného státu výlučně rozhodovat o uplatňování trestní odpovědnosti vůči vlastním občanům. Poprvé se uplatnil v praxi po druhé světové válce v Norinberském a Tokijském procesu proti hlavním válečným zločincům, popř. v dalších procesech tohoto druhu. Znovu se tato aktivita vrátila opravdu až ve druhé polovině 90. let a ztroskotává právě na mezinárodním pojmu agrese. Svědčí o tom i rozhodování Mezinárodního tribunálu pro stíhání zločinů na území bývalé Jugoslávie a je reálné nebezpečí, že USA budou do budoucna buď bojkotovat pojem agrese, anebo zneužívat ve vlastní prospěch takto utvořeného mezinárodního soudu.
Myšlenku zřízení Mezinárodního trestního soudu jsem neodmítl ani v prvním čtení, ale považuji za potřebnou prodiskutovat ji mnohem důkladněji a případně tuto část ze samotného návrhu tisku 541 vyřadit, protože se týká skutečně nového směru snížení státní suverenity a svrchovanosti.
***